Dodnes patří Božena Němcová k nejslavnějším českým spisovatelkám a její nejznámější dílo Babička ke klasice české literatury. Novelu začala psát v těžkém životním období. Aby unikla kruté realitě, je ladění díla idylické. Němcová vycházela ze vzpomínek na své dětství v Podkrkonošší, ale literární historici zjistili, že postavu babičky si autorka přikráslila.
O autorovi
Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová, se narodila 4.2.1820 ve Vídni jako dcera panského kočího a české služky. Dětství prožila převážně v Ratibořicích u České Skalice. To ovlivnilo její pozdější tvorbu, především pak její nejslavnější dílo novelu Babička.
Vdávala se už v sedmnácti letech za mnohem staršího finančního úředníka Josefa Němce. Manželství nebylo šťastné, navíc měli finanční problémy a museli se stěhovat z místa na místo. Němcová měla během života několik milenců.
Spisovatelka byla činná v kulturním životě, ve vlasteneckých i ženských hnutích. Stýkala se s významnými umělci a učenci své doby.
Velice ji ranila smrt synka Hynka v roce 1853, během jeho nemoci začala pracovat na idylické Babičce, aby unikla kruté realitě.
Zcela vyčerpaná zemřela 21. 1. 1862.
Charakteristika díla
Novelu Babička Němcová napsala v roce 1853. Je realistickým dílem, má prvky idealismu.
Děj se odehrává na venkově v ratibořickém údolí, na Starém Bělidle a v jeho okolí ve 30. letech 19. století. Kniha popisuje idylický život na venkově, pracovité, přátelské a hodné venkovany a povýšené a bezohledné pantsvo (výjimkou je kněžna se svou schovankou). V knize jsou zachyceny také venkovské tradice a zvyky během roku, a to sváteční i všední zvyklosti.
Němcová v novele vzpomíná na své dětství, historici ovšem zjistili, že to její nebylo tak idylické, jak popisuje. Rodina Proškova má předobraz v rodině Panklově, sama autorka je předobrazem Barunky.
Děj není souvislý, jedná se spíše o jednotlivé příběhy, které se točí kolem hlavní postavy Babičky.
Ústřední postavy knihy
Babička Magdaléna Novotná – Moudrá, prostá, pracovitá, obětavá a laskavá žena, která okolí rozdává lásku. Je dobrou katoličkou a ostatní si jí váží. Dodržuje tradice. Má dvě dcery a syna. Je prototypem ideální ženy.
Terezka Prošková – Babiččina dcera a matka čtyř dětí. Její manžel Jan pracuje pro kněžnu.
Barunka Prošková – Zvídavá a citlivá holčička, hodná a milá. Nejstarší vnouče babičky.
Viktorka – Dcera sedláka. Krásná dívka obskakovaná muži. Kvůli nešťastné lásce se zblázní.
kněžna – Hodná, milá a spravedlivá. K venkovanům se chová přátelsky. Proto je jiná než ostatní panstvo.
Sultán a Tyrl – Psi.
Jazykové prostředky a stylistika
Jazyk je plný archaismů, historicismů a dialektu. Časté jsou popisné pasáže i přímá řeč. Z uměleckých figur převládají přívlastky a přirovnání. Němcová používá dlouhé věty a souvětí.
Vyprávění je v er-formě.
Dějová linie
Babička žije v malé vesnici ve Slezsku. Nečekaně obdrží dopis od Terezky, jedné ze svých dcer. Žádá ji, aby se přestěhovala k její rodině do vesničky v okolí Ratibořic. Její manžel Jan Prošek tam totiž získal práci na panství u místní kněžny. Babička si musí rozmyslet, jestli opustí svůj domov a přátele nebo odjede za dcerou a jejími dětmi, které zatím nepoznala.
Babička se nakonec rozhodne přijet a všichni, především čtyři Terezčiny děti, se na ni těší. Babičku si vnoučata ihned zamilují, obzvlášť s nejstarší Barunkou si babička vybuduje pěkný vztah. Babička s vnoučty chodí na procházky, vypráví jim, modlí se s nimi, trpělivě jim odpovídá na všetečné otázky. Babička pomáhá i kolem domácnosti, přede len a krmí drůbež, protože ji chybí práce, na kterou byla doma zvyklá.
Babičku si pro její prostou a srdečnou povahu oblíbí celá vesnice, i ona má lidi ráda. Zejména hospodskou dívku Kristlu a schovanku kněžny komtesu Hortensii. Kristla se později vdává za svého milého Mílu a brzy se provdá i Hortensie za italského malíře. Oběma párům babička s jejich láskou pomáhá. Hortesiino štěstí ovšem nemá trvat dlouho. Dva roky po svatbě umírrá a nechává na světě malého synka.
Další příběh vypráví babička vnoučatům o dívce Viktorce, sédlakově dceři. Kdysi byla moc krásná a spoustě mužům se líbila. Jeden voják ji dokonce dlouhou dobu pronásledoval a děsil ji. Nakonec se do něj ale zamilovala. Jenže on zmizel. Viktorka ho hledala, ale marně. Po roce našli rodiče dceru u splavu, jak zpívá a teskní po svém milém. Veselá dívka se změnila v plachou holku, která nejčastěji běhala po lese. Při jedné bouřce ji nakonec zabil blesk.
Léta utíkají, děti rostou a pomalu opouští domov, babička stárne a chátrá. Nakonec umírá, což zasáhne celou vesnici. Všichni jsou smutní a babička jim chybí. Na samém závěru, během pohřbu, si kněžna povzdechne: „Šťastná to žena!“
Další díla autora
