Ještě jednou, profesore, je komedie se sci-fi prvky z repertoáru Divadla Pod Palmovkou, vyprávějící příběh profesora znuděného vlastním životem, dětmi, manželkou i nejlepším přítelem, který hledá vzrušení u počítačového génia. Ten ho přenese do Vojny a míru, oblíbeného profesorova románu od Tolstého. Hned při prvním setkání se profesor bláznivě zamiluje do Nataši a ona do něj. Po návratu do reality se však v knize objeví profesorova postava a dramaticky změní děj. Druhému profesorovu výletu to ovšem nezabraní. Jeho návrat se ale nezdaří správně. A kromě něho se do naší reality dostanou i Nataša, kníže Bolkonskij a služebná Ďuňaša, čímž se roztočí neuvěřitelný kolotoč vtipných scén a náhod.
Hra měla být komedií. Já se však zasmála jen jednou jedinkrát. První polovina představení o rozebírání vztahu profesora s manželkou nevěrnou s jeho nejlepším přítelem byla opravdu nudná. Znudění jsem pozorovala i u ostatních diváků. Ve druhé polovině dostala hra naštěstí spád. A děj se tak v posledních třiceti minutách zvládl rozběhnout, vyvinout a ihned ukončit.
Pokud bych měla hru zhodnotit celkově, jediným jejím kladem byly úžasné výkony herců. Ti lítali po jevišti bez dechu a občas jen zčásti oblečení a hráli jako o život. Nicméně děj hry byl poněkud bezduchý, bez fantazie, spíše o nudném rozebírání života, než o slibované akci. Tolstého román Vojna a mír znám téměř zpaměti, včetně charakterů hlavních postav. Jen doufám, že do něj při maturitě nezamíchám pana profesora.
