12. září letošního roku jsme si připomněli 2 500. výročí jedné slavné bitvy, jejíž politický význam byl o tisíce let přežit odkazem sportovním. Ano, mluvím o bitvě u Maratónu, po níž voják Feidipidés uběhl čtyřicetikilometrovou vzdálenost z Maratónu do Atén, aby, vydechnuv naposledy, sdělil Atéňanům radostnou zprávu. Několik dní předtím ovšem běžel se zprávou z Atén do Sparty a zpět, to znamená 448 kilometrů! I odřídit takovou dálku autem, zvláště v řeckém letním vedru, je velmi náročné.
Na celém světě se konaly vzpomínkové akce k tomuto velmi kulatému výročí, v Řecku se běžel maraton po autentické trase, u nás, ve vlasti Emila Zátopka, je ale ticho po pěšině. Bohužel, atletika je v Česku tak nějak v pozadí za vším možným.
Nijak neodsuzuji basketbal nebo házenou, (skoro) každý sport je dobrý. Jenže podíl energie a peněz, které se u nás vydávají na atletiku v porovnání s jinými sporty, je směšný. A bohužel, v porovnání s jinými státy je u nás v posledních letech málo atletů jak tělem (sportovci), tak duchem (činovníci, rozhodčí, organizátoři, zájemci).
Zápas českých fotbalistů sledují mladí i staří ve všech hospodách a domácnostech. Mluví o něm všechna rádia a televizní stanice. Přitom čeští fotbalisté nedosahují ani zdaleka světové špičky – fotbal se hraje všude a v mnoha zemích se nežije (kromě náboženství) ničím jiným. Středoamerické státy spolu už kvůli němu vedly válku. Naproti tomu čeští atleti získávají zlaté medaile a tvoří světové rekordy – Roman Šebrle, Barbora Špotáková, Petr Svoboda, Jan Železný, Lucie Škrobáková atd.
To, že je atletika královnou sportů, není třeba dokazovat: běh je nejstarší a nejpřirozenější forma pohybu, a vedle plavání je také nejzdravější. Atletické souboje vzrušovaly národy již před třemi tisíci léty – který sport to o sobě může říci?
Celý vyspělý svět dnes trápí snižování kondice, obezita, vysoký tlak, cukrovka, vysoký cholesterol, chabnutí svalové hmoty a tak dále…všechny tyto problémy lze řešit pohybem, který mnoha lidem chybí. A atletika je nejlevnější a nejlepší způsob, jak ho docílit.
Ve fotbale můžeme říci, kdo koho porazil a kde se nachází v jakém žebříčku, kolik má bodů dle nějakého bodování. To jsou věci relativní, ale atletika je naprosto objektivní. Ten, kdo si jednou zaběhne stovku, může se porovnávat s Boltem, Lemaitrem, se svým otcem, učitelem tělocviku a vůbec se všemi, kdo si tu trať kdy změřili. Kromě toho atlet nikdy nemůže na závodech nemít den a spoléhat na to, že slabší výkon v týmu zanikne – ani ve štafetě.
Takže, pokud vám chybí pohyb, nudíte se, rádi spoléháte jen sami na sebe, nebo byste prostě rádi potkali dobrou partu – zkuste atletiku!
Fotografii „Překážka a sportovec“ sponzoruje česká fotobanka Pixmac.
