Bachčisarajská fontána

Dílo Bachčisarajská fontána od autora slavného Evžena Oněgina bylo inspirováno skutečným příběhem nešťastné lásky krymského chána Gireje, jenž nechal postavit fontánu slz ve městě Bachčisaraj, a to na počest své zavražděné lásky. Stejně jako většina Puškinových dalších děl se jedná o počin ruského romanismu.

O autorovi

Ruský básník, prozaik a dramatik Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.

V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.

Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.

Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.

Charakteristika díla

Stejně jako v některých dalších Puškinových dílech je i v Bachčisarajské fontáně popsán střet mezi slovanskou šlechtou a "divochy", v tomto případě krymskými Tatary. Puškin se zde pouští do popisu orientálního prostředí a i v tomto díle je důležitý prvek lásky.

Ústřední postavy knihy

Girej - tatarský chán, zamilovaný do Marie.

Marie - dcera polského knížete, unesená.

Zarema Marri - závistivá žena z Girejova harému.

Jazykové prostředky a stylistika

Dílo je vyprávěno z perspektivy třetí osoby a jakožto u díla romantismu se zde objevují četné popisy citů, ale i přírody. Tato lyrickoepická báseň je vyprávěna chronologicky a nemá pevně dané rýmové schéma. Celá je psána ve veršované podobě.

Dějová linie

Děj začíná při přepadením polského šlechtického sídla kmenem Tatarů, přičemž je unesena dcera knížete Potockého Marie. Do této dívky se vůdce kmene Tatarů chán Girej zamiluje a učiní ji součástí svého harému. Jelikož je její kráskou natolik zasažen, že se věnuje převážně jí, tak se ostatní ženy chánova harému cítí být opomíjeny.

Především gruzínská žena Zarema Marri se s tím těžko vyrovnává a Marii vyhrožuje, že pokud jí Marie ukradne chána, tak že ji probodne kinžálem (sečná a bodná zbraň). Marie je jednoho dne nalezena mrtvá, načež se chán Girej rozhodne nechat Zaremu popravit. Na počest své věčné a nešťastné lásky k Marii nechá postavit fontánu, u které dnem i nocí truchlí.

Další díla autora