Nový život

Jde rané dílo italského básníka a spisovatele. Sepsána byla kniha roku 1295 a vyjadřovala lásku autora k půvabné Beatrici. Kniha je psána italsky, ne latinsky jak bylo tehdy zvykem. Dílo definuje podstatu lásky.

O autorovi

Narodil se asi ve druhé polovině května 1265 ve Florencii. Byl to jeden z nejvýznamnějších italských básníků. Přispěl velmi významným dílem k vývoji jazykovědy a t k vývoji italského jazyka. Na dětské májové slavnosti se Dante zamilovává do Beatrice, je jí doslova oslněný a prakticky celý život o ní sní. To mu bylo devět let a mnozí neustále uvažují nad tím, jestli láska k Beatrii byla opravdu tak horoucí, nebo to byla jeho stylizací. Dvacet let po tomto setkání Beatrice umírá. Smutek Dantův byl opravdu velmi hluboký a dává tím najevo, že hloubka jeho citu byla opravdu skutečná. Dante chtěl zapomenout a horlivě se věnoval studiu filozofie. Málem oslepl, když četl při špatném osvětlení. Pět let po smrti Beatrice se oženil s Gemmou Donatiovou a měli čtyři děti. Dante byl politicky činný, působil v městské radě Florencie a vykonával zde diplomatická poslání. Patnáct let putoval křížem krážem Itálií. Byl v Padově, Arezzu nebo v Bologni. Poslední roky svého života strávil v Ravenně a dokončoval Božskou komedii. Žili s ním zde i oba synové a také dcera. V posledních dnech se zřejmě nakazil malárií a jeho děti jej také ošetřovali. Zemřel v Ravenně 13/14. Září 1321 a v Ravenně je také pohřben.

Charakteristika díla

Dílo se zabývá autorovou platonickou láskou k dívce Beatrice. Jde o autobiografické dílo, avšak je to příběh ideální. Autor zde popisuje zejména své vize, sny, představy. Text je členěný do 42. kapitol. Ty obsahují 25. sonetů, 1. balatu a 4. kancóny. Z kancón jedna zůstává nedokončená kvůli nečekané smrti Beatrice. Kapitoly, které obsahují básně, jsou složeny ze tří částí. Ze samotné básně, z komentáře a z autobiografického vyprávění. Autor v díle používá symboliku čísla devět.

Ústřední postavy knihy

Beatrice – žena, kterou autor bezhlavě miluje, moc toho o ní ve skutečnosti nevíme

Autor – moc se o něm nedozvíme, popisuje své city, myšlenky

Jazykové prostředky a stylistika

Dílo je psáno italským jazykem, ne latinským, jak to bývalo v tehdejší době zvykem. Dílo je tvořeno napůl prozaickým textem a napůl verši. Autor používá symboliku, mnoho přirovnání.

Dějová linie

Dílo autor věnoval svému příteli Guidovi Cavalcantimu. Ten měl na Danta vliv a přiměl ho k tomu, aby dílo napsal jazykem italským. Dílo má za cíl analyzovat milostný prožitek, definovat podstatu lásky jako základní impuls k dobru a také ke štěstí. Poprvé Dante spatřil Beatrice, když mu bylo devět, druhé setkání proběhlo o devět let později a Beatrice ho pozdravila. Svou lásku k Beatrice autor skrýval za jiné ženy. Kolovaly však o nich pomluvy, Beatrice jim uvěřila a nepozdravila jej.

To Danta velmi ranilo a dá se říci, že Beatricino nepozdravení je zlomový bod celého díla. Autor si posléze uvědomuje, že v díle píše jen a jen o sobě a ne o své platonické lásce Beatrici. Učinil proto rozhodnutí, že dál bude o ní psát a jen jí chválit. Beatrice záhy umírá a Dantovi se začíná líbit jiná žena. Stále však jeho myšlenky směřují právě k Beatrici. Celým dílem se prolíná číslo devět, poprvé jí potkal v devíti, podruhé se viděli za devět let, některé sny míval před devátou hodinou, Beatricino jméno se objevuje na devátém místě a podobně.

Dantovo dílo nemá za úkol být realistické, autor má za cíl vytvořit dílo, které by jeho lásku opěvovalo. Děj je velmi prostý, záměrně zkresluje některé události. Na konci díla samotný autor doufá, že se mu podařilo napsat a říci o Beatrici všechno a hlavně to, co ještě nikdy o žádné jiné ženě řečeno nebylo.

Další díla autora