Edison byl slavný americký vynálezce a právě jeho si Nezval vybral, aby na jeho pracovitosti a odhodlanosti ukázal, že smyslem života je zanechat po sobě na světě nějaký odkaz. Báseň Edison patří k Nezvalovým nejznámějším poetistickým dílům. V pozdějších letech se Nezval věnoval surrealismu a nakonec socialistickému realismu.
O autorovi
Vítězslav Nezval se narodil v roce 1900 v Biskoupkách. Byl významných českým básníkem, spisovatelem a překladatelem 1. poloviny 20. století.
Nedokončil studia práv v Brně, ani filozofie v Praze, ale Brno si velmi oblíbil.
Od roku 1922 byl členem avantgardní umělecké skupiny Devětsil, která se nejprve věnovala proletářskému umění, od roku 1923/24 se zaměřila na poetismus. Nezval byl jedním ze zakladatelů poetismu jako výhradně českého uměleckého směru, který se věnoval poezií všedního dne.
V roce 1924 Nezval vstoupil do komunistické strany. Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného, jako dramaturg Osvobozeného divadla i jako žurnalista v několika tehdejších listech (Rudé právo, Lidové noviny, Tvorba, Odeon, Nová scéna).
Nezval hodně cestoval po Evropě a jeho zážitky se taky objevily v jeho díle. Během cest se seznámil se surrealisty, kteří měli vliv na jeho tvorbu. Sám pak v roce 1934 založil Skupinu surrealistů v ČSR.
Po 2. světové válce byl velmi politicky aktivní a tvořil budovatelskou poezii. Jeho dílo z tohoto období je poplatné době a není kritikou příliš ceněné.
Nezval zemřel v roce 1958 na následky infarktu a spály.
Charakteristika díla
Edison je název rozsáhlé básně, která je součástí sbírky Básně noci (1930). Patří k jeho vrcholným poetistickým dílům. Báseň je lyrickoepická a má pět zpěvů psaných jako pásmo. Nezval ji napsal pomocí proudu volných asocicí.
Tématem je zamyšlení se nad tím, co po sobě zanechá člověk po smrti. Nezval došel k přesvědčení, že je to jeho práce, jeho dílo. Proto si bere za vzor Edisona, který po sobě zanechal ve světě významný odkaz. Edison, jeho život a vynálezy jsou jedním z témat básně. Protikladem jeho úspěchu je svět hazardních hráčů, prostitutek, bezdomovců a dalších ztroskotaných existencí, které se nesnaží, jsou bez cíle, jejich životy jsou prázdné.
V básni jsou dva refrény, jeden pesimistický (bylo tu však něco těžkého co drtí / smutek stesk a úzkost z života i smrti), když se vypravěč setkává se sebevrahem, a druhý optimistický (bylo tu však něco krásného co drtí úodvaha a radost z života i smrti), ten se objevuje později. Právě ladění básně se mění, celkové vyznění je ale spíše optimistické.
Nezval Edisona napsal během čtyř dnů v roce 1927, báseň vyšla v následujícím roce.
Ústřední postavy knihy
Vypravěč – Postava vypravěče, který nás provází básní, je nejspíš sám autor.
Edison – Symbol pokroku, pracovitého a odhodlaného člověka, kterému se podařilo ovlivnit svět.
Jazykové prostředky a stylistika
Časté jsou anafory (piják nezachytitelných odstínů / piják světel potopených do stínů / piják žen jichž poslouchají sny a hadi), z uměleckých prostředků jsou to především metafory. Nezval si hraje i se zvukomalbou (např. Sázíš! Tiskneš! Válka! Srážky! Eroze!)
Celá báseň je psána bez interpunkcem, což je znakem poetismu. Jednotlivé verše jsou asociace.
Použita je zčásti ich-forma, mluvčí (nejspíš autor) provází čtenáře dějem, zčásti er-forma.
Rým je sdružený.
Dějová linie
1. zpěv
Vypravěč se vrací půlnoční zimní Prahou a na mostě Legií se sklonil. V řece uviděl obraz hazardního hráče, smutného, nešťastného člověka, sebevraha. Tento muž ho doprovází, jdou ruku v ruce, domů už ale vypravěč dorazí sám. Mezi knihami najde týden staré noviny a vnich podobiznu Edisona a jeho největší vynález.
2. zpěv
Druhý zpěv je objektivní a vypráví o Edisonovi, jeho otci krejčím, ševci a dřevorubci. O jeho cestě do New Yorku, o práci průvodčího a záchraně malého chlapce zpoza kol aut. Vypráví o jeho největším vynálezu.
3. zpěv
V dalším zpěvu autor obdivuje techniku a pokrok včetně vynálezů Edisona. Edisona si váží jako člověka, který dosáhl mnohého hlavně díky tvrdé práci, genialita byla jen zlomkem úspěchu. A taky to byl člověk, který se nezvdával.
4. zpěv
Uvažování nad tím, že smyslem života a bytí je pokrok, objevy a touha dobývat, obohacovat se znalostmi a získávat nové poznatky. Usilovná práce a touha po sebezdokonalování má být náplní života.
5. zpěv
Vypravěč opět sedí nad hromadou knih ve svém bytě, zjišťuje, že si povídal se svým nepřítomným stínem. Vyjde na balkón a kouká na stíny sebevrahů, nevěstek i bezdomovců v ulicích. Tito „padlí“ obyvatelé jsou v kontrastu s takovými lidmi, jakým byl Edison, kteří mění svět k lepšímu, i když s některými problémy nezmůžou nic.
