Lenka je pro nás Čechy naprosto obyčejné jméno. Představíme si pod ním spoustu našich známých, nic víc. Avšak pro polovinu světa je Lenka nejen jménem, ale i úspěšnou australskou muzikantkou. A jaká to náhodička, že její rodiče byli Češi.
Její jméno zná snad každý Australan. Lenčiny písničky se objevují v reklamách, ona sama objíždí kluby a působí jako děvče, co má vlastně vše, po čem kdy toužilo. A přitom si vše vybudovala prakticky z ničeho. Je dítětem emigrantů, narodila se na australském venkově, k hudbě se dostala až později.
Hrála v poměrně úspěšné Decoder Ring a dokonce si i zahrála v několika filmech či seriálech. Mohli jsme ji třeba vidět po boku Sama Neilla ve filmu The Dish. Každopádně, film-nefilm, nakonec skončila u hudby. Zatím má na kontě dva disky: Lenka a teď nové Two. S oběma sklízí úspěch. Zaslouženě.
Lenka hraje takovou lehčí, líbivou muziku. Taková správná pohodička. Každý si v ní najde něco, co se mu líbí. Zajímavý rytmus, pěkný hlas zpěvačky, nevšední prvky, které do hudby vkládá: sbory, dechy, xylofony, hvízdání a nejen to. Na druhou stranu jsou písničky většinou takové pořád stejné. V první půl minutě se potkáme s nějakým motivem a toho už se nezbavíme až do konce. Kámen úrazu mnohých hudebníků.
Je s podivem, že ačkoliv se Lenčina hudba v mnohém příčí pravidlům, podle kterých by člověk hodnotil „dobrou hudbu“, přesto je skvělá. Někdo má prostě talent. A my můžeme být hrdí, že je to zrovna „Češka“.
V rámci svého turné se zastavila i v domovině svých rodičů. 3. května vystoupila v pražském Lucerna Music Baru. Prý to bylo příjemné večerní posezení. Měla by se u nás stavovat častěji.
Jestli Lenku neznáte, poznejte. Přeci jen – kolik znáte českých úspěšných umělců, kteří se pyšní svým českým jménem a kteří žijí až kdesi u protinožců?
