Nejslavnější román Josepha Hellera Hlava XXII. je symbolem válečné absurdity. Kniha, která se odehrává během 2. sv. války, zachycuje boj kapitána Yossariana s armádou. Příběh je mozaikou mnoha rozličných postav a jejich více či méně absurdních osudů. Hlavu XXII. napsal Heller 1961 a kritici ji okamžitě zařadili k nejleším dílům o 2. světové válce.
O autorovi
Americký spisovatel Joseph Heller se narodil 1. května 1923 v New Yorku do rodiny židovských přistěhovalců z Ruska. Už jako malého ho bavilo psaní. Po střední škole vystřídal několik zaměstnání, mj. se živil jako poslíček, až se v devatenácti letech, během 2. světové války, stal letcem americké armády a odešel působit jako bombardér na italskou frontu.
Po válce vystudoval angličtinu na Kolumbijské univerzitě. Po studiích vyučoval, pracoval jako copywriter v několika reklamních agenturách a psal.
Heller byl ženatý s Shirley Held a měl s ní dvě děti. Zemřel 12. prosince 1999 v New Yorku.
Charakteristika díla
Hlava XXII je satirický román, který vyjadřuje absurditu války a militarismu, zbytečnost smrti a zabíjení. Snahou je realistické zobrazení. Podobně jako Osudy dobrého Švejka se Hlava XXII vysmívá válečné absurditě, ta se odvíjí především od nesmyslného vojenského paragrafu Hlava XXII. Podle něj může být voják propuštěn domů, pokud je duševně nemocný a o propuštění sám požádá. Pokud to však udělá, prokáže tak duševní zdraví.
Román nezobrazuje klasické rozlišení protivníků ve válce, tedy voják x nepřítel. V knize se neobjeví jediný německý voják. Nepřítelem amerických vojáků je tady armáda jako byrokratická instituce, které na jednotlivých vojácích nezáleží.
Heller vycházel ze svých vlastních zkušeností z války.
Kniha je rozdělena do 42 kapitol, které obvykle nesou jméno ústředního hrdiny kapitoly.
Ústřední postavy knihy
Kapitán Yossarian – Bombardér amerického letectva, syn přistěhovalců ze Sýrie. Válka je pro něj osobní. Není vlastencem bojujícím pro vyšší ideály, jeho život pro něj znamená víc. Jeho nepřítelem je armáda jako instituce, kterou zajímají jen čísla a ne jednotliví vojáci. Snaží se z války dostat, propadá zoufalství, když se to nedaří. Simuluje choroby, odmítá létat a nakonec dezertuje. Aby přežil, je ochotný i zemřít.
Jazykové prostředky a stylistika
Vyprávění není chronologické, ale je pestrou mozaikou mnoha postav a jejich příhod, spojovníkem mezi nimi je postava Yossariana. Stejně tak se prolínají časové roviny.
Typickými prostředky jsou ironie, satira, černý humor a hyperbola.
Román je vyprávěn v er-formě v minulém čase. Jazyk je spisovný, časté jsou vojenské termíny. Častá je přímá řeč, kde se objevují kvůli autenticitě vulgarismy.
Dějová linie
Děj románu se odehrává za 2. světové války na italském ostrově Pianosa, kde má jednu ze svých leteckých základen amarické letectvo. Hlavní postavou je kapitán Yossarian, který se snaží dostat domů. Válčení pro něj není žádným hrdinstvím, nevidí žádný význam v tom, nechat se zabít ve válce. Život pro něj znamená víc než vlastenectví.
Děj začíná v nemocnici, kde Yossarian občas simuluje zdravotní potíže, aby se vyhnul službě. Po návratu zjistí, že opět zvedli počet povinných letů, a tak se chová jako blázen, provádí recesistické kousky, ve vzduchu se všemožně snaží, aby se nesetkal s nepřítelem atd. Jeho zvláštní únikové manévry mu ovšem paradoxně přinesou kariérní úspěchy a má být dokonce vyznamenán. Tuto čest si nakonec zhatí, když přijde na ceremoniál nahý. Humor a satira se postupně mění v bezmoc a frustraci, obzvlášť když umírají někteří z jeho přátel. Při dalším, razantním navýšení letů propadá Yossarian panice a odmítá v náletech pokračovat. Armádní velitelé si s ním nevědí rady. Nakonec mu nabídnou propuštění, pokud bude armádu všude chválit. Yossarian se nedokáže zpronevěřit svému přesvědčení, v armádu nevěří, a proto nakonec volí pro něj jedinou možnou variantu – útěk do neutrálního Švédska.
V románu čtenář potkává i mnoho dalších rozmanitých postav a jejich více či méně absurdní osudy. Je zde například major jménem Major Major Major, který se kvůli svému jménu tak bojí lidí, že se před vojáky schovává a ti jej mohou navštívit jen v jeho nepřítomnosti. Většina vysokých důstojníků je zobrazena jako idioti – například generál Scheisskopf. Zatímco ho žena podvádí s nižšími důstojníky, zajímají ho jen vojenské přehlídky a čísla v tabulkách. Samotná válka pro něj není důležitá, je jen prostředkem ke skvělé kariéře. Další kapitola vypráví o Milovi, šéfu vojenské kantýny. Ten si ve válce dokázal vydělat slušné peníze, když zorganizoval úspěšný černý trh. Pomocí vojenských letadel distribuoval potraviny do celé Evropy. Yossarianův přítel, doktor Daneeka, také činí vše pro své dobro a pro záchranu svého života. Armádu viní za to, že se ocitl ve válce, a zároveň se bojí svých nadřízených, aby ho nepřeveleli do nebezpečnějšího Jižního Pacifiku. Jako obzvlášť krutý vidí fakt, že byl zapsán k letecké jednotce, ačkoliv se bojí létání.
Dalšími postavami jsou Yossarianovi přátelé Dunbar, který společně s Yossarianem přiváděl k šílenství personál v nemocnici, chlapec z bohaté rodiny Nately, který se díky rodičům mohl vrátit domů, ale zůstal kvůli lásce k prostitutce a nakonec zemřel, a mnoho dalších.
