Divadelní hra dua Voskovec a Werich s hudbou Jaroslava Ježka. Byla uvedená v roce 1934 v Osvobozeném divadle. Hra získala podtitul satirická fantazie o deseti slovech. Představení byla často narušována fašisty, proti hře protestovalo mexické velvyslanectví, chtělo, aby se vynechalo vše, co souvisí s Mexikem.
O autorovi
Voskovec a Werich spolu slavili velký úspěch a působili spolu od roku 1926, to je rok jejich první autorské spolupráce. Působili spolu také v redakci časopisu Přerod, jejich první divadelní kus se jmenoval „Vest Pocket Revue“. Voskovec a Werich poté slaví úspěch a společně na scéně Osvobozeného divadla působí až do jeho zavření v roce 1938. Za tu dobu vytváří řadu nezapomenutelných divadelních her, ke kterým písně a hudební doprovod skládá klavírista a skladatel Jaroslav Ježek. V roce 1935 Werich s Voskovcem Osvobozené divadlo na čas opouštějí, působí v takzvaném Spoutaném divadle. Werich, Voskovec a Ježek po zavření Osvobozeného divadla emigrují do Spojených států amerických. Werich v USA působí až do konce druhé světové války. 1945 Werich s Voskovcem obnovují Osvobozené divadlo, dostává název Divadlo V+W. Divadlo nemá dlouhé trvání, končí roku 1948, po komunistickém puči a po Voskovcově následné emigraci do USA. Werich působí na mnoha pražských divadelních scénách. Po Voskovci se stává jeho „spoluhráč“ Miroslav Horníček.
Jan Werich
Český dramatik, herec, spisovatel a publicista, narodil se 6. února roku 1905 v Praze – Dejvicích do rodiny úředníka pojišťovny. Jde o jednu z hlavních postav meziválečného Osvobozeného divadla. Po druhé světové válce se stává ředitel pražského Divadla ABC. Vzdělání získává na gymnáziu v pražské Křemencově ulici, zde začíná přátelství s Voskovcem, později studuje práva na Univerzitě Karlově. Na práva se zapisuje také Voskovec. Umírá v Praze 31. října roku 1980.
Jiří Voskovec
Český herec, dramatik, režisér a překladatel se narodil 19. června roku 1905 v Sázavě – Budech. Studuje na gymnáziu v Křemencově ulici, poté získává stipendium na lyceum ve francouzském Dijonu. Po návratu do Československa začíná studovat na Univerzitě Karlově práva. Zařazuje se do spolku Devětsil, přijal roli ve filmu Pohádka máje a je oficiálně z Devětsilu vyloučen. Po emigraci se v USA uplatňuje jako divadelní a filmový herec. Umírá 4. července roku 1981 v New Yorku v USA.
Charakteristika díla
Děj se odehrává v imaginárním Mexiku mimo čas a prostor. Divadelní hra je satirou, v předmluvě oba autoři uvádí, že chtějí dělat divadlo, které diváky přenese na míle daleko od jejich problémů a od problémů, které sužují jejich zemi. Divadelní hra ukazuje na to, jak se vlastně takoví diktátoři rodí a kam svou přirozenou cestou spějí, hra před fanatiky, diktátory a mocí posedlými lidmi varuje.
Ústřední postavy knihy
Gaspar Radůzo – kat, národní hrdina
Melichar Mahuleno – neprávem odsouzený vězeň, národní hrdina
Don Blasco Ibane – radikální revolucionář, touží po moci
Don Vasco Ibayo – vlastenecký plantážník, touží po moci
Rodrigo Ibayo – syn Vasca
Doňa Concepcion Ibane – matka národa, manželka Blasca
Dolores – dcera národa, dcera Blasca Ibana, která je však vydávaná za dceru Mahulena
Don Cristobal Almara – putykář
Juanilla – Cristobalova neteř
Carriera - touží po moci, nakonec se zabije, v touze po postavení křivě obviní Mahulena
Jazykové prostředky a stylistika
V díle se objevují četná přirovnání, skryté významy a podobně. Dílo bylo na žádost mexického velvyslanectví upravováno.
Dějová linie
Městem projíždí císař, Melichar Mahuleno nešťastně šlápne do psího lejna, vykřikne „fuj“. Ostatní si mylně myslí, že „fuj“ byl útok proti císaři. Mahuleno, i díky donu Baltazarovi Carriera, je odsouzený k smrti a dopravený na ostrov sv. Pankráce, kde jej má kat Gaspar Radůzo popravit. Gaspar Radůzo však popravu odložil na neurčito a stráví na ostrově 25 let, spřátelí se. V Mexiku jsou mezitím označeni za národní hrdiny a slaví se dvacáté páté výročí jejich smrti. Oni však ve skutečnosti mrtví nejsou. Na ostrov přijíždí don Blasco Ibane a don Vasco Ibayo a zjišťují, že Radůzo a Mahuleno jsou živí, což je národní katastrofa.
Celý stát tak nemohou ovládat, jsou schopni pro získání moci podstoupit cokoliv. Mezitím se v domě Blasca Ibane připravuje Dolores na svatbu s Vascem Ibayem. Dolores si Ibaya nechce vzít, protože ví o všech politických šarvátkách svých rodičů. Dolores je dcera Blasca Ibane, vydává se za dceru Mahulena, aby Blasco stoupl v očích lidu jako hodný muž, který se jí jako vlastní ujímá. Ibayo vymýšlí, jak se zbavit hrdinů, dokonce povolává Carierru, který přiznává, že svědčil křivě proti Melicharovi Mahulenovi, aby si udržel práci. Ibayo jej ujistí, že to byla správná věc, ať mlčí.
Mexiko se za tu dobu změnilo, hrdinové se do něj vracejí a vůbec jej nepoznávají. V zemi už nevládne císař, už je zde republika. V zemi už pro ně není bezpečno, musejí se schovávat, Ibayo a Ibane je provolávají za diktátory a dávají jim svou slávu, ta nemá dlouhé trvání, chtějí za Mahulena a Radůza vládnout. Dávají jim k podpisu všelijaké listiny o útlaku lidu, štvou tak lidi proti nim. Nakonec je na ně uspořádán atentát, ten vykonává Carriera, ten moc vraždit nechce, ale nakonec se přeci jen za poustevníka oblékne a vydává se k diktátorům. Carriera je ze sebe zoufalý, chce spáchat sebevraždu, jenže k tomu nemá dostatek odvahy. Mahuleno a Radůzo se rozhodnou mu pomoci.
Carriero je diktátor a oni na něj budou moci spáchat atentát a tím jeho trápení ukončit. Carriera se stává diktátorem, je si vědom své moci, tak zabije nejen Ibaya, jeho syna Rodriga, Ibaneho. Carriera z moci blázní, nakonec zastřelí sebe sám, protože mu to poradí jeho vlastní stín. Nechce jej poslouchat, chce svůj stín zastřelit, sám pak umírá. Na scéně zůstávají jen Mahuleno, Radůzo, Dolores a Juanilla (neteř putykáře Almary). Dívky si je moc vzít nechtějí, jsou to národní hrdinové, ne obyčejní lidé. Nicméně oni to jsou úplně obyčejní lidé a o to ve světě jde. Všichni obyčejní lidé by se měli spojit a přiložit ruku k dílu. Na závěr všichni zpívají píseň HEJ RUP!
