V úterý 29. 10. dostal prostor poslední bod programu letošních Dnů severu, a to beseda na téma Humor v severské literatuře ve studentském klubu K4. Kultura seveřanů v poslední době zaujímá v Evropě výraznou pozici, avšak mnoho lidí se mylně domnívá, že větrem ošlehaní obyvatelé Skandinávie nedávají humoru příliš velký prostor.
I já jsem očekávala pouze střípky jeho drsnější odnože – humoru černého. Akce si vzala za nelehký úkol vyvést podobně smýšlející čtenáře z omylu a plody úspěchu se nepochybně dostavily. Důkazem místo slibů se staly zkušenosti přítomných překladatelů, jež stvrdily předčítané ukázky z knih. Zprvu se ke slovu dostávaly obzvláště ty dětské, což můj předpoklad nehumornosti tohoto typu literatury příliš nebořilo. Tamní autoři však dětem věnují jiný typ knížek než Popelku. Ryba od finského stvořitele Erlenda Loe si získala pozornost skrz svůj naivní dětský způsob interpretace, která dovolovala řešit celý děj, banální problém – kam s velkou rybou, kterou lidé nalezli ležet v přístavišti (a která tam přece podle lejster být nemá!) Úsměvné řešení, totiž objet na rybě celý svět a postupně z ní přitom ujídat, si posluchače získalo, část publikace totiž využili průvodci večerem ke scénickému čtení.
Zdroj: www.skandinavskydum.cz
Na komiksu Tatu a Patu o bratrech z paralelního světa, kteří se rozhodli stát superhrdiny, nám jedna z účastnic představovala záludnosti překládání bez citu rodilého mluvčího. Právě toto dílo se totiž hemží příznačnými jmény složenými z nejrůznějších slov, kterými se bratři pojmenovávali, aby zněly jejich přezdívky co nejsuperhrdinčtěji. Vymýšlet nová spojení je sice záslužná jazykovědná činnost, ale pro překladatele těžko sloupatelný oříšek.
Zdejší komiksy se ale nesoustředí pouze na dětské knihomoly. Vivii a Wagner, jež stvořil Jussi Tuomola, vtipně parodují manželské stereotypy, Wagner se primárně zajímá o plný půllitr a krásu jiných žen a kontrastuje tak s typickou mírně feministickou Vivii propagující zdravý životní styl. Krátké černobílé stripy o dvou až šesti políčkách bazírují na stručnosti a výstižnosti a černobílost se netýká pouze jejich grafiky, ale i charakterů (a to zcela záměrně).
Vtipy spisovatelů se často zakládají na slovíčkaření, které také činí potíže přeluštit do našeho jazyka. Jako příklad nám pořadatelé předložili Fajnový ostrov od Petera Hoega, v němž konečně dochází na očekávatelný černý humor a motivy související se smrtí. Šílená parádnice Tilte vlastní rakev, kam si zve hosty, aby zpytovali svědomí. Skandinávci chovají v oblibě i sarkasmus a ironii, kterou jim skrz svou tvorbu servíruje norský Jon Oystein Flink, překladu do českého jazyka se zatím bohužel dočkalo pouze dílo Sex, smrt a manželství.
Na závěr organizátoři seznámili publikum s časopisem Plav, který zprostředkovává českým čtenářům výňatky z knížek, které se ještě svého oficiálního vydání v našem jazyce nedočkaly. Svůj překladatelský um si zde zkoušejí často studenti cizích kultur a jazyků a čtyři čísla se zaměřila právě na literaturu severu. Redaktorka nás ukolébala poslední ukázkou na dobrou noc, která tematikou opět spadala do kategorie tvorby pro nejmenší, přestože perfektně vykreslená dětská mentalita rozehrála úsměv na rtech i dospělým.
