Balady a romance

Autor (patrně záměrně) stírá rozdíly mezi baladami a romancemi, takže dílo netvoří jen balady a romance. Kniha byla vydána roku 1883 a dalo by se říci, že je to sbírka lidové poezie. V baladách zde není taková tragika, jako v jiných baladách, jiných autorů. Zato se však může objevovat tragika v romanci, kde se obvykle tragika neobjevuje. Přiklání se spíše k motivům života a to za pomoci humorného, někdy až ironického zpracování. Vyhýbá se nadpřirozeným motivům.

O autorovi

Tento básník, prozaik, novinář, autor Májovců se narodil 9. 7. 1834 v Praze. Pocházel z Malé Strany a celý život žil v domě U Dvou slunců. O literaturu se začal zajímat už na gymnáziu. Díky první lásce, Anně Holinové, a její vlastenecké rodině se seznámil s Erbenem i Němcovou. Po gymnaziálních studiích se marně pokoušel vystudovat práva a filozofii. V té době ukončil i svůj vztah s Annou.

Mladý Neruda vystřídal řadu zaměstnání, živil se jako učitel, úředník a především jako žurnalista, když přispíval svými fejetony a povídkami do novin a časopisů jako Čas, Národní listy, Lumír nebo Květy.

Za svého života byl nedoceněn, hlavně první Nerudova básnická sbírka Hřbitovní kvítí byla kritikou strhána. Byla pesimistická, pochmurná, verše byly teskné, plná skepse, komentovala realitu doby.

Tehdy Nerudu podržela psychicky i finančně vdaná Karolína Světlá, se kterou v té době udržoval vztah. Ani ten však díky žárlivosti nevydržel. A podobně neúspěšně končily i další vztahy Nerudy se ženami. Neruda se nikdy neoženil. Jeho velkým koníčkem bylo cestování.

Ke konci života byl nemocný a zemřel 22. 8. v roce 1891.

Charakteristika díla

Děj se obvykle odehrává na vesnici, tudíž je tomu i přizpůsobena mluva, která byla jiná, než mluva ve městech a bohatších lidí.

Dílo je velmi dobře přijato, jelikož se nejedná o pochmurné téma. Motivy a náměty jsou ze života.

Ústřední postavy knihy

Postavy jsou v každé baladě a každé romanci jiné. Je zde mnoho postav. O postavách toho moc blíže nevíme, autor je necharakterizuje a nijak nespecifikuje. V díle se spíše jedná o děj, ten je pro čtenáře hlavní. Pomocí postav ho spíše jen představuje. Nejde jen o jednotlivce, ale spíše o lidské vztahy obecně a o úvahy nad daným motivem.

Jazykové prostředky a stylistika

Typický jazyk pro toto dílo je hovorová čeština, je to částečně i díky tomu, že se většina díla odehrává na vesnici. Kromě hovorové češtiny se objevuje i lidová mluva, obecná čeština a různé lidové popěvky.

Dílo je vyprávěno reálně a objektivně, nikde není nic nadneseného.

Balady a romance jsou psány převážně er-formou, využívá se často přímá řeč a děj odhaluje vypravěč.

Dějová linie

Balady a romance přinášejí příběhy z Nového zákona, pověsti, historické anekdoty a to v takovém lidovém podání, který doprovází jednoduchý styl.

Balada zimní

Zde se objevuje nadpřirozený námět. Venku je velká zimní chumelenice, čaroděj jde v této chumelenici k šibenici. Zde kouzlem křísí tři lupiče. Vzkřišuje je pro své vlastní potřeby, nechává je dělat dál hlouposti, nechává je krást věci pro své a jejich vlastní pohodlí. Lupiči však kradou věci lidem, kteří jsou nemocní a chudí. Za to přichází trest, ráno lidé nacházejí na šibenici místo tří oběšenců, čtyři.

Balada dětská

Pojednává o dítěti, které je nemocné. Dítě v noci navštíví smrtka, která jej chce vzít sebou. Dítě se smrtkou v noci rozmlouvá, zdráhá se, nechce se mu se smrtkou jít, bojí se, že bude své matce chybět. Smrtka jej však přesvědčuje, vysvobodí jej od nemoci, vezme ho sebou do nebe. Smrtka dítě také přesvědčuje o tom, že matce chybět nebude, že se zbaví velkého trápení, které jí nemoc dítěte způsobuje. Nakonec smrtka dítě přesvědčí.

Balada stará - stará

Žena je těhotná a velmi smutná, protože má problémy s mlynářem. Jde k řece a tam porodí své dítě, se kterým poté rozmlouvá. Dítě se snaží svou matku nějak rozveselit a rozptýlit a nabízí jí dokonce svou vlastní pomoc. Matka však všechno odmítá. Nakonec se rozhodne a skočí spolu s dítětem do řeky, aby mlynář dobře viděl, co způsobil.

Romance o Karlu IV.

Karel IV. hovoří s Buškem z Vilhartic nad pohárem vína. Karel IV. se napije a víno vyprskne. Nadává, že víno je trpké a nechutné, podobně jako český lid. Když se však napije podruhé, víno mu zachutná, přijde mu na chuť. Bušek mu to vysvětluje, že víno je opravdu jako český lid. Nejdříve se zdá zvláštní, ale při bližším kontaktu a pohledu se ukáže osobitá krása.

Romance o černém jezeře

Ukázka vlastenectví. Vypravěč obdivuje krásu jezera a také krásu jeho okolí. Touží po tom, aby poznal, co se skrývá pod hladinou jezera, zda tam není nějaké tajemství. Uvažuje také nad tím, zda není na dně jezera ukryto tajemství dávných bohů, českých hrdinů nebo zapomenutých pohádek a legend.

Další díla autora