Román Na západní frontě klid, první kniha, která dostala Ericha Maria Remarqua do širokého povědomí, popisuje osudy vojáků na frontě v 1. světové válce. Remarque, sám veterán 1. sv. války, vychází z osobních zkušeností a zážitků. Román poprvé vycházel v roce 1928 v novinách jako čtení na pokračování, o rok později i v knižní podobě získal i knižní podobu.
O autorovi
Erich Maria Remarque, vlastním jménem Erich Paul Remark, se narodil 22. června 1898 v německém Osnabrücku. Studoval, aby se stal učitelem, ale v roce 1916 odešel jako dobrovolník na frontu 1. sv. války. Remarque byl zraněn střepinou z granátu, takže konec války strávil v lazaretu. Zážitky z fronty v něm zanechaly odpor k válce, což se promítlo v jeho díle výrazným antimilitarismem.
Po skončení války se živil různě, např. jako učitel, redaktor, obchodní cestující či automobilový závodník. Remarque cestoval po Evropě a otevřeně vystupoval proti nastupujícímu vlivu fašismu. V roce 1931 emigroval do Švýcarska. V roce 1933, kdy se Hitler dostal k moci, se dostal na listinu zakázaných autorů a jeho knihy byly páleny. O pět let později jej nacisté zbavili i německého občanství. Byl nařčen ze židovského původu, jeho právé jméno mělo být Kramer (pozpátku Remark) a v 1. sv. válce údajně nebojoval. V roce 1939 Remarque emigroval do USA a získal americké občanství. Po 2. sv. válce se vrátil do Švýcarska. Do Německa už nechtěl, za německé činy se styděl.
Remarque byl dvakrát ženatý. Zemřel v roce 1970 v Locarnu na srdeční chorobu.
Charakteristika díla
Hlavním tématem románu je zobrazení hrůz války, a to prostřednictvím zážitků řadových vojáků jedné roty. Velmi naturalisticky jsou zachyceny bezcitný boj i bitevní pole pokrytá mrtvými těly. Autor se inspiroval vlastními zážitky z 1. sv. války. Snahou není ukázat hrdinské činy vojáků v boji, ale skrze jejich utrpení ukázat nesmyslnost válečného konfliktu.
Remarque svým románem upozorňuje i na psychický dopad války na vojáky, kteří se vrátí domů a neumí se začlenit do normálního života, trpí depresemi, deziluzí – tzv. „ztracená generace“.
Román je rozdělen do 12 kapitol.
Ústřední postavy knihy
Pavel Bäumer – Gymnaziální student, který je donucen tlakem třídního profesora ukončit studia a odejít na frontu, stejně jako jeho spolužáci. Nejprve je plný ideálů a hrdinství, válka jej ale mění. Dospívá, když vidí své přátele zbytečně umírat. Pavel je vypravěčem příběhu.
Jazykové prostředky a stylistika
Děj je vyprávěn v ich-formě, vypravěčem je Pavel Bäumer. Jeho jazyk je spisovný, časté jsou úvahové a lyrické pasáže. Ve vyprávění se vyskytují i hovorová slova, vulgární a dialektové výrazy, především v dialozích. Snahou je autenticita.
Remarque neplýtvá uměleckými prostředky, ale časté jsou expresivní výrazy při popisu hrůz.
Dějová linie
Gymnaziální student Pavel Bäumer se společně svými kamarády Müllerem, Kroppem, Kemmerichem a Leerem pod vlivem vlasteneckých řeší profesora Kantorka zapíše jako dobrovolník na frontu 1. sv. války.
Pavlovýma očima čtenář sleduje výcvik vojáků, který je plný šikany, samotnou válku, život na kasárnách i propustky domů. Pavel popisuje bez příkras zážitky ze zákopů, průběhy bitev i denní rutinu vojáků. Pavlovi kamarádi postupně umírají a on ztrácí své ideály. Jako první z nich zemře Kemmerich, Pavlův přítel z dětských let. Pavel se v takových chvílích vrací ve vzpomínkách do starých časů.
Při návštěvě domova nachází Pavel nemocnou matku a zjišťuje, jak se změnil. Běžný život už pro něj není realitou, válka jej psychicky zdeformovala. Válka se stává rutinou, staré koníčky nezajímavé. Pavel se psychicky pomalu hroutí.
Při další akci jsou Pavel a Kropp postřeleni a jsou odvezeni do nemocnice. Kroppovi amputují nohu a on přemýšlí o sebevraždě, ale nakonec se se zraněním vyrovná. Pavel se vrací na frontu, kde se setká s posledním přeživším kamarádem Katczinkým. I ten je zraněn a Pavel ho nese do polní nemocnice. Cestou je jeho kamarád bez povšimnutí znovu zasažen střepinou a do nemocnice jej Pavel donese už mrtvého. Jeho smrt Pavla velmi zasáhne, je stále více otupený a nakonec padne i on, když ho najde zbloudilá kulka. To už je ale říjen 1918, kdy je bitevní pole klidné a tiché, jen z rohlasu zní strohé oznámení: „Na západní frontě klid.“ Závěrečná zpráva o Pavlově smrti je vyprávěna v er-formě.
