Dodnes baví komedie Lakomec diváky v divadlech na celém světě. Přitom při své premiéře publikum zklamala. Byla nudná. Léta ale ukázala, že téma lakomství a hrabivosti je nadčasové stejně jako Moliérova lehkost a nadsázka, s jakou svou hru zpracoval. Proto Moliére dodnes právem patří k největším klasicistnim dramatikům.
O autorovi
Francouzský herec, spisovatel a dramatik Moliére se narodil jako Jean-Baptiste Poquelin v roce 1622. Pocházel z měšťanské rodiny a komediantství se začal věnovat rodině navzdory. Nejprve působil jako herec v jedné kočovné divadelní společnosti, později si založil společnost vlastní. Ve svých hrách často kritizoval a zesměšňoval společenské mravy své doby, snobskou morálku šlechty i celou církev. Měl tak často spory se dvorem, mezi chudinou ale byly jeho frašky a komedie velmi oblíbené.
Poszději se proslavil i u královského dvora. Moliére zemřel v roce 1673 pár hodin poté, co na jevišti předvedl heroický výkon. Jeho boji s horečkou a silnému kašli s krví, který se snažil překrýt smíchem podle scénáře, tehdy přihlížel i král Ludvík XIV.
Charakteristika díla
Lakomce napsal Moliére v roce 1661. Je to klasická komedie v pěti dějstvích. Děj se odehrává v Paříži v roce 1670. Použitý hlavní motiv pochází z antické hry Komedie o hrnci autora Plauta.
Moliére otevřeně kritizuje maloměšťanskou morálku a především vlastnosti jako lakomství a sobeckost, které člověku kazí charakter i mezilidské vztahy. Hrabivost je zobrazena prostřednictvím hlavní postavy Harpagona.
Moliére detailně vykreslil charakter postav. Do hry zakomponoval mnoho dějových záletek i úsměvných nedorozumění.
Hra Lakomec nebyla na rozdíl od Moliérových předchozích her úspěšná a autor ji musel stáhnout z repertoáru. Při premiéře se komedii nikdo nesmál. Až později publikum ocenilo její nadšasové téma, byla přeložena do mnoha jazyků a dodnes se hraje na světových divadelních prknech.
Ústřední postavy knihy
Harpagon – Šedesátiletý lichvář a lakomec. Otec Kleanta a Elišky. Touží po mladé dívce Marianě. Typ penězi zkaženého člověka, který je schopen pro peníze obětovat i vlastní rodinu. Ztráta peněz pro něj znamená konec všeho.
Kleant – Harpagonův syn. Je ovšem úplně jiný než otec. Netouží po penězích, ale po lásce. Je zamilovaný do chudé dívky Mariany.
Eliška – Harpagonova dcera. Stejně jako bratr je opakem otce a touží po životě s láskou. Její vyvolený je Valér, jejich sluha.
Anselm – Šlechtic, za kterého chce Harpagon provdat Elišku. Na konci hry vyjde najevo, že je to otec Valéra a Mariany.
Jazykové prostředky a stylistika
Hra je psána prozaickou formou, což ve své době byla zvláštnost.
Jazyk je spisovný. Nejčastějšími jazykovými prostředky jsou ironie a satira, nadsázka a metafora.
Dějová linie
Harpagon je starý lichvář a lakomec, zamilovaný do peněz, který manipuluje ostatními, včetně svých dětí, ke svému prospěchu. I k vlastním dětem se chová jako chamtivec, jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat jinde.
Oběma dětem otec domluvil bohaté, ale staré nápadníky. Eliška je však zamilovaná do spráce domu Valéra a Kleantes do chudé krásné Mariany a chtěl by si ji vzít. Jenže stejné plány má s Marianou i Harpagon. Když se oba muži dozví o svých citech ke stejné dívce, strhne se mezi nimi hádka. Toho využije Kleantův sluha Štika a ukradne pro svého pána truhlu Harpagonových peněz. Když Harpagon zjistí, že mu truhla zmizela, zuří a podezřívá všechny kolem sebe.
Valér se při výslechu přizná k lásce k Elišce a Harpagon zuří ještě víc. Chce ji provdat za bohatého šlechtice Anselma, který si ji vezme i bez věna. Valéra chce oběsit. Valér ale odhalí svou pravou identitu a bohatý původ. Je potomkem hraběte Tomáše d´Alburciho z Neapole. Mariana tak zjistí, že je jeho sestra.
Kleantes nabídne otci za Marianu jeho truhlu peněz a ten okamžitě přijímá, protože si nedokáže život bez peněz představit. Nakonec vyjde najevo, že otcem Mariany a Valéra je Anselm, a tak Harpagon ani nic nenamítá proti svatbám svých dětí s oběma sourozenci. Když jsou bohatí, tak to nevadí. A dalším argumentem je fakt, že nebude muset platit ani svatbu, ani věno.
Další díla autora
