Krvavý román Josefa Váchala je dnes již kultovní dílo. Původně ho Váchal vydal v nákladu pouhých 17 výtisků, ale dnes už je kniha součástí většiny knihoven a knihovniček u nás. Podle knihy byl také natočen stejnojmenný film režiséra Josefa Brabce, kterému se podařilo převést knihu na filmové plátno bez ztráty jeho originality.
O autorovi
Všestranný umělec Josef Váchal se narodil 23. 9. 1884 do rodiny Josefa Šimona Alše, bratrance Mikoláše Alše. Po otci podědil Josef zálibu v okultních vědách. Jeho dílo bylo plné parodie, mystifikace a také zmiňovaného okultismu nebo satanismu.
Josef Váchal nebyl ve své době moc populární a jeho díla dosahovali velmi malého nákladu (knihy sám psal, ilustroval, sázel i vydával), takže byl často odkázán pouze na pomoc věrných přátel. Jeho stav se ještě více zhoršil po příchodu komunismu. Knih vydával méně a nakonec zemřel 10. 1. 1969 nedlouho po smrti své partnerky a jen pět dní potom, co dostal Váchal titul zasloužilého umělce.
Charakteristika díla
Kniha se skládá ze dvou částí. První je vědecká obhajoba takzvaných "krváků" a druhá je tvořena ukázkovým příkladem takového románu. Josef Váchal zde popisuje příběhy několika postav, které se v průběhu děje vzájemně propojují. Osudy některých z nich ale Váchal nedokončil, což vysvětluje v závěru knihy nedostatkem financí na koupi nových archů papíru.
V knize si autor utahuje z církve, ze samotných krvavých románů a nebojí se ani erotiky.
Ústřední postavy knihy
Kalina - myslivec, jemuž byla zabita (ve skutečnosti ale nezemřela) jeho dcera. Později se zjistí, že je synem hraběte Riesensteina.
Riesenstein - hrabě, který se musí živit jako policejní komisař. Otec hajného Kaliny. Později inkvizicí označen za vlkodlaka.
Pedro de Rudibaner - kníže, otec Kurta, kterému ale odmítá přiznat dědictví. Jeho milenka (a bývalá milenka jeho syna) je Elvíra, kterou ale později nechá zazdít.
Kurt - vyděděný sin knížete Pedra de Rudibanera
Elvíra - dříve Kurtova, později Pedrova milenka.
Brůno - Jezuita, Pedrův zpovědník, který se rozhodl ukořistit jeho poklad.
Kuba - pracovník v pitevně. Dodával jezuitům pokrmy z lidských těl.
Paseka - spisovatel a tiskař. Ve skutečnosti autor knihy.
Portmon - hrabě, kterému byl přidělen poklad.
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je vyprávěna nespisovnou češtinou. V knize se často objevují i archaismy (které byly archaismy už v době vzniku knihy). Román je psán v er-formě. Váchal v knize vystupuje jako jedna z postav. Dílo je psáno velmi chaoticky a často přeskakuje v čase.
Dějová linie
Děj knihy je velmi spletitý. Vše začne tím, že hajní Kalina najde svou zavražděnou dceru, u které leží její zavražděný druh. Když se dostaví policejní komisař Riesenstein, myslí si, že vrahem je Kalina. Ten se snaží před nespravedlivým odsouzením hájit a bodne komisaře nožem do krku. Ten po bodnutí zjistí, že hajný Kalina má na ruce znak rodu Riesensteinů a dojde mu, že Kalina musí být jeho ztracený syn.
Krvácející hrabě, hajný i ostatní strážníci se vydají hledat pravého vraha a dostanou se až do jeskyně, ve které měli své sídlo padělatelé bankovek. Když se hrabě Riesenstein vydává jeskyni více prozkoumat, najde východ z jeskyně. Tam ho lapí vesničané, kteří ho považují za vlkodlaka. Odvezou ho inkvizici a ta ho uvězní.
Mezitím se probere milenec Kalinovy dcery. Všimne si ho poustevník, který ho odvede k sobě a postará se o něj. O chvíli později se probere i Kalinova dcera, která potká hluchoněmého kluka.Ten se potřebuje dostat k poustevníkovi. Kalinova dcera ho tam tedy odvede a nejspíše se tam setká i se svým milým
Další dějová linie začíná na panství knížete Pedra de Rudibanera. V noci vnikl do knížecí ložnice Pedrův syn Kurt, který se chtěl otci pomstít za vydědění a usekl Elvíře, milence jeho otce (dříve také jeho milence) prsty na ruce. Probuzený kníže si myslel, že ho chtěla Elvíra zabít a dal jí zazdít. Ve zdi byla ale tajná chodba, a tak Elvíra uprchla do kláštera, ve kterém se schovala.
Tam byla ale otrávena a měla být naložena do lihu a po několika letech opět vytažena, aby měla církev zase nějaký zázrak. Otrávená Elvíra bla tedy dovezena do pitevny, kde se ale probrala a uprchla na půdu, na které byl před chvílí omráčen majitel pitevny Kuba. Omráčil ho zednář, nespravedlivě zavřený v sousedním blázinci, ze kterého se mu podařilo uprchnout.
Zednář a Elvíra se spojili a vyhodili Kubu z okna. Ten dopadl do sklepa s vápnem, ve kterém byla i spousta mrtvol z jeho pitevny. Elvíra se zednářem utekli z pitevny tím, že nafoukli močové měchýře z povalujících se mrtvol a vytvořili z nich balón, díky kterému mohli odletět pryč. Tento dopravní prostředek byl zaznamenán lidmi v Barceloně, nad kterou dvojice zrovna prolétávala, a byl označen za ďábla
Než se tak ale stalo, zemřel kníže Pedro. Když umíral, byl u něj zpovědník a jezuita Brůno, kterého kníže v horečkách pokládal za svou ztracenou dceru. Brůno toho využil a podstrčil umírajícímu falešnou poslední vůli, která odkazovala veškerý majetek jezuitskému řádu. Chudák Pedro také popsal Brůnovi cestu k velkému pokladu.
Brůno to vše řekl svému představenému a ten ho pověřil cestou k pokladu. Nasadil na něj však dalšího jezuitu, který měl kontrolovat jeho činnost a na tohoto kontrolora nasadil pro jistotu ještě jednoho kontrolora. Obchodní loď, kterou se plavili, byla ale přepadena piráty. Brůno se k pokladu přece jen dostal, ale ten byl nakonec přidělen hraběti Portmonovi.
