Asi každý z vás alespoň jednou slyšel jméno Jack Kerouac. Podstatná většina určitě četla jeho nejznámější knížku Na cestě (On the road). Nejspíš ale už tolik lidí neví, že měl Jack dceru Janet Michelle Kerouac alias „Jan“. Jednou jí prý řekl: „Nos mé jméno a napiš knihu.“ A odvažuji se tvrdit, že málokdo je obeznámen s tím, že ji mladá Jan skutečně napsala a pojmenovala Baby driver. A kolik z vás ji četlo?
Jan Kerouacová se narodila 16. února 1952 v Albany ve státě New York. Dětství strávila na Manhattanu. Brzy odešla ze školy a většinu času prožila na ulici, kde se ve velmi útlém věku setkala s drogami – LSD, methedrinem i heroinem. Její otec, Jack Kerouac (údajně jej viděla jen dvakrát v životě) zemřel v roce 1969; Jan se ponořila do četby jeho knih a sama začala psát. Na přelomu let 1973 a 1974 podnikla cestu po Jižní Americe a poté cestovala po stopách svého otce z Tangeru do Londýna. Knihu Baby driver napsala v průběhu pěti let – očividně nezdědila po svém otci dar napsat knihu za pár týdnů.
Je autorkou knih Baby driver, Trainsong a Parrot Fever (nebyla publikována). Zemřela ve věku pouhých 44 let v roce 1996.
Možná některé z vás ze začátku odradí tloušťka knihy, ale pokud stres z toho překonáte, začtete se… Jde o autobiografický román, takže se můžete dozvědět spoustu podrobností ze života Jan. Když píšu podrobností, myslím to doslovně. Jan zde popisuje vše opravdu detailně a příběh se vleče (přesto však nenudí!). Dočtete se o celkem podstatné části Janina života (upřímně, vlastně o celé polovině). A co za těch dvacet let stihla? Spoustu věcí. Vyzkoušet snad všechny drogy, procestovat Ameriku, utéct z domu, vystřídat několikero povolání včetně dráhy prostitutky. A nejen to, ale mnohem víc. A vším tím se můžete prokousávat v této knížce.
Kapitoly z jejího nepříliš růžového dětství, kdy vyrůstala jen s matkou a dvěma dvojčaty v chudých podmínkách, jsou prokládány kapitolami z dospělosti. Nakonec se z ní vyklube opravdu nefalšovaná dcerka Jacka. Knížka je působivě napsaná, výborně se čte, Jan používá zajímavé metafory,… Uznávám ale, že někoho může její vyprávění nudit a nemusí to být jeho šálek kávy.
Pokud už tedy máte s přehledem přelouskané On the road, doporučuji si sehnat Baby driver jako oddechové prázdninové čtení. V případě, že vás Na cestě nezaujalo, asi nemá smysl pouštět se ani do téhle publikace. Jak již bylo řečeno, Kerouackovský styl se nezapře.
