Bez pozlacených rób a V.I.P. lístků – Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary očima obyčejné studentky

01. srpna 2013 Petra Dvořáková Volný čas

O Filmovém festivalu v Karlových Varech mnoho lidí uvažuje jako o luxusní dovolené pro výběrovou smetánku, která je spjatá se záplavou celebrit okupujících červený koberec. Jde to ale i jinak – s krosnou na zádech, nocmi ve stanu a omezeným rozpočtem. A světe, div se, jde to i bez Travolty!

Foto: sxc.hu

Pro povinnosti jsme nuceni vyrazit na nejvýznamější české filmové radovánky až den po oné velké slávě – v sobotu 29. 6. O páteční slavnostní zahájení, v souvislosti s nímž se letos skloňuje obzvláště jméno Johna Travolty, hvězdy ze snímku Pomáda, jsme se tak připravili a spolu s tím – což nás mrzí mnohem více – jsme si nechali ujít i špičky mezi letos promítanými filmy, například Pěnu dní s okouzlující „Amélií“ Audrey Tatou, která nakonec pro úraz na zahájení nedorazila, či Sezónu zabíjení, v níž zářil již zmiňovaný Travolta.

Neklesáme však na mysli, program napovídá, že i sobotní filmová náruč bude dostatečně hřejivá a štědrá, mrkají z ní na nás například očekávané Líbánky, počin od Jana Hřebejka, který opět vsadil na pětinásobnou držitelku Českého lva Aňu Geislerovou.

Karlovy Vary
Foto: http://www.penzionveskale.cz

V ne příliš rozlehlém centru lázeňského města, které se upíná k řece Ohři, není žádným oříškem nalézt hotel Thermal, který se každoročně stává jakýmsi střediskem této události. Mnohem více trpělivosti z nás vysává hledání pokladny, na níž si můžeme zakoupit Festival passy. Napotřetí konečně vystojíme správnou frontu. Při koupi můžeme těžit ze svého stále ještě trvajícího statusu student a tak nás Festival Pass na tři dny, který nám umožňuje zhlédnout až tři filmy denně, vyjde na 350 Kč (dospělý by zaplatil o 150 korun více). Kromě třídenního lze koupit i akreditaci na 1 den (150 Kč/200 Kč), pro ty hltavější na pět dní (450 Kč/700 Kč) a pro ty, kteří si nechtějí nechat ujít ani jeden den této akce, existuje možnost zakoupení Passu na celou dobu festivalu (700 Kč/1000Kč). Marně však doufáme, že pocit ztotožnění s Alenkou v říši divů po koupi oněch zázračných kartiček opadne.

Zjišťujeme, že všechny lístky na sobotu večer jsou již vyprodané a v něděli je volných posledních pár méně atraktivních filmů. Naši tonoucí dobrou náladu se však snaží paní za pokladnou vylovit pomocí informací, že je možnost zakoupení last minute vstupenek (50Kč/65 Kč) anebo risku počkat před kinem s platným passem, zda budou některá místa volná.

Na další den v záchvatu paniky a v duchu hesla „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ rezervujeme přes sms jedny z mála dostupných filmů na následující večer a to přesto, že původně jsme se ani o jeden snímek nezajímali. V jednu chvíli naše pohledy zaregistrují první náhražku za nestřetnutí s Dannym Zuccoem (jméno nejslavnější role Johna Travolty, muže číslo jedna v muzikálu Pomáda) a rychle hodnotíme outfit Livie Klausové, očividně stále elegantní a ve formě!

John Travolta
Foto: http://www.totalfilm.cz

Naše unavené končetiny však čeká alespoň příjemné minipřekvapení v podobě festivalových autobusů, které křižují nejvýznamnější ohniska této události a vozí návštěvníky zdarma. Poměrně zakrnělý zárodek stanového městečka se rozvaluje úplně mimo centrum, v areálu koupaliště, a ač se i za ten zlomek trávníku, který svým plátěným přístřeškem zaplníme, musí platit, jedná se zdaleka o tu nejlevnější a většině nemajetných lidí nejpřístupnější možnost „ubytování“. Karlovy Vary se v tomto ohledu chovají jako typické lázeňsko-turistické město, obklopují nás tu mraky nádherných lákavých hotelů a penzionů, ale ty se nám při pohledu na ceník zoškliví. Nečekají nás však čtyři zatuchlé dny bez teplé sprchy a obstojného záchodu, jelikož areál je vybaven slušně vypadajícími umývárnami, a tak oněch 80 korun (95 korun pro dospělého) za noc zaplatíme docela rády.

První majáky naší naděje bohužel zhasínají. Na last minute pokladnách je nám několikrát řečeno, ať se stavíme za půl hodiny, hodinu,… Poté, co ve smluvenou dobu přicházíme, se již pokladna chlubí plnoštíhlým ocasem vytvořeným z čekajících lidí. Nejen nám, ale i většině čekatelů před námi, se dostává zklamání – last minute vstupenky nebývají k dostání.

A tak se chytáme stébla, které se nám zpočátku zdálo tenčí, než možnost zakoupit lístky uvolněné na poslední chvíli. S platnými kartičkami opravňujícími nás k shlédnutí tří filmů za den vlajícími na našich krcích, aby bylo vidět, že sem zkrátka patříme, se připojíme k houfu lidí před Malým sálem v Thermal hotelu, kde mají za deset minut promítat japonskou šílenost o čtyřech obyčejných lidech, kteří se vlivem okolností přerodili ve vrahy. Láká nás obzvláště smyslný název Dotek hříchu a stejně jako při koupi vstupenek na neděli zkrátka preferujeme vrabce v hrsti.

Dotek hříchu
Foto: http://www.fdb.cz

Ano, ano! Sice na nás nezbývají pohodlná sedadla a musíme se spokojit s pláckem na zemi (který však přikrývá červený koberec, takže se cítíme docela hvězdně i bez pohodlí pro naše pozadí) a tak se naše účast na filmovém festivalu skutečně stává plnohodnotnou. Poprvé jsme svědky před každým snímkem promítaného skeče, v němž se hlavní role ujal jeden z držitelů Křišťálového glóbu, což je ocenění udělované právě na Karlovarské přehlídce. V tomto případě několikavteřinová černobílá znělka, ve které je pozornost upoutána na Helen Mirren (britskou herečku oceněnou v roce 2012 za mimořadný umělecký přínos světové kinematografii), jejíž soška zde za dramatického zvuku smyčců neposlušně vylézá z krabice, předčí film. Respektive jeho začátek. Po deseti minutách, během kterých ze sedadla motocyklu flegmatický Asiat s otřesným kulichem na hlavě postřílí několik zlobivých duší, poprvé a naposledy (s nezbytnou kapkou provinění štípající nás v plicích) opouštíme sál. Tohle nebyl vrabec, ale šváb!

Rozhodneme se opět polechtat štěstěnu v řadě upínající své kinematografické choutky na americké dílko Otřes mozku nekonvenčně monitorující vztah dvou lesbiček. Přestože tentokrát ohon fronty dosáhl přímo obezních rozměrů, díky poměrně velké kapacitě hlediště dojdou choutky naplnění – a dokonce na nás vyčkávají i volná křesílka.

Jako jedna z výhod sledování výtvorů, o kterých dopředu téměř nic netušíte, se ukazuje absence očekávání – a tedy i snížené riziko zklamání. Tento potomek režisérky Stacie Passon se mi nebude převalovat v mozkových závitech několik dní ani pro strhující kameru, odzbrojující herecké výkony či ústa úžasem rozevírající myšlenky, ale prostě řečeno – film to špatný nebyl. Toto téma se nám ve zfilmované podobě příliš často nenabízí a tak počin získává body „zadarmo“ už za neotřepaný zajímavý námět a náhled do jiného světa, který je až překvapivě hodně podobný divadélku mezi ženou a mužem – pouze v něm figurují prsa navíc. Rozuzlení komplikovaného vztahu ani toužebný happyend se však do kinosálu nedostavují a my si uvědomujeme, že vzhledem k nepřítomnosti pozitivní energie a vážnější podstatě, typickým znakům „karlovarských“ filmů, vzroste následující dny potřeba spousty depresi zamykající čokolády!

Velký sál v hotelu Thermal
Foto: http://iforum.cuni.cz

Přes vyčerpanost časem stráveným ve frontách si stoupáme do další, která se nám může stát bránou k půlnočnímu filmu Frankensteinova armáda. Usuzujeme, že o vyšinutého vědce Viktora šťourajícího se v mozcích komunistických a nacistických vojáků, neprojeví mnoho lidí zájem a my využijeme všechny tři možnosti zhlédnutí projekce. Zapomněli jsme však, že na psychopata si zahraje charismatický Karel Roden, který se u nás těší záviděníhodné oblibě. V pořadí třetí číhání na prázdné skuliny nás zbytečně připraví o zbytek sil a dovnitř neproklouzneme. Půlnočními projekcemi oficiální program každodenně končí a my s radostí vítáme další poznatek. Neplacené autobusové linky jezdí až do tří do rána.

Ráno naše přes noc zregenoravaná těla budí touha zarezervovat si námi toužené kousky alespoň na pondělí. Většina účastníků, která stejně jako my v zájmu rádoby svobodou vonící spontánnosti nerezervovala vstupenky pres internet, využívá možnost zamluvení lístků přes sms, což je možné pouze předcházející den od 7 hodin ráno (to znamená, že musíte v 6:40 vstát, udělat výběrové rychlořízení na filmy a v 7:00:01 poslat zprávu a i tak k vám dost často připluje obratem sms, že rezervace proběhla neúspěšně, jelikož již v sále nezbývá dostatek míst).

I přes pilné rozsévání textových zpráv jsme dosáhli na místa na pouhý zlomeček z projekcí, jež jsme si vytipovali jako žádoucí kandidáty. Z původně obávaného dilematu „na jaký film půjdeme, když se hned čtyři zajímavé záležitosti časově kryjí“ se stalo dilema „máme risknout návštěvu snímku, který nás vůbec nezajímá“? Těžko se rozhodovat, když je na svůj první filmový festival divák vržen v roli nechápavého neplavce, ale letošní cachtání u břehu této slávy nás poučilo, že se často vyplatí si nic nerezervovat a na volná místa si s tíživou nejistotou, ale nadlehčující nadějí zkusit počkat. Já takhle zariskovala dohromady šestkrát a nevyšlo to pouze jednou jedinkrát.

Karlovy Vary
Foto: Petra Dvořáková (Zapnimozek.cz)

Chtíč přetékat kulturou a dojmy nás hned v devět ráno žene na další lov neobsazených sedaček, jelikož oblíbený, ač příliš často opakovaný rozkol mezi city a povinnostmi se skrývá pod pocit blízkosti světla na konci tunelu vyvolávajícím titulem Vyplnit prázdnotu. Od klišovosti tématu však pojetí zachraňuje prostředí Izraele, které pozornost českého diváka naláká na odlišné tradice a kulturu. Kamera super, herci se také snaží a z našeho pohledu trochu nemorální sňatek vám zanechá na chvíli nasadí brouka do hlavy.

Vyplnit prázdnotu
Foto: Petra Dvořáková (Zapnimozek.cz)

Na další film však máme lístek až v osm hodin večer a tak rádi těžíme z jiných krás města a doprovodného programu – nejmenovaný mobilní operátor připravil u Vřídla Vodafone pláž, kde neodoláte dobrému drinku, můžete si zahrát společenské hry či vyzkoušet takové „minisurfování“ v minibázenu. Galerie nad Vřídlem se prsatila výstavou na podporu žen s rakovinou prsu. A jak jsem již naznačila, tématem byla ženská ňadra ve všech svých podobách. Kromě toho vedle probíhala i expozice malovaného skla, kterou jsme nakonec shledali zajímavější, než jsme čekali. Hra světel a dobře zvolených barev dokáže hodně.

Po královské hostině ve fast foodu, jehož přítomnosti vzhledem k drtivě nejnižší ceně jídla využíváme častěji, než jsme chtěli, se odhodláváme opět pověsit na stéblo v podobě vyčkávání před sálem bez lístku s přikoupeným jednodenním Festival passem a to na snímek Zázrak. Probojováváme se na slušná místa a poprvé se „seznamujeme“ i se štábem se snímku, který v čele s režisérem film uvádí, což se posléze u zbytku filmů dělo se samozřejmostí, autoři se většinou festivalu sami účastní.

Zázrak
Foto: http://www.filmpro.sk

S přicházející kouzelnou dobou večera poprvé okoušíme chuť jistoty, jelikož na následující dva filmy již máme lístky. Holubi na střeše se tak skutečně ukazují jako lepší volba, jelikož ani jeden z počinů nás příliš nezaujal. Ten první, Září, se zprvu tváří slibně, pejskaři se nad vykreslením intenzivního vztahu mezi hafanem a jeho páničkou, pro níž mazlíček představuje jediného přítele, rozplývají. Po umření pana čtyřnohého se však ukazuje, že šťáva příběhu i herců vyschla. Jediným oživením do jinak již mdlého snímku se staly decibely, jejichž zdrojem bylo hlasité chrápání zřejmě znuděné divačky, které vtipně kontrastovalo s pokusem o vážnou beznadějnou atmosféru promítaného zoufalství.

Otcův dům měl spíše hodnotu pro rodinné album a absenci sujetu nedohnaly ani dialogy, jejichž náplní byly „problémy“, o nichž diskutuje běžně snad každý, a tak pro nezasvěceného člověka bez vazby na štáb neměly žádnou cenu. No, alespoň jsme si prohlédli nádherné Městské divadlo.

Naši pozornost zapíná do stavu online až půlnoční film Útěk, na který se opět vecpeme bez lístků odkázáni na místo na zemi. Norové se rozhodli natočit pro FF KV netradiční žánr – dobrodružný film. Ne že by se jim přitom nepodařilo smíchat dohromady snad všechna klišé tohoto žánru, ale plus rozhodně dostala skvělá kamera a barvy, a při pohledu na dvě malé slečny utíkající před bandou krvelačných loupežníků, jsme se přesytili napětím a celou dobu jsme si se zaťatými pěstmi přáli, aby vše přežily. Počin působí jako příjemná odlehčující změna, která člověku dobije baterky po syrovějších předchůdcích.

Útěk
Foto: http://p3.no

Na dobré ráno kvaltujeme na film, který by nám měl být svým sujetem jakožto čerstvým absolventkám gymnázia blízký, na Maturanty. Popisek slibuje nostalgii posledních prázdnin před vylétnutím z hnízda a nutnou stopu smutku. Čeká nás však mozaika do sebe podivně (ne)zapadajících nedokončených zážitků, příběhů a rozhovorů. Není možné se v tomto labyrintu amatérismu a něčeho málo ze studentského života (party, party, party a mnoho nerozvážnosti) neztratit. Poslání? Nejezděte rychle autem.

Plánované nakupování nám překazí fakt, že Karlovým Varům vládnou předražené butiky a že festivalový obchod zeje prázdnotou od soboty, čemuž se vzhledem ke krásnému černobílému designu nedivím. Míříme tak do jediného od centra vzdáleného kinosálu Drahomíra, jejž má za moment ovládnout Marionetista (angličtější název zní mnohem magičtěji – The man who made angels fly). Ten je točen dokumentárně, s mile vzhlížejícím starým vousatým pánem v hlavní roli. V jeho rukách dřevěné děti skutečně ožívají, Marionetista nám odhalil jiný svět bez zla a přetvářky, kterému však emoce rozhodně nechybí.

Po dalším čase provoněném lázeňskými oplatkami se těšíme na námi nejočekávanější film – Papucza. V dnešním trochu antirómsky naladěném Česku jsme všichni uvítali film, který toto etnikum ukazoval z jiného pohledu a vysvětloval, že násilná asimilace tohoto národa z toulavého temperamentního života do panelových domů byla proti přirozenosti. Jako hlavní figurka byla zasazena do příběhu nejznámější romská básnířka Papucza, která se stýkala i s většinovým bílým obyvatelstvem a vymykala se zvyklostem chování svého rodu. Když jsme nabití dojmy opouštěli sál, pomyslného vrcholu kulturního blaha jsme dosáhli při spatření herečky obsazené v hlavní roli, která si to pelášila v krásných šatech pár kroků před námi.

Papucza
Foto: http://thenews.pl/1/11/Artykul/140617,Roma-biopic-awarded-at-Karlovy-Vary-Film-Festival

Tak je to tady. Poslední film s nejasným názvem a popisem 36 může skrývat zajímavý artový snímek ale stejně tak další nepochopitelnou mozaiku bez hodnoty pro nezasvěcené. „Dej tomu ještě šanci, je to poslední film,“ kmitá nám v hlavě po několika minutách, zatímco několik lidí to vzdává a bez lítosti opouští místnost. Drobná roztomile nevědoucí Korejka, první kamera a opět příliš mnoho začátečnických škobrtnutí. A přesto několik za zamyšlení stojících momentů a emocí, empatie opět boduje.

Přesyceni „vyšší kulturou“ se vrháme odpočívat do stanu u hotelu Thermal, který je zasvěcen jednomu z knížat mezi whiskey, Jamesonovi. S výčitkami svědomí srkáme dvě hodiny hříšně drahý koktejl a postáváme obklopeni hlasitou hudbou, do které se stále ještě nejsme schopni vžít a překvapuje nás energie a odvázanost oněch elegantně oblečených dam na podpatcích dlouhých pomalu stejně jako jejich lýtka. Tahle verze Karlových Varů není pro nás, raději pelášíme dopít drink na recepci a rádoby nenápadně otáčíme své zraky na sympatického Pavla Lišku, kterého mám já osobně radši než hvězdu z Pomády.

Festival Pass
Foto: Petra Dvořáková (Zapnimozek.cz)

Následující den ještě asi pětkrát zamíříme na informace, na kterých jsme strávili bezmála stejně času jako v kinech a loučíme se s jedním z nejkrásnějších měst naší země. V centru Karlových Varů je nemožné najít ošklivý dům, všechny vypadají jako z marcipánu a zcela nepoškozeně, ale žádný z nich nelze označit za kýčovitě přezdobený. A lidem, co si rádi lehnou na trávu s vínkem nabízí mnoho krásných parků, jejichž klid bohužel v době festivalu naruší početní návštěvníci. Odněkud se neustále line živá hudba, o galerie či koncerty také není nouze. Pro naši příští návštěvu si však odvážíme dvě zasádní poučení: Nepřehánět to se spontánností, rezervovat si filmy dopředu přes internet a vzít si v práci delší dovolenou, jelikož tři dny jsou skutečně málo.

Karlovy Vary
Foto: Petra Dvořáková (Zapnimozek.cz)

Facebook

Twitter

Mohlo by tě taky zajímat

Další článek v kategorii Volný čas

Kinematograf bratří Čadíků vyjel již 15. rok

Komentáře