Ačkoliv zemžel básník Jiří Wolker velmi mladý, v nedožitých 24 letech, patří k výrazným českým básníkům 20. století a vůbec nejtalentovanějším proletářským poetům. Básnická sbírka Těžká hodina je jedním z typických děl proletářské poezie. Ladění Wolkerových sociálních balad je pesimistické, jeho hrdinové-dělníci se potýkají se špatnými sociálními poměry.
O autorovi
Básník Jiří Wolker se narodil do dobře situované prostějovské rodiny v roce 1900. Jeho matka v něm podporovala umělecké nadání. Zajímal se o literaturu, hudbu i výtvarno. V Praze studoval práva a filozofii. Byl členem umělecké skupiny Devětsil, která sdružovala ve svých počátcích proletářské autory, a Literární skupiny, jejíž autoři tíhli k expresionismu.
Od dětství trpěl plicní tuberkolózou, která se výrazně zhoršila v roce 1923. Léčil se v Tatrách i u moře, ale nakonec v lednu 1924 zemřel. Vědomí blízké smrti se promítlo i do jeho tvorby.
Patří k jednomu z nejvýraznějších představitelů proletářské poezie.
Charakteristika díla
Těžká hodina je jednou z nejslavnějších a nejtypičtějších sbírek proletářské poezie, která byla reakcí na špatné sociální poměry po 1. sv. válce a vznikla pod vlivem komunistické proletářské ideologie.
Jednotlivé básně se dají označit za sociální balady a jsou typickými proletářskými básněmi. Hlavními hrdiny jsou dělníci jako nositelé lidství a hrdinství. Ničí je sociální problémy, ale mají šanci se bránit. Básně jsou značně levicové, ladění je pesimistické. Špatné sociální podmínky Wolker vykresluje na městských kulisách. Námětem je bída a utrpení dělnické třídy a touha po sociálně spravedlivé společnosti.
Název Těžká hodina má vyjadřovat složitost dospívání, těžký přerod chlapce v muže. Je to i název jedné z básní.
Básník má být mluvčím a pěvcem proletářské společnosti.
Sbírka obsahuje 22 básní.
Ústřední postavy knihy
Hlavními hrdiny jsou dělníci, v básních vystupují i příslušníci smetánky, vyšších vrstev.
Jazykové prostředky a stylistika
Wolkerův styl je originální, používá pestrou paletu básnických prostředků. Nejčastějším z nich je metafora. Wolkerovy metafory jsou barvité a mají ve čtenáři vyvolat i příslušný prožitek.
Básně-balady jsou výrazně epické, důležitý je i jejich obsah.
Nejčastější typ rýmu v básních je sdružený a střídavý.
Dějová linie
Těžká hodina
Báseň popisuje dospívání, proměnu chlapce v muže. Přerod je těžký, protože chlapec přichází o ideály. Aby si splnil alespoň některé sny, musí tvrdě pracovat. A práce nebere konce, protože jinak by neměl z čeho žít.
Balada o nenarozeném dítěti
Mladý pár se miluje a otěhotní. Kvůli chudobě obou musí jít ale žena na potrat.
Tvář za sklem
Kavárna Bellevue je symbolem bohatství a přepychu. Vevnitř sedí bohatí a vesele se baví. Najednou se za sklem objeví tvář chudého muže a společnost pozoruje. Takový způsob života odsuzuje.
Balada o očích topičových
Hlavní hrdina Antonín je topič už pětatřicet let. Podle jeho ženy byly jeho oči před lety velké jako dva peceny chleba, zatímco teď jsou to je škvíry. S každou lopatou uhlí Antonín kus svých očí zahodí. Jednoho dne ho přivedou domů skutečně slepého. Antonín pak umírá a udělá tak ze své ženy vdovu a z dítěte sirotka. On ale žije dál v žárovkách.
Balada o snu
Hlavní hrdina je chudý a závidí jiným bohatství. I on by rád byl bohatý. Jeho dívka Marie mu radí, aby proměnil sny ve skutečnost. Člověk se musí rvát, aby měl lepší budoucnost. I ona měla sen, chtěla si najít přítele. A našla Jana.
Dům v noci
Na ulici stojí dům se šedesáti okny, která všechna skrývají těžké osudy dělníků, kteří v domě bydlí. Ale v posledním patře žijí mladí milenci, které drží láska nad vodou.
Milenci
Muž se v práci ve fabrice vyznává své milé. Jeho projev přerušá siréna. Ptá se jí, jestli počká, až se tento špatný svět promění v lepší a budou se moct „obejmout“.
Moře
Vypravěč najde po šesti dnech hledání moře. Večer u stolu v hospodě potkává rybáře, námořníky a barkaře.
Fotografie
Topič má ve výloze fotku znázorňující utrpení chudých v Rusku. Báseň je kritikou bohatých a těch, kteří mají víc, než potřebují. Wolker je nazývá lidojedy.
Oči
V očích se odráží celý svět, to dobré i špatné. A to vše se pak skrze oči usadí v srdíčku.
Kázání na hoře
Řečník káže o tom, že dobrým lidem se dobře povede i po smrti. Ani vrazi, nevěstky či vojáci ale nemusí klesat na mysli – pořád je lepší být špatný a živý než dobrý a mrtvý.
Další básně se jmenují Slepí muzikanti, Čepobytí, Jaro, báseň milostná, Sloky, Pohřeb, Muž, Setkání, Mirogoj, Nevěrná a Odjezd.
