Jedná se o divadelní hru o pěti dějstvích. Napsána roku 1666. Jde o komedii konzervačního rázu, občas přechází i do dramatu. Autor se nechává inspirovat životem, společností kolem a také vlastními zážitky. Kniha je opět velmi oblíbená.
O autorovi
Francouzský herec, spisovatel a dramatik Moliére se narodil jako Jean-Baptiste Poquelin v roce 1622. Pocházel z měšťanské rodiny a komediantství se začal věnovat rodině navzdory. Nejprve působil jako herec v jedné kočovné divadelní společnosti, později si založil společnost vlastní. Ve svých hrách často kritizoval a zesměšňoval společenské mravy své doby, snobskou morálku šlechty i celou církev. Měl tak často spory se dvorem, mezi chudinou ale byly jeho frašky a komedie velmi oblíbené.
Později se proslavil i u královského dvora. Moliére, zemřel v roce 1673 pár hodin poté, co na jevišti předvedl heroický výkon. Jeho boji s horečkou a silnému kašli s krví, který se snažil překrýt smíchem podle scénáře, tehdy přihlížel i král Ludvík XIV.
Charakteristika díla
Děj se odehrává v Paříži, přesný čas není určený. Kritizují se zde lidské vlastnosti jako intriky, ironie, lež, podvody a pomluvy. Jde o veršovanou komedii, která je rozdělena do pěti dějství. Dílo nabízí stále aktuální téma, člověk se má přizpůsobit pragmatickému politikaření a profitovat z něj. Popřípadě protest má vyjádřit tak, že se stáhne do ústraní. Ani jedno není důstojné řešení.
Ústřední postavy knihy
Oront – miluje Celimenu, píše sonety
Celimena – krásná žena, která však není věrná, pomlouvá všechny, je rozmařilá, svobodomyslná, nerada se váže, má několik mužů
Alcest – je velmi upřímný, zastává upřímnost a pravdu, miluje Celimentu
Elianta – miluje Alcesta, ví, že u něj nemá šanci, je upřímná, věrná a cudná
Filint – miluje Eliantu a přátelí se s Alcestem
Jazykové prostředky a stylistika
Dílo je veršovaná komedie. Autor stejně jako v jiných dílech ukazuje charaktery lidí, zejména špatné lidské vlastnosti.
Dějová linie
Alcest, nemá rád lidi a je Celimenin nápadník. Spolu se svým přítelem Filintem rozebírají otázky společnosti a lásky. Přidává se k nim Oront, chce po nich, aby jeho sonet posoudili. Zatímco Filint sonet chvílí a líbí se mu, Alcest má názor opačný, začnou se tedy hádat, načež Oront odejde. Celimena s Alcestem mluví o lásce, jsou přerušeni sluhou, který přivádí markýze Akasta a Klitandra. Alcest chce odejít, jeho milá ho přesvědčí, aby zůstal, a společně probírají a rozebírají všechny osoby ze společnosti. Na každého si najdou něco. Alcestovi oznamuje gardista, že se s ním Oront chce utkat. Pro svůj sonet.
Klitandr a Akast hovoří o milostných vztazích a přichází k nim Celimena. V tu chvíli přijíždí také Arsinoe, Celimenina přítelkyně. Té se líbí Alcest a na Celimenu kvůli tomu žárlí. Celimena ji pomlouvá, ovšem jakmile vstoupí do dveří, je k ní milá a sladká. Společně probírají, co se vlastně stalo, a začnou se hádat. Celimena odchází a nechává Arisone s Alcestem. Arisone jej varuje před jeho milou a říká mu, že doma má důkaz, ať jde k ní. Celimenina sestřenice Elianta hovoří s Filintem o soudu, během řeči se dostanou až k Alcestovi a Filint žádá, aby u Celimeny zjistila situaci.
Eliantě vypráví Alcest o zradě jeho milé a o tom, že se s ní chce rozejít. Elianta ho utěšuje a říká, aby si všechno promyslel. Alcest však ihned Celimentu konfrontuje a vytýká jí zradu, dopis Orontovi. Zjišťuje však, že jí stále miluje. Alcest musí odjet, protože Oront rozhlašuje, že právě Alcest je autorem zakázané knihy. Alcest s Orontem konfrontují Celimenu a chtějí, aby se rozhodla. Objevují se Eliant, Filint, Akast, Arsinoe, Klitandr.
Klitandr a Akast ukazují dopisy, které psala sama Celimena a v nich pomlouvá všechny okolo. Oront se s Celimenou rozchází, zjišťuje, že každému dává své srdce. Arisone odsuzuje Celimentu a odchází. Alcest se snaží s Celimenou udobřit, ta však odmítá a odchází. Eliantě se omlouvá Alcest i když dobře ví, že ho má ráda. Ta své srdce nabídne Filintovi, který přijímá. Alcest si připadá všemi zrazený a své zemi dává sbohem.
Další díla autora
