• Magazín
  • Čtenářský deník
  • Maturitní otázky
    • Magazín
    • Čtenářský deník
    • Maturitní otázky

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století

Svatopluk Čech
30. srpna 2011 Tereza Sýkorová

Pan Brouček je nejslavnější postavou, kterou Svatopluk Čech vytvořil. Nechal ji oživit ve třech povídkách, ve kterých pan Brouček cestuje do minulosti. Matěj Brouček je typickým bohatým pražských měšťanem, sobeckým a pokryteckým zbabělcem. Je tak v kontrastu se statečnými hustity vlastenci, se kterými se potká během svého druhého výletu.

O autorovi

Český básník, prozaik, žurnalista a cestovatel Svatopluk Čech se narodil v roce 1846 v Ostředku u Benešova do rodiny panského správce a českého vlastence. Čech studoval v Praze na piaristickém gymnáziu, poté vystudoval práva. Po škole se začal věnovat žurnalistické práci, psal pro časopisy Ruch a Květy, v roce 1871 se stal redaktorem časopisu Světozor. V následujících letech pracoval jako redaktor Lumíru. Od roku 1876 se věnoval také práci advokáta v Praze.

Čech hodně a rád cestoval po Evropě. Byl v Paříži, na Kavkazu, v Chorvatsku, Dánsku, Polsku, Itálii.

Čech byl už za svého života uznávaným umělcem. Byl Ruchovec a snažil se prosazovat vlasteneckou tvorbu. Uznávala ho i mladá generace autorů. Čech zemřel v roce 1908 v Praze.

Charakteristika díla

Je to druhá povídka s hlavním hrdinou Matějem Broučkem, jehož prostřednictvím Čech kritizuje typickou měšťanskou morálku své doby. Vyšla poprvé v roce 1888.

Povídka je satirická a plná kontrastů. Do protikladu klade zbabělého pražského měšťana bez zájmu o okolní dění proti vlasteneckým a zaníceným husitům. V kontrastu stojí postava pana Broučka a měšťana z doby husitství Jana Domšíka od Zvonu. Zatímco husitští vlastenci odmítali učení se němčiny, pan Brouček v tom nevidí problém. Zatímco husité si tykali, v 19. století je to nezdvořilé.

Naprosto realistický je popis a místopis tehdejší středověké Prahy.

Čech v povídce kritizuje také sociální poměry nejchudších Pražanů.

Povídka má 14 kapitol.

Ústřední postavy knihy

Matěj Brouček – Majitel činžovního domu v Parze je prototypem bohatého měšťana, obtloustlého chlapíka ze 70. a 80. let 19. století. Ve svém volnu dobře jí a pije a tlachá o ničem s podobnými lidmi. Je to pokrytec a zbabělec a ze všeho, co dělá, chce mít prospěch. Chybí mu národnostní uvědomění, o dění kolem sebe se nezajímá.

Jan Domšík od Zvonu – Středověký měšťan, který se pana Broučka ujme po jeho příchodu. Nakrmí ho, ubytuje a ukáže mu starou Prahu. Je to statečný a uvědomělý vlastenec.

Jazykové prostředky a stylistika

V prvních kapitolách obyvatelé středověku mluví starou češtinou, v dalších částech je Čech nechá mluvit současným jazykem pro lepší porozumění čtenáře. Některé postavy se vzájemně nechápou, protože některá slova z různé doby zní stejně, ale mají jiný význam. Častá jsou německá slova a archaismy, Staročeština sice není přesná a správná, ale má především vzbudit dojem autentičnosti.

Čech pracuje s humorem a ironií.

Vyprávěni je retrospektivní a chronologické, probíhá v er-formě.

Dějová linie

Pan Brouček tráví večer ve své oblíbené hospodě Na Vikárce. Jako obyvkle to přežene s alkoholem. Se známými u stolu se hádá o existenci pražských podzemních chodeb. Domů odchází už jako poslední host řádně posilněn, v předsíňce hospody ale zakopne a padá kamsi dolů šachtou. Zjišťuje, že se dostal do nějaké podzemní chodby. Dostane se do místnosti s poklady. Podle obrazů na stěně ji identifikuje jako tajnou klenotnici Václava IV. Tajnými dveřmi vyjde na špinavou a temnou ulici, kterou nepoznává. Potkává muže s lucernou, který mluví sice česky, ale divně, a tvrdí, že je rok 1420.

Pan Brouček bloudí dál Prahou, poznává jen některá místa a stejně vypadají jinak, až znaven chozením usne u Týnského chrámu. Ráno ho tam najde pan Janek Domšík, měšťan, majitel domu U Bílého zvonu vedle Týnského chrámu na Staroměstském náměstí. Janek se diví Broučkově jazyku i neznalosti poměrů, ale nakonec ho považuje za někoho, kdo se po dlouhé době vrátil z ciziny a odvede ho k sobě domů, dá mu najíst, nechá ho vyspat a dá mu nějaké dobové oblečení. Brouček se seznámí i s Domšíkovou manželkou a dcerou Kunhutou, která se mu hned zalíbí. Služebná Kedruta považuje Broučka za ďábla. U večeře Janek Broučkovi vypráví o obléhání Prahy Zikmundovými vojsky a rád by společně s ním pomohl Prahu bránit. Líný Brouček se z toho snaží vyvlíknout, ale marně, a vyzbrojen sudlicí odchází s Jankem do ulic.

V jedné hospodě na Novém Městě se dvojice pustí do náboženských sporů s místními hosty a vše směřuje ke rvačce, ale zvony ohlásí Zikmundův útok na město. Všichni se vyřítí ven a spolu s davem utíkají na městské hradby ke Špitálskému poli. Všichni běží s nadšením bránit město, ale Brouček běží jen proto, že ho dav strhl sebou. Ve střetu se Zikmundovým vojskem má pan Brouček štěstí a nic se mu nestane.

Potkává se s hejtmanem Chvalem a knězem Korandou ze Žižkova vojska, které se opevnilo na Vítkově. Pan Brouček jim vykládá o svých vymyšlených hrdinských činech i návratu z ciziny, aby si u nich šplhl. Poté se setká se samotným Žižkou, který ho ohodnotí jako tlustého muže, který by mohl sloužit leda Bohu. Pak ho ale nechá pracovat s ostatními na opevnění, aby zhubl. Broučkovi se samozřejmě těžká práce nelíbí. Po skromné večeři přespí s ostatními tábority.

Druhý den se má Brouček s cepem v ruce účastnit bitvy na Vítkově. Místo toho ale ze Žižkova vojska uteče do Prahy a shání pomoc pro Žižkovo vojsko mezi Pražany. Sám se vrací do domu Janka Domšíka, kde si obleče své staré šaty a utíká daleko od Zikmunda i husitů.

V klenotnici, kterou se chce vrátit zase domů, ho zadrží ozbrojení muži. Považuje je za Zikmundovy muže, a tak se vydává za Němce. Když zjistí, že to jsou husité, přemění se sám v husitu. Muži Broučka předvedou před Žižku. Ten ho má za zrádce, protože utekl z boje. Brouček hledá pomoc u Janka, který ovšem jako hrdina padl v bitvě na Špitálském poli. Žižka Broučka odsoudí jako bezvěrce a ostudu tohoto světa. Brouček se snaží zachránit pravdou o svém původu v 19. století, ale Žižka mu nevěří. I kdyby to byla pravda, nemohli by mít přece takové potomky.

Pan Brouček tak zavřený v sudu čeká na upálení na hranici. Když otevře oči, uvidí před sebou hostinského od Vikárky. Pan Brouček si uvědomí, že je v sudu, do kterého spadl cetou domů z hospody. Později vypráví všem štamgastům o svém dobrodružství z 15. století a je mu líto, že Václavův poklad zůstal v minulosti.

Udělej nám radost a sdílej dál!<br>Email this to someone
email
Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Komentáře



© Akademos, a.s. Všechna práva vyhrazena. Další projekty: ZOO Magazín | Efektivní Učení | Logické Myšlení | Nejlepší online hry | Muž v zástěře – kuchařka nejen pro muže