Dostojevského sociální román kritizující soudobou ruskou společnost poprvé vyšel v roce 1880. Původně autor zamýšlel rozsáhlý epos, který nakonec nestihl dopsat. Vznikl tak alespoň román o dvou částech, který je však obsahově i významově uzavřen.
Román byl několikrát filmově zpracován (Američané 1958, Rusové 1969, Češi, Poláci 2008).
O autorovi
Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů realismu a psychologické prózy.
Osudným se mu stal jeho nesouhlas s carem. V roce 1849 byl odsouzen k smrti. Těsně před vykonáním rozsudku byl jeho trest smrti zrušen a Dostojevskij poslán na nucené práce na Sibiř, kde strávil deset let. Tato zkušenost a epilepsie, která v této době u Dostojevského propukla, výrazně ovlivnily jeho tvorbu. Zemřel v Petrohradě v roce 1881.
Charakteristika díla
Jedná se o sociálně filozofický román odehrávající se v 60. letech 19. století. Poprvé byl vydán v roce 1880. Původně se mělo dílo jmenovat Atheismus, nebo Život velikého hříšníka a mělo mít pět částí. Dokončen byl však jen první díl.
Autor zde kriticky nahlíží na člověka v soudobé společnosti a na církev. Hlavními hrdiny románu jsou tři bratři Dmitrij, Aljoša a Ivan, kteří tvoří základní lidské archetypy.
Ústřední postavy knihy
Vypravěč je nezaujatý, v er-formě. Vyprávění je často přerušováno filozofickými úvahami a retardováno rozsáhlými popisy. Autorův jazyk je velmi bohatý.
Jazykové prostředky a stylistika
Dimitrij Karamaov – nejstarší z trojice bratrů, mladý důstojník a velký sukničkář. S otcem nevychází kvůli své marnotratnosti. Je zasnouben s krásnou Kateřinou Ivanovnou.
Ivan Karamazov – je úplným opakem rozhazovačného Dimitrije. Ivan je lhostejný vůči lidem i víře. Svůj cynismus pravděpodobně jen předstírá.
Aljoša Karamazov – benjamínek, naivní dobrák, který smiřuje své příbuzné.
Fjodor Pavlovič Karamazov – otec, představující ty nejhorší lidské vlastnosti. Každý z jeho synů po něm něco zdědil.
Smerďakov – sluha starého Karamazova, nejspíš je i jeho synem.
Agrafena Ivanovna Světlovová – koketuje s Dimitrijem i s jeho otcem.
Dějová linie
První část
Mezi Fjodorem Pavlovičem a jeho nejstarším synem vrcholí spor o dědictví po Dimitrijové matce. Starý Zosima je jim za soudce. Jejich setkání však není úplně nejšťastnější. Karamazov svého syna zbije a vyhrožje mu zabitím. Mladší Aljoša, který působí v kláštěře, se rozhodne Dimitrije vyhledat a promluvit si s ním. Dimitrij se mu svěří úplně se vším. Řekne mu o svém zasnoubení s Kateřinou Ivanovnou i o soupeření s otcem o Agrafenu Ivanovnu.
Na druhý den se Aljoša zastaví u svého otce a u paní Chochlakovové, jejíž dcera je do Aljoši zamilovaná. Dojde zde k potyčc mezi školáky a malým chlapcem, kterého se Aljoša zastane. Chlapec ho ale napadne Aljoša se pak dozví, že se chlapec mstil za svého otce, kterého Dimitrij surově zbil. Téhož dne se Aljoša zasnoubí s mladičkou Lisou a odjíždí zpět do kláštera. Ještě se stihne potkat s bratrem Ivanem, který se chystá za otcem. Večer umírá starý Zosima.
Agrafena Ivanovna se bojí, že žárlivý Dimitrij otce zabije. Nakonec odjíždí za svým bývalým milencem. Mezitím Dimitrij shání po všech čertech peníze, které dluží Kateřině Ivanovně. Marně hledá Agrafenu. Vydá se k otci, který ji za její návštěvu nabídl třitisíce rublů. Zaklepe na otcovo okno, přesně tak, jako to dělávala Agrafena – to mu prozradil Směrďakov. Karamazov je doma sám. Dimitrij uteče a později se dozví, kde je Agrafena a vydá se za ní. Ráno je Dimitrij obviněn z vraždy svého otce a vzat do vazby.
Druhá část
Ivan se od Směrďakova dozvídá, co se tenkrát večer stalo. Směrďakov tehdy předstíral epileptický záchvat, aby mohl zavraždit starého Karamazova. Vše přichystal tak, aby podezření padlo na Dimitrije. Směrďakov se ještě ten večer oběsí. Ivan tuto událost psychicky neunese a onemocní. Jediný, kdo zná pravdu je právě on. Pouze Ivan může svého bratra očistit. Jeho výpověď však není vzhledem k jeho nemoci brána v potaz, a proto je Dimitrij odsouzen na dvacet let k nuceným pracím na Sibiři.
