Vždy, když se na veřejnosti začne hovořit o adopci dětí homosexuálními páry, dostávají se do střetu dva protichůdné názory a o vášnivou diskuzi není nouze. Příznivci i odpůrci mají svůj názor na věc a pravdu, za kterou si stojí a hádají se mezi sebou, proč je či není adopce dětí homosexuály přípustná. Přitom problém je možná úplně někde jinde.
V době, kdy vyrůstaly naše babičky, byla homosexualita považována za nemoc. Ve většině případů můžeme dnes nemoc vyléčit, sexuální preferenci u člověka nezměníme ani když do něj budeme cpát prášky od rána do večera. Dříve mezi lidmi panoval názor, že když bude člověk opravdu chtít, tak se zkrátka přeorientuje a je po problému. Tento postoj si mnozí odpůrci homosexuálů udržují navzdory vědeckým výzkumům, které byly na podobné téma provedeny a které říkají, že homosexualita je vrozená a nelze s ní tedy manipulovat vůlí. Koneckonců, i ve zvířecí říši bychom našli živočichy s homosexuální orientací.
Příznivci adopcí
Otázka, zda mají mít homosexuálové možnost adoptovat dítě, je v naší společnosti velmi ožehavá. Ti tolerantnější z nás se snaží brát homosexuály takové, jací jsou. Nevadí jim, když na ulici potkají líbající se dívky nebo dva muže, kteří se drží za ruce. K adopcím se staví veskrze kladně a nijak se nad nimi nepohoršují. Často argumentují tím, že je mnohem lepší, když dítě vyrůstá v rodině a domácím prostředí než v dětském domově, kde se o něj starají pouze „tety“, které mu nemohou dát potřebnou péči a lásku.
Odpůrci
Naproti tomu odpůrci tvrdí, že vychovávat dítě v domácnosti, kde žijí jako partneři dva muži nebo dvě ženy, je nezdravé a dítěti to zanechá jen zmatek v hlavě a na duši. Obávají se toho, že dva homosexuálové z dítěte vychovají taktéž homosexuálního jedince, protože když v rodině tento model uvidí, zákonitě se to na něm musí nějak odrazit. Je to samozřejmě nesmysl. Stačí zjistit si o homosexualitě alespoň základní informace. Problém vidím spíše v tom, že zarytý odpůrce homosexuálů bude mít možná problém takové informace přijmout a považovat je za směrodatné. Postoj se velmi těžko mění a když si někdo mnoho let svůj názor obhajuje a naprosto mu věří, těžko se pak dokazuje, že může být celá věc trochu jiná a složitější. Ale proč vlastně někoho přesvědčovat? Každý má právo na svůj názor a my s ním můžeme a nemusíme souhlasit.
Hranice normality
Jsem přesvědčená, že problém vůbec není v tom, jestli má dítě doma dvě maminky nebo dva tatínky. Jestliže mu dokážou zajistit bezpečný domov, obstarají všechny jeho potřeby, dají mu lásku, oporu a péči, nevidím na tom nic špatného. I dítě v této rodině může být šťastné. Teď se samozřejmě mohou ozývat hlasy, že taková rodina není normální. Položme si ale otázku, co je v dnešní době NORMÁLNÍ?
Každé druhé manželství se rozvádí, stále častěji se objevují případy, kdy otec pije, bije svou manželku a týrá děti (nemusí se to týkat jen otce, samozřejmě). A takové chování přece také není normální! Není přijatelné, , aby se někdo choval k dětem či partnerovi násilně. A přesto se to děje dnes a denně. Navíc hranice normality se rok od roku mění a posouvá. Všude najdeme něco, co se nějakým způsobem vymyká od ostatních rodin.
Pokud někdy dospějeme k tomu, že bude adopce homosexuálními páry legislativně posvěcena, problém nastane v něčem jiném. Ona „chyba“ totiž nemusí být tak úplně v homosexuálech jako spíš ve společnosti, která k nim stále přistupuje s předsudky a opovržením. A takových lidí je mezi námi pořád dost.
Zátěž především pro adoptované dítě
Samozřejmě, že dítě, které by si z kojeneckého ústavu nebo dětského domova odvedl homosexuální pár, by to mělo v životě těžké. Už ve školce nebo ve škole by se mu děti nejspíš vysmívaly a dívaly se na něj skrz prsty, protože vybočuje z davu. Stejně jako jeho potenciální rodiče. Lidi všeobecně nemají rádi jakékoli odchylky. Můžete třeba jen nosit brýle, kulhat nebo být naopak geniální dítě a hned nezapadáte mezi kolektiv spolužáků, protože jste prostě jiní. A to se v naší společnosti moc nenosí. Hned vám dají nálepku. „To je TEN DIVNEJ“ nebo „To je TA, KTEROU VYCHOVÁVAJÍ DVĚ LESBY!“ A všichni asi víme, jak důležité pro člověka je, aby se začlenil mezi spolužáky nebo partu kamarádů. Nijak mu situaci neulehčí, když hned od začátku bude oproti ostatním znevýhodněný. Děti umějí být úžasně upřímné. A taky kruté! Takže pokud nejste dostatečně zralí na to, abyste dokázali čelit i útokům a posměškům a nebrali si je moc k srdci, protože víte, že lidé jsou různí, jejich řeči vám mohou ublížit. Tohle může být jedním z důvodů, proč se u nás adopce homosexuálními páry ještě neuzákonily. Je to velmi citlivé téma a nemělo by se uspěchat. Koneckonců – na povolení registrovaného partnerství se u nás čekalo mnoho let a diskuze byly tenkrát podobně bouřlivé, vzpomínáte?
Tolerance
Je utopie myslet si, že naše společnost přijme lesby a gaye ve sta procentech. Mlčet bychom o nich ale neměli, diskuze je potřebná. Stejně jako informovanost a ochota přijmout ostatní se všemi jejich klady, zápory i osobnostními rysy. Asi se máme všichni pořád co učit. Vždycky, když někde slyším nějaký homofobní názor, kladu si otázku, co by takový člověk dělal, kdyby k němu za pár let přišla třeba jeho dcera a řekla mu, že je lesba! Zavrhl by ji?
