Boris Godunov

Boris Godunov je historická tragédie ruského autora Alexandra Sergejeviče Puškina, která je ve své podstatě úvahou nad tím, jakou moc má při utváření dějin jednotlivec. Autor zde navíc kritizuje způsoby, kterými se mnozí panovníci dostávají na trůn, konkrétně se jedná o podvody a vraždy. Toto dílo je jedním z prvních Puškinových děl, které bylo vydáno roku 1825.

O autorovi

Ruský básník, prozaik a dramatik Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.

V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.

Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.

Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.

Charakteristika díla

Hra Boris Godunov je zasazeno do Ruska na přelomu 16. a 17. století, konkrétně mezi roky 1598 a 1605, do doby vlády cara Borise Godunova.  Tato tragédie obsahuje velké množství příběhových odboček, a tak má poměrně složitý děj. Ústřední roli v tomto díle hrají ctižádost, historická fakta  a také proměnlivé postoje lidu.

Ústřední postavy knihy

Boris Godunov - ruský car, který se dostal na trůn díky dřívějšímu odstranění potenciálního dědice.

Grigorij - vydává se za careviče Dimitrije, ctižádostivý a zamilovaný do Mariny.

Jazykové prostředky a stylistika

Tato tragédie je psána v er-formě, přičemž neobsahuje pravidelný rým, rýmovým schématem je tedy volný rým. U Borise Godunova není úplně jednoduché sledovat hlavní dějovou linii, jelikož se zde objevuje spousta vedlejších zápletek a postav. Po jazykové stránce je toto dílo veskrze srozumitelné, obsahuje však četné archaismy (zastaralé výrazy).

Dějová linie

První část hry Boris Godunov se odehrává roku 1598, krátce po smrti syna Ivana Hrozného - cara Fjodora. Jeho poručník Boris Godunov se ujímá trůnu. Tato cesta se mu otevřela díky tomu, že nechal zavraždit careviče Dimitrije,  jiného potomka Ivana Hrozného.

Další část této tragédie se odehrává o pět let později, roku 1603, kdy mnich Primen, který zná Borisovo tajemství, sepíše tento skutek a také ho svěří svému žákovi Grigorijovi (Jurij Otrepjev). Ten uprchne z kláštera a začne se vydávat za careviče Dimitrije. Takto shromáždí armádu složenou z Rusů, Poláků, Kozáků a Litevců, se kterým táhne na Moskvu s cílem sesadit Borise Godunova z trůnu. Po cestě se v domě pana Višněveckého zamiluje do dívky Mariny, která je krásná, ovšem také pyšná. Grigorij jí poví své tajemství a vyžádá si její mlčení. Na to ona přistoupí pouze pod podmínkou, že ji Grigorij učiní carevnou.

Poslední část knihy se odehrává v letech 1604 a 1605, kdy Grigorij, mimochodem skutečná historická osoba známá jako Lžidimitrij I., dobije Moskvu a nakloní ruský lid na svou stranu. Boris Godunov opuštěn lidem i šlechtou umírá na mrtvici a na trůn je dosazen Fjodor, carův jediný syn, který je ovšem zavražděn a Grigorij se ujímá vlády nad Ruskem.

Další díla autora