Chrám Matky Boží v Paříži

Chrám Matky Boží v Paříži, jeden z nejslavnějších románů Victora Huga, patří k vrcholným dílům romantismu. Téma neopětované lásky mnoha mužů k jedné ženě, jak jej Hugo zpracovává, patří k literární klasice. Stejně tak postava hrbáče Quasimoda. Victor Hugo svůj román ze středověké Paříže dopsal v roce 1831. O jeho popularitě svědčí i několik filmových zpracování.

O autorovi

Victor Hugo byl francouzský dramatik, básník, prozaik a esejista a také se věnoval politice. Patří k vrcholným představitelům romantismu. Narodil se 26. února 1802 v Besançonu v době, kdy byl ve Francii na vrcholu Napoleon. Celý Hugův život se ale často v zemi střídaly vlády. Díky otci, který byl důstojníkem v Napoleonově armádě, se rodina často stěhovala, dokud matce, která byla royalistkou, nedošla trpělivost. Matčiny názory podporující krále a katolická výchova ovlivnily smýšlení i ranou tvorbu Victora Huga. Až po revoluci v roce 1848 začal Hugo podporovat republikány. Do politiky vstoupil v roce 1845, když stál na straně krále Ludvíka Bonaparta, v revolučním roce byl zvolen do parlamentu. Brzy se stal odpůrcem Napoleona III., syna Ludvíka Bonaparta. Po jeho úspěšném převratu, byl Hugo nucen v roce 1851 odejít do exilu. Přes Brusel a Jersey se dostal až na ostrov Guernsey. Do Paříže se vrátil až v roce 1870, když byl Napoleon III. poražen Prusy. Hugo se přidal na stranu Komuny. Od poloviny 70. let působil jako senátor.

Hugo se v roce 1822 oženil s Adéle Foucher a měli společně pět dětí. Zemřel 22. května 1885 jako uznávaný a oblíbený básník. Pohřben je v pařížském Panthéonu.

Charakteristika díla

Román Chrám Matky Boží v Paříži je klasickým romantickým dílem. To znamená:

Děj se odehrává v minulosti, v Paříži konce 15. století. Tedy ve středověku, který byl pro romantiky přitažlivý svou temností.

V románu se objevuje také řada postav z okraje společnosti – zlodějíčci, tuláci, prostitutky, cikáni a především Quasimodo, kterým společnost pohrdá pro jeho děsivý zjev. Je vyvrhelem a má tajemnou minulost. Esmeralda je díky svému cikánským původem zase exotická.

Hugo pracuje s kontrasty. Na pohled nepěkný Quasimodo je krásný vnitřně. Stejně tak Esmeralda. Prostředí zlodějů a prostitutek, ve kterém vyrůstala, silně kontrastuje s jejím mládím, krásou a především mravní čistotou.

Také prostředí katedrály je pro její velkolepost, neobvyklost a určitou magičnost romantické.

Romantické je i téma neopětované lásky, která vede k tragickému konci.

V románu jsou ale i realistické prvky:

Řada postav reálně existovala. Byl to jak král Ludvík XI., tak básník Pierre Gringoire i kapitán Phoebus de Chateaupers.

Reálné je i historické pozadí včetně popisu inkvizičního procesu a také Notre Dame je skutečné místo.

Jazyk je přizpůsoben realičnosti postav. Jednotlivé postavy mluví podle své stavovské příslušnosti, spodina tak používá hovorové výrazy, učenci i latinu atd.

Ústřední postavy knihy

Quasimodo – Byl znetvořený – malý, s hrbem, jednooký a nahluchlý. Pro jeho vzhled se jej lidé štítili a on je za to nenáviděl. Respektoval ale kněze Claudia Frolla, který se jej kdysi ujal, byl mu oddaný. Ten mu dovolil dělat zvoníka u Matky Boží. Je to typický romantický hrdina – osamělý a znetvořený, přesto schopný čistého citu, lásky k Esmeraldě. Odpuzující zevnějšek kontrastuje s jeho čistou duší.

Claudius Frollo – Kněz v Chrámu Matky Boží a hlavní záporná postava. Byl velmi inteligentní i vzdělaný a toužil po nekonečném poznání, lákaly jej i zakázané vědy alchymie a černá magie. Vychovával svého bratra Jana i postiženého cikána Quasimoda. Kněz je rozpolcený láskou k Bohu a láskou k ženě. Kvůli neopětované lásce k Esmeraldě začne konat zlo a naschvály.

Esmeralda – Cigánka, která vystupuje se svou kozou v ulicích. Svou krásou upoutá spoustu mužů- Zamiluje se do ní kněz Frollo a později i Quasimodo. Je obětí Frollovy vášně, protože ji neopětuje.

Pierre Gringoire – Básník. Tulák. Omylem se dostane na tajný cikánský rituál. Proto musí buď zemřít, nebo si vzít cikánku. Esmeralda mu sňatkem zachrání život, je mu jí líto. Sama přitom miluje jiného a manželství je jen platonické.

Phoebus de Chateaupers – Kapitán gardy a milovník žen. Zpestřením před svatbou s bohatou měšťankou je pro něj románek s Esmeraldou, ta se do něj však zamiluje. Kvůli tomu je málem zabit Frollem.

Dějová linie

Hugův román se odehrává v Paříži na konci 15. století, přesněji v roce 1482, kdy středověké Francii vládne Ludvík XI. Autor vykresluje atmosféru města s jeho obyvateli různých stavů i charakteristická místa, především katedrálu Notre Dame, kde pracuje jako zvoník znetvořený, skoro hluchý Quasimodo. V dětství se ho ujal kněz Frollo a Quasimodo je mu za to oddaný. Proto se pro něj pokusí unést krásnou cikánku Esmeraldu, do které se kněz zamiloval. Únos ale překazí Phoebus de Chateaupers, do kterého je Esmeralda zamilovaná. Quasimoda teď čeká trest na pranýři.

Dobrosrdečná Esmeralda mu k pranýři donese vodu, díky čemuž se do ní Quasimodo zamiluje. Nešťastně stejně jako Frollo. Toho dívka nenávidí, Quasimoda lituje. Miluje Phoebuse. Toho se ze žárlivosti pokusí Frollo zabít, ale jen ho zraní. Ovšem Esmeralda si myslí, že Phoebus zemřel. A není sama. Navíc je právě ona za vraždu odsouzena k trestu smrti popravou. V den popravy ji zamilovaný Quasimodo unese do chrámu a poskytne ji azyl. Protože jsou na církevní půdě, nemůže být znovu zatčena. Quasimodo Esmeraldě vyznává lásku a stará se o ni. Chce ji chránit. Král Ludvík se rozhodne azyl zrušit a Esmeraldu zatknout. Když na to přijde manžel Esmeraldy Pierre Gringoire, posbírá tuláky a kamarádíčky zloděje a pokusí se ženu vysvobodit. Noční dobývání chrámu si Quasimodo vysvětlí jako zatýkání a chrám brání. Následně král posílá na vzbouřence své vojsko. Phoebus s vojáky mají Esmeraldu zatknout, ale ta už v chrámu není, Frollo a Pierre ji odvedli zadním vchodem. Nakonec si však vojáci Esmeraldu najdou a je popravena. Frollo měl možnost ji zachránit, ale když se nechtěla stát jeho milenkou, raději ji nechal zemřít, než aby byla s jiným mužem. Quasimodo viní za smrt Esmeraldy Frolla a když kněz pozoruje popravu z věže chrámu, postrčí ho Quasimodo z věže. Quasimodo je od té doby nezvěstný. Za dva roky je jeho kostra nalezena v Esmeraldině hrobce.

Další díla autora