Jeptiška

Psychologický román Jeptiška, jedno z nejznámějších děl francouzského osvíceneckého spisovatele a filozofa Denise Diderota, je významným světovým dílem a historickým odkazem. Jeptiška je břitkou kritikou klášterního života a náboženské morálky. Dílo tak sehrálo významnou roli v protináboženském boji. Dílo vypráví příběh hlavní hrdinky, který je založen na skutečném příběhu jeptišky Margarity Delamarrové, jež bojovala ze zrušení svého řeholnického slibu.

O autorovi

Denis Diderot, francouzský osvícenecký spisovatel, filozof a encyklopedista, se narodil roku 1713. Studoval na jezuitských kolejích a získal magisterský titul z umění. Jeho zájmy byly rozsáhlé, věnoval se filozofii, ale i přírodním vědám a hlavně literární tvorbě.

Spolu s matematikem a fyzikem d´Alembertem pracoval na zpracování a vydání Encyklopedie, aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel, která se stala jeho hlavní životní prací. Práce na Encyklopedii vedla k tomu, že o vydání ostatních děl příliš neusiloval, a tak byla vydána až po jeho smrti. Zároveň se díky své práci na Encyklopedii stal předním představitelem francouzského osvícenství. Vydání Encyklopedie ho proslavilo, ale i odsoudilo k opovrhování, neboť byla vnímána jako velký filozofický počin a zároveň kacířská a ďábelská práce. Byl tak veřejně uznáván a oslavován, ale také odsuzován, a to hlavně parlamentem a Sorbonnou.

Většinu svého života prožil v hmotném nedostatku, a to až do roku 1743. Roku 1743 jeho knihovnu odkoupila Kateřina II., ruská carevna, a Diderota jmenovala doživotním strážcem této knihovny.

Charakteristika díla

Děj se odehrává v 18. století ve Francii, v Paříži a jejím okolí. Hlavní hrdinka několikrát změnila klášter, ve kterém pobývala. Kláštery, ve kterých se odehrává děj, jsou Klášter Marie Panny, klášter v Longchamp a klášter Sv. Eutropa v Apajonu.

Román odráží tehdejší společenskou situaci, jíž je satirou. Autor skrze příběh sestry Zuzany popisuje situaci rodin a morální úpadek církve. Rodiče usilují o sňatek dítěte, popřípadě ho posílají do kláštera, čímž ztrácí všechny své nároky vyplývající z rodinné či dědické pozice. Církev, která se navenek prezentuje skromně a nenáročně, ve svém nitru skrývá šikanu, intriky a týrání.

Dílo sice vyšlo až po autorově smrti, sehrálo však významnou roli v protináboženském boji. Jeptiška nevyhovovala tehdejší cenzuře, církevní okruhy se proti jejímu vydání bouřily, stejný efekt vyvolalo nedávné zfilmování Jeptišky.

Jeptiška představuje vzkvétající osvícenecký žánr, román v dopisech. Dílo je tak rozděleno do prologu, jednotlivých dopisů a obsahuje dovětek.

Námětem knihy není jen pokrytectví katolické církve, ale i rozvrat rodinných vztahů a trpké postavení ženy. Jeptiška se tak stala jedním z prvních moderních psychologických románů.

Ústřední postavy knihy

Zuzana Simoniová – krásná a poslušná dívka, která se v průběhu příběhu mění. Na začátku je odevzdaná a i přes vlastní přesvědčení se podřizuje vůli rodičů. Zuzana je velmi zbožná, ale hlavně naivní. Postupně svoji naivitu ztrácí a nabývá na vnitřní síle.

Rodiče Zuzany – představují rozvrat rodinných vztahů probíhající v tehdejší době. Rodiče se Zuzany zřekli a poslali ji do kláštera, aby ji zbavili nároku na majetek.

Matka představená de Moni – jeptiška ztělesňují typ dobré a zbožné řeholnice. De Moni ztvárňuje původní myšlenku církve, víry a náboženství, a to dobro.

Matka představená Kristýna – jeptiška se sadistickými sklony. Šikanuje Zuzanu. Ztělesňuje pokrytectví, bezpráví a útisk, který církev skrývá.

Matka představená z Arpajonu – matka představená kláštera v Arpajonu s lesbickými sklony. Zneužívá Zuzanu a představuje bezpráví a útisk uvnitř církve.

Markýz de Croismare – šlechtic, jemuž jsou adresovány dopisy, ve kterých vypráví svůj příběh. Zuzana u něj měla slíbenou práci chůvy. Ztělesňuje dobro, ohleduplnost a ochotu.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný, moderní a srozumitelný. Dílo neobsahuje archaismy či zastaralé výrazy.

Psáno v ich-formě (fiktivní autobiografická zpověď ve formě románu v dopisech) a obrací se k reálné osobě, jež sleduje vývoj událostí a pocitů. Vyprávěcí postup je chronologický.

K dílu je přidán Dovětek, v němž se čtenář dovídá, že román je pouze smyšlený. Diderot markýzy posílal skutečné dopisy jménem Zuzany, aby jej přesvědčil, že jde o skutečnou prosbu. Jejich hra byla ukončena dopisem oznamujícím Zuzaninu smrt.

Dějová linie

Jeptiška začíná Zuzaniným prologem, v němž zdůvodňuje sepsání svých pamětí, jež jsou adresovány markýzu de Croismare, kterého Zuzana žádala o pomoc.

Zuzana je nucena se v pouhých šestnácti letech stát jeptiškou, a to pro svůj nemanželský původ. Tímto činem má odčinit matčin poklesek a vzdát se nároku na věno. Zuzana svůj první řeholní slib odmítá, a tak se s hanbou vrací domů. Později je však nucena se podvolit.

V prvním klášteře potkává matku představenou de Moni, která ztělesňuje dobrou stránku církve. Matka de Moni však umírá a Zuzana je podrobena sadistickým krutostem nové matky představené Kristýny a ostatních jeptišek, např. věznění ve vlhké kobce, sypání střepů pod nohy či trápení hlady.

Zuzana chce odvolat svůj řeholní slib, a tak se obrací na advokáta Manouriho. Mezitím prodělává nemoc, ve které se o ni stará její přítelkyně jeptiška Uršula, která však posléze umírá. Manourimu se podaří Zuzanu nechat přeložit do kláštera Sainte-Eutrope v Arpajonu. Místní matka představená se do Zuzany zamiluje lesbickou láskou, kterou jí svými něžnostmi náležitě vyznává. Zpovědník kláštera Lemoine Zuzaně radí, aby se matce představené vyhýbala. Posléze matka představená postupně přichází o rozum, je zavřena do klášterního vězení a nakonec ve svém šílenství umírá. Lemoine Zuzaně radí, aby utekla, neboť všechny sestry jí konec matky představené dávají za vinu.

Zuzana si při útěku ošklivěraní nohu a záda. Dostane se do domu bohaté paní Madinové, nakonec získá místo pradleny a žádá markýze o pomoc při hledání zaměstnání. Potom, co jí markýz přislíbí místo, Zuzana na svá zranění umírá.

Další díla autora