Karel IV., „Otec vlasti“, byl jedním z největších panovníků české historie. Zasloužil se o hospodářský, politický i kulturní pokrok v českých zemích a z jeho odkazu těžíme dodnes. Do literární historie přispěl svým latinským životopisem Vita Caroli, který je poselstvím pro jeho následovníky o tom, jak má vypadat ideální panovník.
O autorovi
Karel IV. Se narodil v roce 1316 v Praze jako následovník rodu Lucemburků. Jeho rodiči byli Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Byl římským císařem (1346-1378) a českým králem (1347-1378). Dodnes patří k nejuznávanějším českým panovníkům.
Byl velmi vzdělaný a mluvil několika jazyky. Jako panovník vynikal mimojiné zakladatelskou činností. Založil Karlovu univerzitu, nechal postavil řadu dnes nejvýznamnějších českých památek a z Prahy udělal evropské centrum své doby.
Byl čtyřikrát ženatý a měl osm potomků, nejstarší Václav byl jeho následovníkem.
Zemřel v roce 1378 na zápal plic.
Charakteristika díla
Autobiografické dílo Karla IV., které bylo jeho věnováno jeho následovníkům, zejména synovi Václavu, je jakýmsi návodem, jak správně vládnout. Následovníkům Karel IV. předává model správného panovníka.
V první části autor vypráví zážitky z mládí v cizině a začátky v Čechách do roku 1340. V další části jsou zachyceny události z let 1344-46 se zmínkou o předchozích třech letech. Zatímco první část vypráví Karel IV. ze svého pohledu, druhá část je vyprávěna nezávislým pozorovatelem, a tak je pravděpodobné, že ji nenapsal Karel IV., ale některý z jeho důvěrníků. Snad Jan ze Středy.
V knize je prostor jak pro Karlovo veřejné působení, tak i pro jeho osobní prožitky a vnímání. Kniha obsahuje řadu filozofických, náboženských a moralizujících úvah, zamyšlení nad politikou atd. Karel zdůrazňuje svou zbožnost, vyzdvihuje pokoru. Autobiografie dobře ukazuje na autorovo vzdělání a způsob myšlení.
Kniha je rozdělena na dvacet kapitol do dvou částí.
Datum vzniku není dodnes jasné.
Ústřední postavy knihy
Karel IV. - Následovník trůnu a později římský císař a český král. Vzdělaný a moudrý panovník, křesťansky založený muž, důstojný a pokorný panovník.
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha byla napsána v latině, staročeštině a střednohornoněmčině. Z dnešního pohledu není její čtení snadné. Obsahuje řadu přechodníků, zastaralou větnou stavbu či archaismy.
Prvních 14. kapitol je napsáno v 1. osobě plurálu (plurál maiestaticus), tedy z pohledu autora. Zbylé kapitoly jsou napsány v er-formě z pohledu nezávislého pozorovatele.
Dějová linie
První dvě kapitoly se zabývají moralizujícími a náboženskými úvahami, Karel IV. předkládá zásady, podle kterých by se jeho následovníci měli řídit. Autor popisuje dvě možné formy života – život v hříchu plný rozkoší a život v Kristu, který přinese věčnou rozkoš. Karel IV. varuje před špatnými lidskými vlastnostmi – před lakomstvím, pýchou či rozmařilostí.
Třetí kapitolou začíná životopisecká část. Nejprve Karel IV. zmiňuje své dětství a mládí ve Francii, kam byl v sedmi letech poslán kvůli výchově. Ve stejném věku se oženil se svou první ženou – Blankou z Valois. Dále popisuje své přemístění za vládnutím do Itálie, kam ho povolal jeho otec Jan Lucemburský. Předkládá čtenářům své představy o mocenských poměrech ve střední Evropě. V osmé kapitole se vrací do Čech a najde ji zpustošenou. Šlechta si rozebrala majetek. Nelichotivě se vyjadřuje k místnímu politickému i hospodářskému úpadku a obviňuje šlechtu ze ziskuchtivosti. Krátce zmiňuje smrt své matky Elišky Přemyslovny.
V další kapitole utíká před otcem do Itálie, aniž by zmínil příčiny jejich sporu, a bojuje tam v několika bitvách. Kapitolami jedenáct až třináct gradují úvahové pasáže z úvodu knihy. A čtrnáctá kapitola vypráví události z let 1339-40, kdy se Karel IV. opět vrátil do Čech. Toto období je vládou otce a syna. Tím končí vypravování Karla IV.
Zbylých šest kapitol vypráví události z Karlova života z let 1343-1346. Chybí úvahové pasáže z první části. Kniha končí korunovací Karla IV. na římského císaře.
