Kolumbijský autor Gabriel García Márquéz dnes patří k nejvýraznějším osobám tzv. magického realismu. Proslavil se ale až ve čtyřiceti letech právě díky románu Sto roků samoty. Román, který je kronikou šesti generací rodu Buendíů, v sobě přirozeně spojuje skutečnost a magické prvky.
O autorovi
Kolumbijský spisovatel a novinář Gabriel García Márquez se narodil v roce 1927. Vyrůstal se svými prarodiči, dědečkem vojákem z občanské války a babičkou milovnicí lidové tradice, což později výrazně ovlivnilo jeho tvorbu. Márquez nedostudoval práva.
Od roku 1948 se živil jako novinář, jako zahraniční zpravodaj pracoval v Evropě a na Kubě. V Itálii vystudoval režii a věnoval se také psaní filmových scénářů. Na literární úspěch čekal do roku 1967, kdy vydal román Sto roků samoty. Honoráře ho vyhrabaly z dluhů a umožnily mu literárně tvořit až do konce života.
V roce 1982 získal Nobelovu cenu za literaturu.
Márquez je považován za jednoho z nejdůležitějších autorů tzv. magického realismu. V jeho díle se snoubí reálné motivy s těmi fantastickými.
Charakteristika díla
Kniha vypráví život šesti generací rodiny Buendíů v městečku Macondo, které založila. Macondo je smyšlené místo, Márquez do něj situaoval děj většiny svých románů. Bývá porovnáváno s jeho rodným městem, kde žil s prarodiči.
Román je typickým dílem magického realismu, reálné věci se střídají s magickými, ty jsou přitom popisovány zcela přirozeně (např. létající koberce, postavy žijíci dlouho, některé i po smrti apod.). Také čas není přirozeně lineární, ale jednotlivé časové roviny se proplétají, čas se vrací, opakuje.
Spojujícím znakem rodiny je pocit osamělosti, je to jakési rodinné prokletí. Jednotlivé postavy rodiny nedokáží najít smysl života v každodenní realitě.
Příběh není přesně datován, ale podle okolností by se měl odehrávat od pol. 19. století (koloniálního období) přes 60. let 20. století (doba občanských válek) až po vniknutí vlivu amerického imperialismu.
Ústřední postavy knihy
V knize vystupuje obrovská řada postav, některé se objeví třeba jen na pár odstavců. Orientaci v postavách stěžuje i fakt, že rodina pojmenovává své potomky jen několika jmény. Mezi postavami byli např.:
José Arcadio Buendía – Společně s manželkou založil Macondo. Je to inteligentní a zvídaný muž se zájmem o vědu a moderní vynálezy. Žije ve fantazijmím světě, lehce se nadchne, ale nedotáhne věci do konce.
Úrsula Buendíová - Jeho manželka a sestřenice. Moudrá a obětavá.
José Arcadio – Jejich syn, impulzivní a silný.
Aureliano – Další syn, citlivá duše. Má cit pro estetiku a trpí pocity osamělosti.
cikán Melquíades - Přítel José Arcadia staršího, zasvěcuje jej do různých vynálezů a alchymie.
Jazykové prostředky a stylistika
Jazyk je spisovný a složitý, přesto čtivý. Autor je zběhlý v lidovém stylu vyprávění. Některá souvětí mohou být dlouhá i několik stránek. Hojně je užita přímá řeč. Časté jsou pasáže s popisy a líčením.
Vyprávění není chronologické, časové roviny se prolínají.
Dějová linie
V nejmenované bažinaté oblasti v jižní Americe založí manželé José Arcadio Buendía a Úrsula Iguaranová městečko Macondo. Protože jsou zároveň také bratranec a sestřenice, bojí se, aby jejich děti neměl prasečí ocásek. Jejich tři děti jsou ale zdravé. José Arcadio miluje vědu a všemožné experimenty, ze kterých se nakonec zblázní a rodina ho přiváže ke dveřím na dvoře. Jeho synové zdědili to nejlepší i nejhorší z něj. José Arcadio ml. je silný a impulzivní, Aureliano má estetické cítění a pocit osamělosti. José Arcadio je vyhnán z domu, když se ožení s dcerou matčiny sestřenice Rebecou. Pár společně hospodaří na ukradených pozemcích, ale José Arcadio je pak záhadně zavražděn. Aureliano udělá kariéru v občanských válkách, patří k nejslavnějším liberálním rebelům a povstalcům. Kvůli jeho slávě se do popředí zájmu dostane i samotné Macondo.
Úrsula je narozdíl od manžela praktická a rozvážná, pro rodinu dělá vše a stará se o ni i v pozdním věku. Nikdo z jejích potomků nezdědil podobné vlastnosti, ani dcera Amaranta, proto po její smrti rod upadá.
Po válkách do Maconda přichází američtí "špinaví" imperialisté a zakládají tam banánové plantáže. Ovládají počasí podle potřeby a vykořisťují zaměstnance, proto se proti nim zorganizuje stávka a protest. Následující krvavý masakr podporuje i vláda a všichni jsou zavražděni. Banánová společnost opouští město a celá událost se zamete pod koberec. Přežije jen vnuk José Arcadia José Arcadio Segundo. Jeho výkladu události nikdo nevěří a tak se osamocený ponoří do studia pergamenů starého cigána Melquíades, dědova přítele.
V noc stávky začne pršet a déšť trvá celých pět let. Macondo i rod Buendíů jsou na tom bídně. Staré členy rodiny trápí nostalgie, mladé pocit samoty a ztracenosti. Posledního potomka rodu splodí Aureliano Babilonia s tetou Amarantou Úrsulou. Malý Aureliano má prasečí ocásek. Jeho matka zemře při porodu, otce zabijí mravenci. Aureliano Babilonia je sám a dokáže rozluštit staré pergameny. Ty zachycují historii celého rodu až do tého chvíle. Jakmile dočte, je celé město Macondo zničeno.
