Nejslavnější román Vladimira Nabokova Lolita řadí kritici k těm nejlepším literárním dílům 20. století. Na první pohled zaujal především svým kontroverzním tématem milostného vztahu dvanáctileté dívky a jejího nevlastního otce, na ten další originálním a promyšleným uměleckým zpracováním. Jako své oblíbené dílo označil Lolitu i sám Nabokov.
O autorovi
Vladimir Nabokov se narodil 10.4.1899 v Petrohradě do šlechtické rodiny. Jeho otec byl právníkem a členem Prozatímní vlády. Nabokovovi se tak dostalo kvalitního vzdělání nejprve na elitní petrohradské škole, kde se naučil anglicky a francouzsky. Jeho studia na Těniševově škole přerušila emigrace celé jeho rodiny z Ruska v roce 1919. Ve studiích pokračoval na Cambridgi. V roce 1922 se přestěhoval do Berlína, kde až do roku 1937 působil jako básník a spisovatel mezi uměleckou skupinou emigrantů (tzv. ruský Berlín), živil se také překlady a výukou jazyků, dával lekce tenisu a golfu. V Berlíně se také v roce 1925 oženil s rusko-židovskou dívkou Věrou Slonimovou.
Vzhledem k antisemitským náladám v Německu opustil Nabokov Berlín a usadil se v Paříži, o tři roky později utekl do USA. Tam se Nabokov dále věnoval překladu, vyučoval na Wellesley College a jako uznávaný entomolog získal Harvard Research Fellowship. Od roku 1945 do 1959 vyučoval ruskou literaturu na Cornellově univerzitě. V příštím roce se vrátil do Evropy, odstěhoval se do Montreux ve Švýcarsku, kde strávil zbytek života. Zemřel 22. června 1977.
Charakteristika díla
Tragikomický román, který má vypadat jako paměti a zpověď hlavního hrdiny profesora Humberta Humberta. Román působí, jako by ho vyprávěla reálná postava. Přispívá k tomu i fiktivní předmluva, která doplňuje osudy hlavních hrdinů.
Román je charakteristický nápaditým stylem (viz Jazykové prostředky a stylistika).
Podle autora nemá román přinést poučení, je pouze vyprávěním o nešťastném člověku s pedofilními sklony.
69 kapitol knihy je rozděleno do dvou částí.
Pro své kontroverzní téma román, který Nabokov dokončil v roce 1953, nechtěli američtí vydavatelé publikovat. To se povedlo až v roce 1955 v Paříži. Po prvotních zákazech byla vydána i ve Velké Británii a v USA se nakonec v roce 1958 stala bestsellerem.
Ústřední postavy knihy
Humbert Humbert - Literární vědec, kterého silně přitahují děvčátka. Je inteligentní a spíše uzavřený. Neopětovaná láska k mladé Dolores ho postupně ničí.
Dolores – Krásná a vyspělá dvanáctiletá dívka. Je provokativní a drzá. Dokáže manipulovat a ovládat o třicet let staršího Humberta, který ji miluje. Ona však ve svém věku není schopna takový cit opětovat a vše je pro ni spíše hrou a experimentem.
Charlotta Hazeová – Matka Dolores a druhá žena Humberta. Je sobecká, co se týká jejího vlastního štěstí. Na dceru do jisté míry žárlí.
Jazykové prostředky a stylistika
Vypravěčem je ústřední postava knihy. Vyprávění je reprospektivní, Humbert ve vězení vzpomíná na svou lásku Dolores. Vzpomínky se prolínají s pocity Humberta a fantazijními pasážemi. Hranice mezi pasážemi jsou často nejasné. Humbert jako vypravěč komunikuje i se čtenáři, omlouvá se za svůj vztah s Dolores, žádá o pochopení, svých činů lituje.
Jazyk je spisovný, až knižní, je prokládaný vulgarismy a slovy z francouzštiny. Typické jsou slovní hříčky, přesmyčky a neologismy (např. nymfička).
Dějová linie
Literární vědec Humbert Humbert se ve vězení zpovídá ze svého vztahu k mladé Dolores. Chorobnou touhu po malých děvčátkách v něm vyvolala nejspíš smrt jeho dětské lásky Annabel. Už jako dospělý se Humbert po neúspěšném manželství stěhuje do Nové Anglie, aby pracoval na dalším literárně teoretickém spise. Tam potkává Dolores (Lolu, Lolitu, ...), dvanáctiletou dceru své domácí, do které se okamžitě zamiluje. Aby jí mohl být na blízku, ožení se s její matkou Charlottou Hazeovou. Zatímco je Dolores na táboře, zjišťuje Charlotta skutečný zájem touhy Humberta z jeho tajného deníku a chce jeho „zvrhlou“ tvář odhalit světu. Náhoda ovšem hraje Humbertovi do karet, když rozzuřenou Charlotte přejede auto a ona umírá.
Humbert se tak ocitá sám s nevlastní dcerou. Z tábora odveze Dolores do hotelu, aby ji svedl. Je to však spíše ona, která svádí. To, co je pro Huberta vášeň a láska, je pro Dolores jen dětskou hrou. Dvojice cestuje Amerikou od motelu k motelu, Humbert si vyžaduje sexuální styk výhružkami, později si jej kupuje výměnou za sladkosti, časopisy atd.
Po roce se Humbert s Dolores usadí v dalším městě Nové Anglie. Humbert na Dolores žárlí a zakazuje ji veškerou zábavu, zejména s chlapci. Pro ostatní obyvatele města je přísný, ale milující otec. Výměnou za sex Lole dovolí účinkovat ve školní hře. Tam ji uvidí autor hry Claire Quilty, kterého Dolores okouzlí. Po velké hádce před premiérou pokračuje Humbert s Dolores opět v kočovném životě. Humbert je paranoidní a Dolores podezřívá ze zrady a plánování útěku, což se nakonec ukáže jako pravdivé. Dolores onemocní a zůstává v nemocnici. Tam ji ale Humbert už nenajde. Měla odejít s nějakým „strýčkem“. Humbert po ní zpočátku pátrá, pak marnou snahu vzdává.
V roce 1952 najde Humbert ve schránce dopis od sedmnáctileté Dolores, která se mezitím provdala a otěhotněla a žádá jej o peníze. Humbert ji navštěvuje i s penězi a dozvídá se, že ji tehdy pomohl utéct Claire Quilty. Chtěl z ní udělat hvězdu v pornografických filmech. Dolores utekla i jemu, protloukala se, jak se dalo, až potkala svého manžela. Humbert žadoní, aby Dolores odjela s ním, miluje ji už jako ženu, ta ale odmítá. Humbert tak alespoň navštěvuje Claire Quiltyho a zastřelí jej. Při zmateném útěku autem z místa činu je zatčen.
V závěru svých pamětí se Humbert s Lolitou loučí a čtenářům vysvětluje, že kniha může být vydána až po její smrti.
Součástí románu je i fiktivní předmluva, která vysvětluje osud obou postav – Humbert zemřel na infarkt ve vězení a Dolores i s dcerou při porodu 24. prosince 1952.
