Karel Jaromír Erben, jedna z nejdůležitějších osob české literatury 19. století, vydal své nejslavnější dílo, básnickou sbírku Kytice, nejprve v roce 1853, rozšířené vydání vyšlo o osm let později. Zařadil do ní 13 logicky posládaných básní, většinou balad, které vychází z lidové poezie. Kytice zaznamenala okamžitý úspěch a ovlivnila další umělce v jejich tvorbě.
O autorovi
K. J. Erben se narodil 7.11.1811 v podkrkonošském Miletíně. Po absolvování gymnázia studoval v Praze filozofii a práva. Snažil se přispět ke snahám českých vlastenců o zrovnoprávnění s Němci, a to literaturou, která by posílila národní sebevědomí. Zajímal se o lidovou slovesnost, inspiroval se jí a psal podobnou formou, ale chtěl tvořit autorské texty. Cestoval po českém venkově a zachycoval původní vyprávění i písně a říkadla.
V soukromém životě byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Betynka Mečířová, kterou potkal v době studií. Měli spolu dvě dcery. Po Betynčině smrti v roce 1857 se oženil se Žofií Mastnou.
Erben se nejprve živil jako úředník, později začal spolupracovat s Palackým v Národním muzeu, až se stal archivářem hlavního města. V revolučním roce 1848 krátce pracoval jako redaktor Pražských listů.
Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze na tuberkulózu.
Charakteristika díla
Sbírka obsahuje 13 básní na různá témata. Nese některé znaky romantismu – prostředí i postavy jsou romantické, také nádech básní je romantický, na rozdíl od romantismu Erben nehledá vinu ve společnosti, ale v samotných lidech.
Autor se zabývá otázkami viny a trestu, lidskými vztahy, zejména vztahem matka-dítě.
Erben v básních používá dramatickou zkratku – děj je zhuštěný a strohý, což podporuje dramatičnost textu. Častá je gradace příběhu. Nepoužívá velké množství uměleckých prostředků, nejvíce personifikace a prostředky související s lidovou tvorbou: zdrobněliny, rčení, opakování, zvukomalbu. Verše jsou zpěvné a text je srozumitelný. Použité rýmy jsou sdružené nebo střídavé.
Většina básní jsou balady, Věštkyně je pověst, Zlatý kolovrat pohádka.
Práce na této sbírce balad Erbenovi trvala asi 20 let a stala se oblíbenou už za jeho života.
Ústřední postavy knihy
Postavy se mění v každé básni. Zajímavostí je, že Erbenovy hlavní postavy jsou ženy. Jednotlivé zápletky pak vychází často ze vztahů mezi nimi. Ať už to jsou matka s dcerou ve Vodníkovi, Dora a její nevlastní sestra ve Zlatém kolovratu, dcera s matkou v Dceřině kletbě, dvě kamarádky ve Štědrém večeru atd.
Dějová linie
Témata jednotlivých se liší, ale jejich pořadí Erben důsledně promyslel:
První a poslední báseň Kytice a Věštkyně byly inspirovány lidovou slovesností. V Kytici se mrtvá matka vrací ke svým dětem v podobě kvítku mateřídoušky, ze kterého chlapec uváže kytici a pošle ji nějaké dívce do širých krajů. Věštkyně předpovídá české zemi budoucnost, snaží se povzbudit národ.
Druhá a předposlední báseň Poklad a Dceřina kletba ukazují porušení vztahu matky a dítěte. V Pokladu matka na chvíli zapomene na dítě kvůli pokladu a je potrestána tím, že dítě zůstane rok uvězněno v hoře s pokladem.V Dceřině kletbě žena zabila své dítě a jde se oběsit. Svému partnerovi i matce zanechává kletbu, protože i je viní ze svého osudu.
Třetí a třetí báseň od konce Svatební košile a Vrba jsou na téma proměny člověka. Ve Svatební košili dívka čeká na návrat svého milého z vojny. Ten se vrátí, ale již jako upír. Chce se se svou milou oženit, letí s ní na hřbitov a cestou se snaží zbavit ji všech svatých věcí. Na hřbitově mu dívka utíká do stavení s umrlcem, prožije hroznou noc a vysvobodí ji až zakokrhání kohouta. Vrba pojednává o ženě, která přes den žije se svým mužem a v noci je vrbou. Manžel ji chce jen pro sebe a vrbu pokácí. Tím svou ženu zabije. Z vrbového proutí proto vyrobí kolébku pro syna a zbytek proutí zasadí kolem potoka, aby mohl být syn se svou matkou.
Ve čtvrté a čtvrté básni od konce Polednici a Vodníkovi vystupují nadpřirozené postavy. Polednici na své zlobivé dítě zavolá přepracovaná matka. Když Polednice skutečně přijde, už matka lituje. Ve snaze dítě zachránit, tiskne jej matka strachy k hrudi. Tím ho ovšem sama udusí. V básni Vodník dcera neposlechne svou matku, aby nechodila k jezeru. Tam ji do svých spárů získá Vodník. Dívka s ním musí zůstat a zanedlouho se jim narodí syn. Dívka si však přeje zase vidět svou matku. Vodník nakonec souhlasí, ale dívka musí slíbit, že se vrátí. Matka však svou dceru zpátky do jezera nepustí. Třikrát vodník prosí, ale matka dveře neotevře. Dívka si s hrůzou vzpomene na své dítě. Ale už je pozdě, mrtvé leží na prahu matčina domu.
V páté a páté básni od konce Zlatém kolovratu a Záhořově loži autor řeší otázku viny a trestu. V básni Zlatý kolovrat se do krásné dívky zamiloval bohatý pán a chtěl si ji vzít. Dívka však měla závistivé nevlastní matku a sestru. Ty dvě dívku zavraždily, vzaly jí ruce, nohy a oči, a matka podstrčila svou vlastní dceru mladému pánovi za manželku. Dcera chce stále větší bohatství a vymění sestřiny končetiny za části zlatého kolovratu. Nakonec celý zločin vyjde najevo, když kolovrat zazpívá mladému pánovi pravdu. Matka i s dcerou jsou odhaleny a krutý trest je nemine. Záhořovo lože je balada o mladém poutníkovi, který je od narození zapsán v pekle. Proto se vydává do pekla, aby svůj osud zvrátil. Cestou potkává lesního muže, který zabil už spoustu lidí. Poutníka však lesní muž pustí, chce vědět, jak to vypadá v pekle. Poutník se z pekla vrací a lesní muž se dozvídá , že bude trpět v pekle na pekelném loži. Zbytek života prosí za odpuštění.
Prostřední básně Štědrý večer a Holoubek vypráví o lásce a smrti. Na Štědrý večer jdou dvě dívky k jezeru zjistit svůj osud. Jedné se zjeví její milý, druhé kříž. Ta jedna se vdá, druhá zemře. Holoubek je balada o ženě, která se záhy po smrti prvního muže znovu vdá. Stále si to dává za vinu, vše ji navíc stále připomíná vrkající holoubek. Nakonec se jde utopit.
Báseň Lilie byla do sbírky vložena až ve druhém vydání. Lilie pojednává o dívce, která zemřela velice mladá. Podle přání byla pochována v lese, kde na jejím hrobě vyrostla krásná lilie. Muž, který byl v lese na honu, lilii utrhl a zasadil si ji na zahradě. Květina se proměnila na dívku, která se za pána provdala. Jednou musel pán odjet a o dívku se měla starat její tchýně. Nedokázala to, vystavila "noční paní" slunci a zabila tak ji i její dítě.
