Kapitánská dcerka

Historická novela Kapitánská dcerka od ruského autora Alexandra Sergejeviče Puškina se odehrává na reálném pozadí kozáckého povstání v Rusku. Stejně jako ostatní Puškinova díla se jedná o romantický spis, jenž se zabývá motivy lásky, cti a hrdinství. Jedná se o jedno z posledních autorových děl, které bylo vydáno roku 1836, tedy asi rok před jeho smrtí.

O autorovi

Ruský básník, prozaik a dramatik Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.

V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.

Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.

Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.

Charakteristika díla

Děj historické novely Kapitánova dcerka se odehrává mezi lety 1773–1774 za vlády carevny Kateřiny II. na pozadí rolnického povstání, které bylo vedeno Jemeljanem Pugačovem, jenž je reálnou osobností vyobrazenou v díle. Tato kniha názorně ukazuje atmosféru té doby.

Ústřední postavy knihy

Petr Andrejevič Griněv - odvážný mladý voják, zamiluje se do Marji.

Marja Ivanovna Mironovová - kapitánova dcera, hodná a tichá.

Jemeljan Pugačov - historická postava a válečný zločinec, vůdce povstání.

Jazykové prostředky a stylistika

Tato novela je psána ve formě rodinných zápisků, jež jsou prokládány krátkými básněmi. Děj je vyprávěn z pohledu třetí osoby a jsou zde hojně popisovány životní poměry obyvatel ruských stepí a kruté stránky kozáckého povstání.

Dějová linie

Petr Griněv je mladý šlechtic, který je otcem poslán na vojnu do Bělogorské pevnosti, přičemž ho doprovází sluha Savelijčev. Druhý den cestování je přepadne sněhová vánice, a když už situace vypadá býti beznadějná, tak je zachrání neznámý kozák. Za odměnu obdaruje Griněv onoho kozáka zaječím kožichem, jídlem a pitím.

Když Petr dorazí do pevnosti, je nejprve zděšen a zklamán žalostným stavem místní posádky a především malou velikostí zdejšího osídlení, jelikož očekával pohodlí městského života. Časem se mladý voják zamiluje do Marje, dcery místního kapitána Mironova, o kterou se utká v boji na život a na smrt se Švabrinem. Boj sice prohraje, ale přežívá, uzdravuje se a následně se uchází o Marju, s čímž ovšem její rodiče nesouhlasí.

Na pevnost,  kde Petr slouží, zaútočí Pugačov se svou armádou a také ji rychle dobude, načež několik místních obyvatel popraví, a to včetně kapitána a jeho ženy. V Petrovi však pozná muže, jehož nedávno zachránil (Pugačov je onen kozák), a tak mu společně s Marjou udělí milost. Švabrin mezitím přechází na stranu Pugačovovy armády.

Petr odchází do Orenburku, aby podal zprávu generálovi. Orenburk je však rovněž přepaden Pugačovovou armádou a Petr ho pomáhá bránit. Dozvídá se ale, že Marja je v ohrožení, neboť si má brát Švabrina. Petr ji zachrání a odjíždí s ní pryč, ke svým rodičům. Avšak následně je na udání Švabrinem obviněn ze spolčení s Pugačovem a má být doživotně vyhnán na Sibiř.

Marje se naštěstí podaří vysvětlit carevně Kateřině II. celou situaci, načež je Petrovi udělena milost a nic již nebrání, aby ústřední zamilovaný pár žil společně.

Další díla autora