Kniha Cimbál a husle pojednává o autorově lásce ke Slovensku. Opěvuje slovenskou přírodu, inspiruje se lidovou poezií. Celá básnická sbírka by se dala charakterizovat jako opěvování Slovenska. Autor má Slovensko ve velké oblibě, proto jsou také jeho básně psány českým jazykem a občas autor Adolf Heyduk přidává také slovenská slovíčka, která básně ozvláštňují. Sbírka má velký úspěch u nás, ale i na Slovensku. Básně jsou velmi zpěvné, krásné, připomínají slovenské národní písně. Autor napsal přes 60 sbírek povídek, většina z nich však moc známa není. Sbírka básní Cimbál a husle byla vydána roku 1876 a věnoval jí Slovensku.
O autorovi
Adolf Heyduk se narodil 6. června 1835 v Rychmburku (dnešní Předhradí u Skutče) do rodiny truhláře. Studoval rok na přání rodičů techniku v Brně a poté přestupuje na techniku do Prahy. Setkává se s Janem Nerudou a navazuje s ním blízké přátelství. Stal se učitelem na pražské reálce.
Odchází do Písku učit kreslení a stavitelství, byl také později jmenován školním radou. Roku 1877 se oženil se svou žačkou (mladší o 25 let), dcerou slavného restauratéra. Stal se dvojnásobným otcem, ale jeho rodinu postihla tragédie, kdy mu zemřela první dcera Jarmila, ve věku tří měsíců, ještě před křtem (jejím kmotrem měl být Jan Neruda).
Druhá dcera Liduška básníkovi také umírá a to ve věku čtyř let. Autor tak přichází o obě své dcery. Tato událost inspiruje Nerudu k napsání balady dětské. Měl silný vztah ke Slovensku, cestoval také do jiných zemí jako například Itálie či Kavkaz. Adolf Heyduk umírá 6. února roku 1923 v Písku. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Charakteristika díla
Dílo je psáno s láskou, autor má Slovensko velmi rád a opakovaně jej navštěvuje.
Kniha pojednává o Heydukově lásce ke Slovensku, opěvuje slovenskou přírodu, slovenský lid. Básník považuje Slovensko za nejkrásnější, co se přírody týče.
Sbírka obsahuje celkem 115 básní, které jsou vydány v sešitových svazcích. Celkem jsou to tedy svazky tři.
Básně jsou velmi krásné a zpěvné napsané, jsou připodobňovány ke slovenským národním písním.
Mezi českým jazykem se objevují také slovenská slova, která Adolf Heyduk zakomponoval do svých básní.
Adolf Heyduk věří, že se Slovensko probudí a osvobodí se tak od útlaku.
Jazykové prostředky a stylistika
Básně jsou psány velmi krásně a zpěvně.
Jsou psány českým jazykem a občas do něj básník vkládá slovenská slovíčka, která se do díla hodí.
Dějová linie
Sbírka obsahuje básně, které jsou zaměřené na Slovensko, na slovenský kraj. Autor na Slovensko často cestoval, Slovensko velmi miloval a to se odráží i do jeho básnických sbírek. Ve verších připomíná města jako Váh, oblast pod Tatrami, Pohroní, Nitransko, Trenčín a Trenčínsko a jiné další. Ve verších se navíc objevuje i touha a snaha o napravení vztahu mezi Českem a Slovenskem. Autor je také jasně přesvědčen o probuzení Slovenska a také od osvobození od útlaku.
Básnickou sbírku uvítali mnozí kulturní činitelé hlavně na Slovensku. Básnická sbírka obsahuje celkem 115 básní a vydávají na tři sešity svazku. Každá jedna báseň je věnována Slovensku. Adolf Heyduk se tak po vydání této sbírky stává velmi populárním českým básníkem a to nejen na Slovensku, ale také v Čechách, kde se básnická sbírka setkala také s ohlasem.
Ukázka:
„Jaj, moje Slovensko,
na krásu těch darů
na celičkém světě
není tobě páru.“
Autor v ukázce popisuje krásy Slovenska a především slovenské přírody, která je krásná stále a pořád. Popisuje, že se nic nevyrovná krásám, které v sobě Slovensko a slovenská příroda ukrývá. Proto není divu, že jméno Adolfa Heyduka se tak plným právem dostává i do dějin slovenské literatury.
