Kolektiv žáků ve třídě má jednu obrovskou výhodu. Můžete jednoduše porovnat zkušenosti a znalosti vás a jiných lidí. Takže se můžete jednoduše porovnat s ostatními, zhodnotit, jak na tom přibližně jste a tak podráždit svoje ego. Přiznejme si, že může být obrovskou motivací být lepší než spolužáci a úspěch nás někdy může vskutku potěšit a dodat nám motivaci do budoucna. Musím přiznat, že závidím těm, kdo takto nalezenou motivaci dokázali využít a skrze okolní kolektiv se motivovat kupředu. Jejich výsledky většinou bývají velmi dobré a snaha porazit v tomto imaginárním boji ostatní může přinést vysněné cíle.
Když tak někdy porovnávám kolektiv kolem sebe, a teď nemyslím jen spolužáky mé, ale všechny relevantní lidi kolem sebe, tak si všímám zajímavého faktu. Je pro mě skutečně smutné sledovat pravidlo, jehož uplatnění zajisté naleznete i ve vaší třídě. Představte si dva spolužáky. Jeden z nich je líný, průměrný člověk, co se prostě jen nedokáže, respektive nechce, doma válet nad učebnicemi a vstřebávat všechny ty informace. Sám však není žádný blbec, je prostě průměrný, ale jeho známky by mohly být o mnoho lepší. Řekněme, že prospívá s trojkami.
Vedle něj si dosaďte druhého studenta. Tento typ bývá většinou z řad ženského zastoupení, jelikož, jak je známo, dívky dokáží nad učením trávit o mnoho více času, jsou pečlivější, studiu dávají vyšší váhu a všechny poznámky a materiály si pečlivě udržují. Tato dívka, kterou tedy dosadíme vedle prvního spolužáka, má jednu vadu. Nemá naprosto žádné logické uvažování, nedokáže moc přemýšlet a lidově řečeno „je pomalejší“. Namísto toho tráví nad učebnicemi většinu svého času, denně třeba i čtyři hodiny věnuje domácímu učení, což je přesně o čtyři hodiny více, než její spolužák.
Tato dívka prospívá s dvojkami. Dokáže sama odslabikovat všechny své poznámky, ale při odbočující otázce či při probírání nového učiva dokáže jen sedět, dívat se a zapisovat. Její spolužák mezitím zvládá aktivně diskuzi, umí se do výuky zapojit, ale posledním zazvoněním pro něj denní povinnosti končí. Přesto všechno má spolužačka o stupeň lepší známky, než její spolužák. Svoje znalosti takřka nedokáže praktikovat a v reálném životě, v praxi, je nepoužitelná.
Tímto článkem samozřejmě nemohu degradovat význam známek. Nesouhlasím však s tvrzením, že známky ukazují inteligenci daného člověka, nejsou parametrem jeho skutečné vzdělanosti a ano, dovolím si říci, že tolik neznamenají a jsou přeceňovány. Onen líný student, jehož denní trápení jsem popsal, se však stejně nevyhne povinnosti se látku tvrdě naučit a je jen na něm, zdali svojí lenost přemůže nebo ne. Z jeho strany je problém řešitelný o mnoho lépe, než ze strany spolužačky, která prospěla s dobrými známkami, ale v praxi neuspěje…
Co myslíte Vy? Máte podobný názor a komu se více podobáte? Spolužákovi nebo spolužačce?