…a máš mě rád?

Jan Pelc

27. dubna 2012 Jiří Knopp

Kniha …a máš mě rád? obsahuje 9 různých povídek. Některé z povídek mají spíše hororové a fantastické prvky. Spisovatel píše prostředky přímého vyjadřování undergroundu, ke kterému se hlásí. Tyto prostředky spočívají v jadrném vyjadřování, bez jakýchkoliv servítek. Autor přiznává a zakládá si na tom, že člověk je ovládán pudy a tento podtext či hlavní téma je základem tvorby. Žádný hrdina není kladný ani konformní. Kromě sexu postavy holdují alkoholu, kouří a drogují. Většina příběhů je negativních, beznadějných. Autor spíše odkrývá temnou stránku člověka, který nehledá východisko, ale přežívá pomocí svých nálad a pudů.Občas se uchyluje k ironii či skrytému sarkazmu, který ale není otevřený, spíše vyznívá z kontextu díla. Postavy si neváží sebe ani druhých, jejich cílem není jistota, ale chvilkové uspokojení. Slovník je drsný, vulgární, groteskní a plný černého humoru.

O autorovi

Jan Pelc je český autor, který se narodil 15.dubna 1957 v Podbořanech. Žil v Klášterci nad Ohří, kde se vyučil strojním zámečníkem. Pracoval v prunéřovské tepelné elektrárně a roku 1980 emigroval. Přes Jugoslávii se dostal do Francie, kde spolupracoval s exilovým časopisem Svědectví v letech 1982 - 1990. Psal i pro další časopisy jako Národní politika, Listy, Paternoster a Vokno. Přispíval také do rádia Svobodná Evropa. V roce 1989 se mohl vrátit zpět, ale žil střídavě v Praze a Paříži, kde byl také zaměstnancem velvyslanectví. Od roku 1993 trvale žije v České republice.

Charakteristika díla

Dílo je prodchnuto absurditami, které jaksi nemají východiska. Příběhy jsou až pitoreskní a nechávají hrdiny v neobvyklých situacích bez řešení. Často nevíme, proč situace vznikla a ani jaký je její závěr. Proběhne jen určitá akce a ta končí tragicky nebo neočekávaně a nikdy kladně.

Ústřední postavy knihy

Pražský biftek

Muž – postava bez jména – je postaven do nezvyklé situace a nemilosrdně vtažen do surové ho děje, kterému nerozumí

Číšník – v podstatě jenom statista, který plní pokyny

Kuchař – plně absurdní postava, která použije lidské maso k přípravě bifteku

Pomsta stáří

Stařík – ze soucitu se snaží pomoci mladíkovi, ale jeho čin spíše uškodí

Mladík – z neznámých důvodů se chce podříznout, a přes snahu staříka stejně umírá

Babičky – místo pomoci, klábosí o smrti a lékařích

Věčná cesta

Nejmenovaný hrdina – emigrant, který žije ze dne na den a přivydělává si pomcnými pracemi

Josif – bývalý legionář, ačkoliv je bezdomovec, a může jít, kam chce, a kdy chce, ještě nikdy se nevzdálil od domu, kde přespává. Je příkladem omezenosti vlastní vůle a odevzdání se osudu

Všude čeká tvoje štěstí

Žena – zřejmě němá, je vykonavatelkou přání mužů, asi by chtěla žít jiný život, ale nemá štěstí

Manžel – je tlustý, spokojený a materialistický, vše rozhoduje sám

Mladík – selže při sexu a nedokáže se ovládnout, chová se k ženě v podstatě také jako k majetku

Oko – fantastický prvek, který má symbolizovat svědomí

Milujme své nakladatele

Spisovatel – stále odkládá svoji práci s výmluvami na inspiraci v hospodě, žije si jak uzná za vhodné, bez ohledu na povinnosti, je v podstatě jedinou postavou, protože nakladatel vystupuje jako vedlejší část děje a nechá se sebou manipulovat

...a máš mě rád?

Muž – postava je pod tlakem manželky, která chce projevit cit způsobem, aby jí to vyhovovalo, muž se snaží, ale nedokáže překonat zábrany, které mu žena připravuje, tak přijme nejkrajnější řešení

Žena – představuje neodbytnost a neumí odhadnout situaci, kdy muž ztratí nervy

Pohádka nakonec

Býk, orel, liška – zvířecí postavy, které symbolizují nepřirozené děje, zřejmě jsou příkladem rozpínání lidského snažení a možností přírody

Lidé - pasivní role, přijímají osud a děje, jak je příroda třeba i absurdně připravila

Jazykové prostředky a stylistika

Jazykové prostředky jsou lidové a vulgární. Povídky obsahují řadu slangových jmen a označení. Postavy si neberou servítky ani mezi sebou.

Autor příběhy komponuje jako malá lidská dramata, kde smrt nebo svoboda jsou jen pojmy. Nikoho nevzrušují a nikdo se nepozastavuje nad jejich zákonitostmi.

Dějová linie

Pražský biftek

Muž se na toulkách, když záhadně zabloudí, dostane do jisté pražské restaurace. Sundává si kabát, a protože si ho nikdo nevšímá, nechává na stolku vizitku. Po delším čekání si objednává biftek s bramborem, protože nic jiného nemají. Nelíbí se mu vzhled, bitek má chlupy. Kuchař se rozčílí a ohradí se, že si myje nohy. Vytáhne kalhoty a ukáže kus masa, který chybí. Muž omdlí. Když se probudí kuchař připravuje z jeho lýtka další biftek.

Pomsta stáří

Na začátku stařík honí studenta – svého nájemníka, protože si údajně mladík podřezával ruku. Mladík se zhroutí před babičkami, které celou situaci komentují a vzpomínají, jak kdo umřel. Nakonec se vydává jedna z babiček pro pomoc, ale mladík již zemřel.

Věčná cesta

Josif je bezdomovec a spolu s hlavní postavou přespává v průchodu domu. Ráno ale musí být průchod volný. Přijde Mustafa, černoch ze Senegalu s cigaretou Marlboro. Hlavní hrdina zamete část chodníku a cigaretu od Mustafy dostane. Mustafa si za podporu v nezaměstnanosti kupuje doma ženy, chce si koupit šestou. Josif sloužil v Cizinecké legii a chce vědět, jaký trest by dostal v Bratislavě za útěk ze země. Hlavní postava odhaduje tak 5 let. Sám dostal rok za opuštění republiky. Hrdina pomáhá v obchodě se zeleninou a Josif myje nádobí. Povídají si o komunistech a chlastají. Objeví se parta legionářů a zvou Josifa na jídlo s pitím. Josif odmítne. Hrdina se ho ptá proč a dozví se, že již 7 let neopustil dům, kde přespává, že nebyl ve vedlejší ulici ani ulici nepřešel.

Všude čeká tvoje štěstí

Žena myje nádobí, nemluví a poslouchá monolog muže. Muž si nechá podat pivo, vypráví o svojí práci, vypráví vtip, ale žena se nesměje. Posbírá zbytky jídla po mužovi a vynese je ven. Tam vleze do cizí zahrady a dívá se do pokoje, kde sedí mladý muž. Ten má na stěně stejný obraz, jako žena, také s vlčími máky a vystřiženým otvorem s okem. Najednou se ozve řev jejího muže a ona se rychle vrací domů. Dívá se na oko v obraze, které ji pozoruje. Muž usne, a když se probudí, vybídne ženu k sexu. Ta se svlékne a muž ji vulgárně osouloží. Stále je pozoruje oko na obraze. Ráno muž odchází do práce, žena se nastrojí a po líčení je z ní krásná žena. Na ulici se setká s mužem, kterého včera viděla a přijme jeho pozvání na skleničku. Muž jí cituje básně a drží ji za ruku, jdou do pokoje, žena se svlékne, ale muž nemůže. Rozčílí se a oko vesele zamrká. Žena je opět se svým manželem doma. Na obraze vypochodují staří lidé a jedna paní se jí zasměje...

A sobec jsi

Muž se probudí příjemně osvěžený vedle pěkného mladého chlapce. Chce zůstat, ale nemůže. V práci Jardu požádá náměstek, aby se u něj zastavil. Zatlouká ho před ženou Alenou, které Jarda řekl, že je na služebce. Náměstek vyzvídá, která to je a vypráví o svých sexuálních zkušenostech se ženami. Jardovi je z toho špatně. V kanceláři se mu vnucuje Ilona, kterou odmítá. V kavárně na obědě se opět sejde s chlapcem z rána. Dají si oběd, kde servírka Jardu svádí, a když se nedaří, nazve je buzeranty. Doma na Jardu čeká manželka. Uklidila a připravila bifteky. Na chvíli se zvedne a chce odejít, ale potom se vrátí. Manželka mu vyčte,že je sobec a nalil jen sobě.

Milujme své nakladatele

Muž se probudí po opici a začíná psát pro nakladatele. V kapse najde stovku, tak vypadne se inspirovat. Další den se opět probudí s kocovinou. Zvoní telefon, volá nakladatel a on slibuje, že všechny povídky dodá. Opět se rozhodne vydat za inspirací do hospody. Další den to samé a opět volá nakladatel. Vymluví se na počítač a nakladatel mu pošle jiný. Znovu neodolá a vydá se pro inspiraci do hospod. Nakonec ho probudí kopání do dveří. V kapse má balík peněz, ale chybí počítač.