Touha budoucnosti ve světě literatury nebo žurnalistiky, pouhá touha na sebe upozornit, sdělit svůj postoj či jen znát názor okolí na naše výtvory. Všechny tyhle možnosti mohou být spouštěčem pro vytvoření tzv. blogu, což bych definovala jako webovou stránku jejímž správcem je většinou jeden člověk-editor-admin (ovšem může se vytvořit i širší skupina spolupracovníků). Autorům se říká blogeři. Tyto aplikace mnohdy slouží také k reklamě a propagaci čehokoliv jiného, jako amatérského internetového obchodnictví apod. Blog může vytvořit kdokoliv přes různé servery toto zprostředkovávající, jako např. Blog.cz, Estranky.cz aj., ale také nekomerčně skrze HTML. To už bychom ale zacházeli zbytečně hluboko, co se týče tvorby.
V poslední době můžete při vyhledávání narazit kdekoliv na internetu na tisíce blogů vytvořených zejména náctiletými slečnami. Titulků jako „růžový blogísek“ nebo „blondýnčin deníček“ naleznete stovky. Já většinou ani nechápu důvod, proč někdo něco takového zakládá, než mi dojde, že ta stránka je – že to tak musím říct – naprosto o ničem a očividně vytvořená z nudy a dál zanedbávaná a zapomenutá a znechuceně klikám na křížek v pravém horním rohu, protože dívat se na fotky “malých“ holek s výstřihem snad až po pupík focených shora s našpulenými rty… Copak jsme na facebooku? Můžeme narazit ovšem na taky překvapivě vydařené stránky se skvělými slohovými výtvory. Ale to se nedá srovnávat.
Už před pár lety jsem jen náhodou narazila při surfování na internetu na první pohled na jeden z těch šílených růžových blogů. Ovšem, ani nevím co mě k tomu vedlo, možná chvilka nudy, ale sjela jsem kolečkem na myši dolů a prostudovala stránku důkladněji. Nakonec mě to i zaujalo. Web adminky, která si říká LaPri (La Princess) – Dívčí parta. Sice to už je nějaká doba, takže design prošel mnoha změnami, ale když si to vezmeme teď… Při prvním pohledu nás upoutá výrazná barva a fotka usmívající se blondýnky v záhlaví. Člověk by asi nečekal od této slečny nějaké politické názory a jak ji znám, lidé spíše soudí podle předsudků a většina si pomyslí něco jako „další blbá blondýna… co mi ona tak inteligentního může sdělit?“. Při čtení jejích článku tak před těma dvěma lety jsem se ale přesvědčila, že tato holka je milá, sympatická, v hlavě to má urovnané a nebojí se říct svůj názor, který má mimochodem hlavu a patu. Takže nesoudila bych podle vzhledu a prvního dojmu, pokud nemáš chuť se “zakousnout“-začíst se dál.
Je jasné, že i tak se její články týkají většinou módy, stylu, líčení, narazíme ale i na zajímavé postřehy ze života. A i kdyby ne, co je špatné na lifestylu a oblékání jako tématu? Každý se zajímá o jiný obor. Zrovna tento blog, co vím, byl založen někdy v roce 2007. Už to nás nutí se zamyslet, že na tom asi musí néco být, když to ta holka ještě nevzdala, pořád píše a je úspěšná. Je na každém z vás, jestli si najdete chvilku a pročtete co říká. Já samotná rozhodné nepatřím mezi ty, kteří tráví půl dne před zrcadlem a vzhled je pro ně to nejdůležitější, ale vím, že tahle holka má co říct a ne jen k tomuto tématu.
Lapri, jinak Dominika, si na mě udělala chvilku abych se jí mohla zepta na pár základních otázek:
Ahoj Domčo, nejdřív – jak by ses sama představila? Jak ses vůbec dostala k blogaření a jak se tvoje stránka vyvíjela od úplných začátků, co se postupem času změnilo?
Ahoj, já jsem Dominika, ale na internetu jsem známá jako Lapri. Někdo mi tak říká dokonce i v reálném životě. Na internetu jsem způsobila boom videi o Justinu Bieberovi a s tím se i váže můj úspěch s blogem. Blog začínal jako místo pro 4 kámošky, co píšou o módě a svém životě a hrají si přitom na Dívčí partu (podle jedné knížky). Myslím, že jsme byly jedny z prvních, co naťukly autorský blog (autor píše jen o sobě a svém životě). Je pravda, že teď je můj blog na hodně jiné úrovni, nechávám se sice inspirovat, ale zásadně vždy píšu jen svůj názor. Začínaly jsme jako volitelný vzhled z nabídky blog.cz a teď mi design dělá Bonitka (její blog), která je moc šikovná grafička a jsem na něm i já apod.
Máš docela vysokou návštěvnost, v porovnání s ostatními. Nestalo se ti už někdy, že tě někdo třeba poznal na ulici s tím, že zná tvůj blog? S popularitou pak souvisí i kritika. Ty o sobě říkáš, že “všechno bereš“, každý má svůj názor, ale nenajde se přece jen někdo, kdo tě dokázal vyvést z míry a jeho názor byl opodstatněný a ne jen z nenávisti? Snažíš se vylepšit, když tě někdo zkritizuje, jsi prostě taková, jaká jsi, nebo o tom přemýšlíš a něco si z toho vezmeš?
Ta návštěva je snad způsobena videi (její YouTube kanál), snad tím že lidi opravdu baví, když člověk přináší originální názory a není jak ovce. Jistě, že s takovým zájmem okolí, se naskytne i místo pro haters (z angl. hate = nenávidět), kteří radostně posílají takové lidi do různých míst, přidávají jim různé přívlastky a různé nemoci k duhu. Osobně popírám, že jsem robot bez emocí a nic se mě nedotkne, dotýká se mě možná kritika opodstatněná, když mi někdo napíše si vyje*aná p*ča, a při tom vypadá na 13, pardon, ale z tohoto se fakt urazit nedá. Někdy mě mrzí, když mám špatnou náladu a někdo se trefí do černého, ale snažím se tím nezabývat. Potkala jsem za svůj život zatím jen 2 lidi, co byli vyloženě cizí a poznali mě. Lidi ve škole nepočítám.
Na první pohled, když někdo narazí na tvůj blog, možná si řekne „co mi může tahle holka říct?“. Pak ale zjišťuje, že tvé články dávají smysl a tvé názory jsou vytříbené. Chodí si za tebou někdo z toho virtuálního světa pro radu, která se ale netýká módy nebo kosmetiky, ale života jako takového? Že prostě potřebuje pomoct například s nějakým rozhodnutím nebo radu ohledně vztahů?
Dá se říct, že holky po mně pořád chtějí radu ohledně vztahů. Nemyslím si, že mám tolik zkušeností, ale myslím, že mám nadhled, smysl pro humor a dokážu se vcítit. A ty předsudky – jsem jedna z těch blondýn z růžového blogísku – vypouštím. Já sama dobře vím, jaká jsem.
Docela často můžeme na netu narazit na to, že tě srovnávají s Dominikou Myslivcovou (taky blogerka – její blog – která to skrze blog dotáhla až na profesionální modelku). Je z Ostravy, stejně jako ty, znáte se vůbec nějak osobněji? Bavíte se? Máte si co říct? Jaký na sebe navzájem máte názor? Jste každá úplně jiná nebo máte něco společného?
Já a Dominika Myslivcová jsme opravdu každá naprosto jiná. To se ani porovnávat nedá, třebaže to lidi často dělají. Já nedělám to, co Dominika, ani stejně nevypadám, snad, že mám blond vlasy, jinak jsme jako nebe a dudy. Viděla jsem ji osobně i s ní mluvila, ale ničím mě neokouzlila, je to “tuctovka“, co dostala správnou příležitost, nic víc. Jaký má názor ona na mě? Nevím, jestli mě vůbec zná ona.
Mezi blogerkami panuje určitá rivalita. Máš nějaké soupeřky? Řešíš to nějak?
Můj největší spor byl zatím s Lady Vanilkou (její blog), kdy to ona nevydýchala a zasahovalo to jak do článků, tak do videí, kde mě imitovala a pomlouvala veřejně. Vracela jsem jí to i s úroky, ale na vyšší úrovni než ta 15ti letá “micinka“. To byla snad první blogová válka, co já vím. Dodnes se mě na ni každý ptá a tyhle otázky už mě po tolika měsících unavují. Rivalita je podle mě zdravá a přirozená.
Jak se inspiruješ co se týče článků?
Jak kdy, zkouším psát na přání, ale většinou mě jen tak něco napadne, když jedu v tramvaji, nebo někde něco vidím, je to lehké, píšu jen své vlastní názory. To mě přivádí k tomu, že nesnáším lidi bez názoru. Jen taková odbočka. Vždycky se snažím psát o věcech, o kterých něco vím, které jsem popř. zažila a mohu je doporučit nebo naopak a nevařím z vody.
Dominice děkuju za rozhovor, teď si můžete udělat názor sami.
