Povídka která spadá do knihy Povídky z Ještěda. Povídka ve které se Karolína Světlá opět inspiruje na české vesnici. Vykresluje velmi reálně obraz života na vesnici. Ukazuje zvyky, vztahy na vsi. Ukazuje také to, co je ve vztahu muže a ženy považováno v tehdejší době za společensky přípustné a co už společensky přípustné není. Hlavní hrdinka je opět žena, která trvá na svých zásadách. Je tak považována za ženu tvrdohlavou. Z pohledu muže je tak žena, která se odmítá podřídit jeho přáním a jeho touhám. Povídka se tak řadí k dílům, které autorka zasvětila postavení žen v tehdejší společnosti a také i postavení žen v osobním životě. Povídku zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany.
O autorovi
Karolína Světlá se narodila 24. února 1830 v Praze do zámožné rodiny. Její vlastní jméno je Johana Rottová, provdaná jako Mužáková. Byla vzdělaná, kromě němčiny a češtiny uměla také francouzsky. Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka a ten jí uvedl do společnosti, kde se Karolína seznamuje s Boženou Němcovou. Porodila dceru Boženku, ta však umírá.
Právě ve chvíli, kdy překonávala smrt své milované dcerky, začíná tvořit. Byla členkou několika emancipačních spolků, na tu dobu byla velmi vzdělaná a zabývala se postavením žen ve společnosti, které v té době nebylo ideální. Její život a také její dílo ovlivňuje přátelství s Janem Nerudou (s ním udržovala platonický vztah) a přátelství s Boženou Němcovou.
Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem jí inspirovala k pseudonymu a svá díla zasazovala do Podještědí. Měla velký rozhled ohledně filosofie, historie, psychologie nebo přírodovědy, proto působila na své okolí jako geniální žena. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a tak svá díla musela diktovat. Její společnicí a sekretářkou byla její sestřenice. Je považována za zakladatelku vesnického románu. Zemřela po dlouhé nemoci 7. září 1899 v Praze.
Charakteristika díla
Povídka je zasazena do poloviny devatenáctého století.
Povídka se zaměřuje na tehdejší problémy a také na postavení žen v tehdejší společnosti.
Proto je povídka čtivá v každé době, je stále aktuální.
Ústřední postavy knihy
Lukáš Paloucký – tvrdohlavý člověk, který si vezme Lukášku, ženu, kterou nemiluje.
Vendulka Paloucká – tvrdohlavá žena, která je tajnou láskou Lukáše.
Jazykové prostředky a stylistika
V povídce je použita přímá řeč.
Dějová linie
Povídka začíná smrtí mladé Lukášky, která je pro všechny překvapením. Její manžel, Lukáš Paloucký tak zůstává na statku společně se svým malým dítětem. Kdysi bylo předepsáno šest neděl smutku za zemřelého. Lukáš tedy dodržuje šest neděl smutku. Po celou dobu doufá, že si vezme ženu, která je jeho dávnou láskou. Chce si vzít Vendulku Potockou. Jejich lásce však rodiče brání, protože jejich pradědečkové byli příbuzní.
Po šesti týdnech smutku dá Lukáš sloužit poslední mši a podle zvyků to se svými přáteli zapíjí. Společně se svým švagrem jde za starým Palouckým (toho na vesnici přezdívají kmotr Stejskálek) požádat ho o ruku jeho dcery Vendulky. Poměrně snadno se dohodou a Lukáš dostává Vendulku za ženu. Kmotr Stejskálek však Lukáše varuje, že Vendulka je velmi tvrdohlavá, proto to nemusí dělat dobrotu.
Vendulka se hned nastěhuje k Lukášovi na statek, jelikož mu chce pomoci s dítětem i hospodářstvím, aby nemusel Lukáš do svatby najímat pomoc. Jelikož jejich svatbu musí posvětit biskup, doba do svatby je dost dlouhá. Vendulka se začne o vše starat, i čeládka si jí oblíbí. První večer Lukáš Vendulku ihned políbí jako za starých časů. Jenže ona se mu brání, nechce, dokud nebude svatba.
Cítí, že on stále patří své první ženě. Lukáše přesvědčuje, že důvod, proč se k němu nastěhovala, je jen ten, že se mu z lásky snaží pomoci s dítětem a statkem. Jelikož je Lukáš pořádný paličák začne odcházet do hospody, kde dlouho do noci popíjí, což nikdy předtím nedělal. Vendulka chápe jeho chování, ale pořád mu odmítá dát hubičku a on po ní tolik touží.
To, že Vendulka odmítá dát mu hubičku, Lukáše podněcuje k tomu, aby jí dělal větší a větší schválnosti. Tyto jeho schválnosti mají vyvrcholení jednoho večera, kdy si Lukáš na statek přivede muziku a nějaká děvčata, s nimiž provokativně tancuje. Vendulka se rozhodne odejít od něj někam do služby, aby se nemusela jeho zesměšňování účastnit před celou vesnicí. V noci nechává dítě služce a odchází.
Když se Lukáš baví s muzikanty, postupně si uvědomuje, že má Vendulku stále rád a není od něj hezké jí takto ubližovat. Vrátí se proto domů a zjistí, že Vendulka doma není. Uznává, že pravá láska není v tom, že se mu Vendulka podřídí, ale v tom, že se mají navzájem v úctě. Vendulka se mezitím uchýlí ke své staré tetě Martince. Její teta pašuje drahé látky přes hranice.
Teta chce, aby s ní Vendulka látky pašovala. Na jejich první cestě však Vendulku vyleká pašerák, který na ni míří bambitkou, proto se rozhoduje, že takhle se živit určitě nebude. Lukáš však mezitím jde Vendulku hledat, až jí najde u její tety Martinky. Spolu se usmíří, Vendulka dá Lukášovi hubičku a za pár týdnů je svatba.
Další díla autora
