Povídky Malostranské

Sbírka Povídky Malostranské patří k nejznámějším dílům Jana Nerudy a k jeho vrcholným prozaickým dílům. Třináct povídek, které inspiroval jeho vlastní život na Malé Straně, vydal poprvé v roce 1877.

O autorovi

Tento básník, prozaik, novinář, autor Májovců se narodil 9.7.1834 v Praze. Pocházel z Malé Strany a celý život žil v domě U Dvou slunců. O literaturu se začal zajímat už na gymnáziu. Díky první lásce, Anně Holinové, a její vlastenecké rodině se seznámil s Erbenem i Němcovou. Po gymnaziálních studiích se marně pokoušel vystudovat práva a filozofii. V té době ukončil i svůj vztah s Annou.

Mladý Neruda vystřídal řadu zaměstnání, živil se jako učitel, úředník a především jako žurnalista, když přispíval svými fejetony a povídkami do novin a časopisů jako Čas, Národní listy, Lumír nebo Květy.

Za svého života byl nedoceněn, hlavně první Nerudova básnická sbírka Hřbitovní kvítí byla kritikou strhána. Byla pesimistická, pochmurná, verše byly teskné, plná skepse, komentovala realitu doby.

Tehdy Nerudu podržela psychicky i finančně vdaná Karolína Světlá, se kterou v té době udržoval vztah. Ani ten však díky žárlivosti nevydržel. A podobně neúspěšně končily i další vztahy Nerudy se ženami. Neruda se nikdy neoženil. Jeho velkým koníčkem bylo cestování.

Ke konci života byl nemocný a zemřel 22.8. v roce 1891.

Charakteristika díla

Povídky malostranské jsou Nerudovým nejvýznamnějším prozaistickým dílem. Nechal se inspirovat vzpomínkami z dětství a příběhy umístil na rodnou Malou Stranu 19. století. Ta byla oddělená od okolních částí a byla tak světem víceméně pro sebe.

Sbírka obsahuje 13 na sebe nenavazujících povídek, ve kterých se autor vysmívá morálně zkaženým lidem a s humorem pohlíží na drobné charakterové vady. Některé povídky jsou humorné, jiné mají i tragické vyústění.
V některých povídkách vystupuje Neruda jako malý chlapec, nikdy však jako hlavní postava.

Klade důraz na detaily, realisticky zobrazuje povahu postav a jejich osudy se všemi detaily – tzv. drobnokresba. Soustředí se na vykreslení příběhů z běžného života a obyčejných lidí. Kromě toho však zachycuje také nedostatky celé společnosti – pokrytectví, faleš, přetvářku, lži...

Neruda využívá archaismů, německých slov, kontaktu se čtenářem, krátkých vět, pomlk, přímých řečí, aby tak vše působilo realisticky. Skutečnost je navíc ještě více umocněna přesnými popisy prostředí Malé Strany.

Dějová linie

Týden v tichém domě

Povídka zachycuje život nájemníků v jednom měšťanské domě na Malé Straně. Děj plyne pomalu, jde spíše o vykreslení vztahů a prostředí.

Manželé Bavorovi mají syna Václava, který se zamiloval do Márinky, dcery hostinského. Paní Bavorová si přivydělává praním domácím. Tato rodina se stylizuje do role panstva, alespoň v domě, přestože paní domácí má podřadnou práci. Její manžel je úředník a Václavům nadřízený. Mají dvě dcery, Matyldu, která hledá ženicha, a Valentinu, která by se ráda stala zpěvačkou.

Josefínka ze druhého patra se stará o nemocnou Žanýnku v přízemí. Ta nakonec umírá. Do Josefínky je zamilovaný pan Loukota a posílá jí anonymně milostné dopisy, rád by se s ní i oženil. Loukota je podnájemník pana Lakmuse, hospodářského úředníka v důchodu, který má manželku a dceru Klárku. Paní Lakmusová si myslí, že Loukota miluje Klárku a snaží se ho přinutit ke sňatku.Loukota sepisuje žádost úřadům o svatbu s Josefínkou, ale než stihne vepsat její jméno, překvapí ho Václav. Podle něj je Josefínka zamilovaná do strojmistra Bavoráka a dokonce se za něj má provdat. Když žádost najde Lakmusová, přesvědčí nešťastného Loukotu, aby vepsal jméno její dcery.

V dalších dnech informuje paní domácí paní Bavorovou, že Václava vyhodí z úřadu, protože psal urážející dopisy o panu prezidentovi a navíc je v práci neschopný a neuctivý k nadřízeným.

Celý dům se potkává na pohřbu Žanýnky s jejím početným příbuzenstvem. Někteří, ti „lepší“, přijíždí kočárek, „ti horší“ jako Bavorovi jdou pěšky. Jenže záhy se situace obrací, když Bavorová vyhraje v loterii a pošle Václava na studia. Paní domácí obrátí a chce dceru Matyldu provdat za Václava. Václavův vztah s Matyldou je jen naoko, chce se domácím pomstít za vyhazov.

Pan Ryšánek a pak Schlegel

Pánové Ryšánek, bývalý obchodník s kanafasem, a Schlegel, obchodník se železným zbožím, se pravidelně léta scházeli v hostinci U Štajniců. Sedávali vždy spolu u stejného stolku, aniž by spolu promluvili. Pak pan Ryšánek dostal zápal plic a nějakou dobu v hostinci nebyl. Po návratu zjistil, že doma zapomněl tabák. Pan Schlegel mu nabídl svůj a tehdy spolu začali mluvit.

Jak přivedla žebráka na mizinu

Tato povídka vypráví o žebráku panu Vojtíškovi. Lidé, kteří ho znali a měli ho rádi, mu vždy nechali malou almužnu alespoň na jídlo. Pan Vojtíšek byl vždy slušný a chodil čistě oblečen, přestože byl chudý.

Vojtíšek měl však smůlu. Místní žebračka „baba miliónová“ na něj měla zálusk, chtěla se za něj provdat. Když ji Vojtíšek odmítl, rozhodla se mu pomstít. Roznesla po Malé Straně fámu, že pan Vojtíšek je ve skutečnosti bohatý. Všichni se k němu odvrátili zády a nikdo mu už nic nedal. Příběh končí tragicky – pan Vojtíšek v zimě zemře v bídě a hladu.

O měkkém srdci paní Rusky

Náplní života paní Rusky bylo chodit na pohřby, i neznámých lidí, a tam o mrtvých roznášet klepy. Byla tím na Malé Straně známá. Proto, když dorazila na pohřeb bohatého kupce Josefa Velše, zavolali na ní lidi policii. Ruska dostala zákaz na pohřby chodit. Vyřešila to ale po svém. Přestěhovala se do bytu k Oujezdské bráně, kolem kterého procházely všechny pohřební průvody. A tak o svou zábavu nepřišla.

Večerní šplechty

Povídka vzpomíná na vysokoškolská léta. Autor (jako postava pana Hovorky) se potkával s kamarády na střeše domu. Tam si povídali a kouřili. Onehdá vybral téma k diskuzi Jäkl. Měli vyprávět své nejstarší povídky. Pak se Jäkl svěřuje kamarádům se svým vztahem s Lízinkou perálkovou, která nedávno porodila kluka. Když chlapci zjistí, že je poslouchala děvčata, vyběhli až na Jäkla za nimi.

Doktor Kazisvět

Doktor Heribert byl synem uznávaného doktora, své řemeslo však nevykonával, žil si uzavřený do sebe, o ostatní lidi se nestaral.

V červnu na Malé Straně zemřel pan Schepeler, rada zemské účtarny. A potěšil tím spoustu lidí, kteří po něm dědili. Během pohřbu nebožtík vypadl z rakve, která upadla, když ji nakládali na vůz. Náhodou to bylo kousek od místa, kde stál doktor Heribert. Když doktor pomáhal tělo vrátit zpátky do rakve, zjistil, že Schepeler není mrtvý. Podařilo se mu pana Schepelera znovu oživit. Dostal tak od lidí, kteří se ze Schepelerovy smrti radovali, přezdívku „doktor Kazisvět“. Přestože měl teď doktor Heribert možnost napravit si reputaci, nevyužil ji a zůstal dál zapšklým samotářem.

Hastrman

Povídka vypráví krátké vzpomínky z dětství a mládí autora na pana Rybáře, kterému všichni říkali hastrmane, protože byl malý a nosil zelený kabát s dlouhými šosy a v ruce široký klobouk. Rybář bydlel u rodiny své dcery. Ve volném čase se procházel po ulicích a toužil po moři. Byl prý bohatý a měl doma rozsáhlou sbírku drahých kamenů. Jednou se rozhodl ověřit jejich cenu. Krabici odnesl gymnaziálnímu profesorovi, který mu řekl, že kameny velkou cenu nemají a určitě to nejsou diamanty. Nešťastný Rybář začne kameny vyhazovat oknem. Zeť ho ale zadržel, sbírka měla pro pana Rybáře přece osobní, nevyčíslitelnou hodnotu.

Jak si nakouřil pan Vorel Pěnovku

Pan Vorel, který se na Malou Stranu přistěhoval z venkova, si otevřel krupařský krám v bývalém bytě. Kvůli tomu se mu nepovedlo získat si důvěru místních a zapadnout mezi ně. V prázdném obchodě kouřil ze své pěnovky. Jednou do obchodu vkročila paní Poldýnka, ale bylo jí špatně ze všeho kouře. Všem o kouři pověděla a do obchodu tak dál nikdo nechodil. Pan Vorel zkrachoval, zavřel a měl se vystěhovat. To ale neudělal. Sousedi ho našli v krámě oběšeného.

U tří lilií

Historka z autorova života. Jednou při dešti vešel do hostince, kde se tancovalo. Celou dobu po sobě pokukovali s dívkou s velkýma očima. Pak za dívkou přiběhla kamarádka a ona zmizela v dešti. Když se za chvíli vrátila, jen suše oznámila kamarádce, že jí umřela matka.

Svatováclavská mše

Autor vzpomíná na dětství, jak se jednou nechal přes noc zavřít v chrámě sv. Víta. Podle legendy se tam o půlnoci konala svatováclavská mše, které se měl účastnit sám sv. Václav. Postupně ale dostal chlapec hlad a strach, až se rozplakal. Vyčerpáním usnul a probudil se ráno na kúru během mše. Tam uviděl svou matku a tetu, u které měl přenocovat. Po mši na ženy počkal a s brekem líbal matce ruce.

Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno

Plán na revoluci a svrhnutí Rakouska se narodil v hlavách čtyř čtrnáctiletých kluků (jedním byl i autor). Pořídili si bambitku a s místním obchodníkem se domluvili na koupi prachu. Předem mu zaplatili Když však na něj čekali, nepřišel. Zadržela ho policie. Chlapci se zalekli a utekli bez boje. Nakonec se dozvěděli, že byl zavřený kvůli alkoholu. Peníze chlapcům nevrátil, obchod zapřel.

Psáno o letošních dušičkách

Třicetiletá Mára je osamělá. Každoročně na Dušičky přijíždí s děvčátkem ze sousedství na místní hřbitov a položí na dva hroby bílý věnec. Autor vysvětluje její minulost. Byla najednou zneužita dvěma muži, rytcem Janem Rechnerem a kupcem Vilémem Cibulkou. Oba byli přátelé a rádi spolu vymetali pražské hospody. Oba si Máru namlouvali a posílali jí dopisy. Chtěla si vybrat, ale kamarádi se nakonec dohodli, že si nepolezou do zelí. Když zemřel pan Rechner, Mára doufala, že se vyjádří Cibulka. Ale i ten záhy zemřel. Každý rok jim slečna nosila věnce na hrob. Malé dítě, které vždy brala s sebou, mělo rozhodnout, ke kterému hrobu půjde první. Na půl cesty mezi oběma hroby koupila Mára místo pro sebe, aby to měla k oběma stejně daleko.

Figurky

Advokátní koncipient Krumlovský se připravuje na zkoušky. Nachází proto na Malé Straně klidný podnájem, aby se mohl nerušeně učit. Postupně se seznamuje se všemi obyvateli domu: malířem a jeho ženou, která šišlá, jen když má peníze, a jejich zlobivým synem Pepíkem, panem domácím, tak trošku hypochondrem a jeho dcerou Otýlií, Provazníkem, který byl v ústavu pro chorobomyslné a který komentuje dění v celém době.

Nejdříve se Krumlovský vyhýbá snahám o sblížení, chce se učit, postupně se ale zapojuje do života v domě. Se sousedy si povídá, navštěvuje je a nezbývá mu tak moc času na zkoušky. Proto se chce vrátit zpátky do Starého Města, aby měl zase větší klid. Rozhodnutí mu ulehčuje i podivná bytná, která mluví o svém manželovi, ale nikdo ho nikdy nevidí. Žena se stýká s nadporučíkem Rybáckým. Kyž Krumlovský utrousí nelichotivou poznámku o bytné, vyzve jen nadporučík k souboji šavlí. Mladík souboj se štěstím vyhrává a odchází zpátky na Staré Město.

Další díla autora