Co byste dělali, kdybyste věděli, že vám zbývá méně než minuta života?
Čtyřicetiletý režisér, na jehož kontě se doposud skvěl pouze jeden celovečerní film, Duncan Jones (syn slavného zpěváka Davida Bowieho), nyní přichází s novým snímkem.
Po jeho prvním režisérském kousku s názvem The Moon (2009) se na scéně objevuje Zdrojový kód. Tento film se svými 93 minutami ubíhá jako splašený vlak (až explozivně rychle). Začne vás okamžitě bavit a vstoupit do něj v průběhu je téměř nemožné. Ano, téměř celý děj filmu odehrává ve vlaku. Ač by mnozí z vás mohli očekávat necelé dvě hodiny utrpení a nudy, není tomu tak, podobně jako u Primal fear, kde jste rovněž převážně po celou dobu „zavřeni“ v soudní síni.
Hlavními tahouny snímku jsou modrooký Jake Gyllenhall, (jehož přítomnost ženy pravděpodobně ocení a muže neurazí, neboť jeho výkon zde je opravdu brilantní), Michelle Monaghan a rovněž modrooká Vera Farmiga. Kdo si doposud nebyl jist barvou očí těchto herců, po zhlédnutí tohoto sci-fi thrilleru o ní, dle mého, nebude mít pochybnosti. Ačkoliv jsem V. Framigu a M. Monaghan doposud pořádně neznala, nebo spíše si jich v žádném filmu výrazněji nepovšimla) lepší herce bych pro tento film nevybrala.
Co rozhodně stojí za zmínku je také hudba k filmu, kterou stvořil Chris Bacon. Padne filmu jako Krtkovi kalhotky. Myslím, že oblíbit si Source code a současně nemilovat hudbu v něm je téměř nemožné.
Dle některých tento film připomíná Správce osudu, Donnieho Darka, The Knowing, či dokonce Počátek. Přijít na své si mohou i milovníci filmů Repo men, 23, nebo Slídilové.
Zdrojový kód se netváří jako složitý počin, který je těžko pochopitelný i pro leckterého intelektuála. Lze jej uchopit více způsoby a vysvětlit si jej dle své libosti. Logické vysvětlení však může mít (bohudík?) nejspíš jen jedno. I tak je tento svěží film, s originálním námětem příjemnou podívanou. I když jej asi nemohu doporučit lidem zajímajícím se o kvantovou fyziku, ani těm, kteří se vyžívají v hledání chyb a nedokonalostí. Naopak člověk, který si o prázdninách touží odpočinout od všedního stresu a přeje si ničím nerušen zhlédnout napínavý film, je u obrazovky vítán. Na československé filmové databázi (www.csfd.cz) se dočítám hodně kritiky ohledně závěrečných minut, většinou ve smyslu, že jsou nelogické a dělají díry do celkové logiky filmu. Nemusí tomu tak být, ovšem v rámci toho, že vám netoužím prozradit příběh filmu, zde nemohu napsat, jak by tito lidé nejspíš závěr měli správně chápat. Mohu jen říci, že ho lze pochopit i způsobem, který film nepoškozuje a nepoukazuje na žádnou nedomyšlenost a chyby scénáristů. Je třeba se jen trochu zamyslet.
