Neustále se říká, že pokud někoho milujeme, měli bychom ho milovat takového, jaký je. Neměli bychom se ho snažit nijak měnit, protože to už by pak nebyl on. Možná, že když si někde nějakou takovouto větu přečteme, souhlasíme. I já jsem souhlasila, a to poměrně dlouhou dobu, ale začneme úplně od začátku.
Seznámíme se s nějakým člověkem, začneme s ním chodit, což vede k tomu, že k němu začneme chovat vážné city. Tyto city mohou znamenat, že oslavíme například půlroční výročí, možná i mnohem delší. Všechno vypadá jako z pohádky, ale ne každá pohádka má šťastný konec. Postupem času, když člověka, se kterým se sbližujeme, poznáváme důkladněji, začínají se objevovat chyby a další věci, které nám začínají vadit. Nemusíme je ani hledat, nedostatky tam zkrátka jsou a vynořující se jeden za druhým. Je přece známo, že nikdo není dokonalý, což je také, pro mnohé z nás, bohužel, pravdou. Řekla bych, že v této chvíli je to jen otázka trpělivosti každého z nás.
Jsou věci, se kterými se smíříme a ani je nekomentujeme, ale také věci, které přehlídnout nelze. To, že se nad ně nemůžeme povznést, zapříčiní, že po čase jednoduše vybouchneme a řekneme, co nám vadí. Je totiž poměrně velký rozdíl, když naše drahá polovička nezavře pusu nebo věčně nesklápí prkýnko na WC, než když nás lidově řečeno ,,tahá za nos‘‘, či zesměšňuje před ostatními. Na mluvení si zvykneme, protože někdo se chce zkrátka podělit se svými zážitky. Máme ruce, tak si prkýnko snad dokážeme sklopit. Ale když nám někdo neustále lže a my zjistíme, že mu nemůžeme ve skutečnosti vůbec věřit, tak to je velký problém. Bohužel jsme do dotyčného zamilovaní, takže mu vše zezačátku omlouváme. Když se, ať už lhaní nebo ponižování, opakuje často, tak je jasné, že nás to po čase začne opravdu hodně štvát. Přesto spousta lidí dá tomu druhému další šanci, a to v podobě snažení se dotyčného změnit.
Je jedno jakými způsoby. Teoreticky i to, že mu řekneme, že to tak nechceme, je vlastně způsob měnění. Někteří to postaví na jakémsi způsobu vydírání typu: ,,Buď se změníš, nebo s tebou nemohu dál být.‘‘ Když je ale problém součástí povahy, jde to tak těžko, že se to povede jen málo komu. Zkrátka jde o to, že člověka bychom neměli měnit úplně od začátku, protože pokud se nám na něm nelíbí hned několik docela podstatných věcí, tak bychom měli přehodnotit, zda není lepší ukončit tento vztah včas. Jestliže se nám na něm ale nelíbí třeba jedna dvě věci, které jdou změnit, například to jsou maličkosti, a ona osoba bude sama souhlasit, tak je to skvělé.
Mohu vám doporučit takovou chvilku upřímnosti. Měli byste si s partnerem sednout a říct si nebo napsat body, které vám na tom druhém vadí. Já jsem se tímto způsobem dozvěděla o svých a hned jsem se je snažila změnit a snad se to i povedlo. No a výsledkem bude, že za chvíli budete oba o pár chyb lehčí.
