Knihu Pan Theodor Mundstock zařadíme do sekce psychologických románů. Pojednává o osudu pražského Žida, který se trápí skutečností, že bude transportován do koncentračního tábora. Tato kniha Ladislava Fukse byla vydána roku 1963 a můžeme jí řadit do první etapy jeho tvorby, jelikož je to jeho první vydaná kniha.
O autorovi
Ladislav Fuks se narodil 24. září 1923 v Praze. Jeho otec, policejní úředník, byl chladný a dominantní člověk, jeho matka pečovala jen o správnou společenskou výchovu. Jako homosexuál to neměl jednoduché, jeho díla mají v sobě různé maskování, jinotaje a také náznaky, k čemuž ho donutila tehdejší doba. Píše především psychologickou prózu, kde se téměř vždy vyskytuje nějaká úzkost člověka, kterému je odpírána svoboda a je na něm pácháno násilí. Díla zasazuje především do druhé světové války a do holocaustu. Vystudoval filosofickou fakultu univerzity Karlovy a řadu let působil jako úředník. Roku 1964 se překvapivě žení s bohatou Italkou, krátce po svatbě však od ženy utíká do Prahy, kde byl hospitalizován na psychiatrii. Ladislav Fuks umírá 19. srpna 1994 v Praze, ve svém dejvickém bytě. Jeho tělo bylo nalezeno až dva dny po jeho úmrtí.
Charakteristika díla
Psychologický román se odehrává na konci roku 1941 v pražských ulicích, v čase heydrichiády.
Hlavním tématem jsou zde osudy Židů za války, příprava na transport do koncentračního tábora a úzkosti člověka, kterému upírají svobodu a páchají na něm násilí.
V díle se objevují jinotaje a náznaky, střídá se skutečnost s fantaziemi psychicky narušených postav.
Ústřední postavy knihy
Theodor Mundstock – bývalý židovský úředník, který byl z pozice sesazen na metaře. Čeká na to, až bude transportován do koncentračního tábora, což v něm vyvolává úzkost. Svěřuje se s obavami svému stínu Monovi. Postupně Theodor Mundstock zjišťuje, že je schopný se na vše připravit.
Mon – fiktivní postava, která se objevuje jen v hlavě Theodora Mundstocka. Je to Mundstockovo druhé já, jeho racionální já, které je korektorem jeho paniky z odsunu do koncentračního tábora. Theodor Mundstock se Monovi zpovídá ze svých obav, prožitků, představ. Mizí ve chvíli, kdy se Theodor Mundstock začíná připravovat na transport do koncentračního tábora.
Šternovi – rodina, kterou Theodor Mundstock navštěvuje v době války. Rodina u něj hledá oporu, útěchu a podporu, vše zvládají hůř, než Theodor Mundstock.
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je psána v er-formě. V knize se objevují filozofické a imaginární prvky, objevuje se symbolika. Jazyk knihy je spisovná čeština, objevují se zde také německé výrazy a nadávky, které používají němečtí hlídači a estábáci.
Dějová linie
Děj se točí především kolem Theodora Mundstocka a soustřeďuje se na jeho pocity a na jeho psychiku, která je hodně ovlivněná právě probíhající válkou a hrozbou přesunu do koncentračního tábora.
Theodor Mundstock je Žid, který žije v Praze, v garsonce a to dosti osamělým způsobem. Rodiče již nežijí, zemřeli, když mu bylo 13 let. Vztah s Ruth Krausovou mu nevyšel, skoro vůbec jej k sobě nepustila. Jedinou společností je mu malá slepička. Pracoval jako úředník u pana Samuela Vorjahrena, kde pracoval velmi dlouho, třicet let. Jednoho dne přichází do práce, ovšem vše je rozházeno a rozbito. Stojí zde německý voják, který mu dosti nevybíravým způsobem oznamuje, že je propuštěn.
Theodor Mundrock je z toho samozřejmě v šoku, dlouho trvá, než se z toho vůbec vzpamatuje, z úředníka je degradován na místo zametače ulic. Při pohledu na poštovní schránku se třese strachem, jelikož se bojí, psaní, ve kterém bude stát, že odjíždí do koncentračního tábora. Nestýkal se ani s přáteli, jen s rodinou Šternovou, ke kterým před válkou docházel pravidelně na sváteční obědy. I k nim však chodí jen občas, má z návštěv u nich hrůzu, protože se bojí, že se ho budou ptát na to, jak je to s přepravou do koncentračních táborů.
Nechtěl jim říkat, jak se věci mají, chtěl je ušetřit paniky a strachu. Proto si vymýšlel, například tvrdil, že válka skončí na jaře, vykládal jim karty, ovšem výklad uzpůsoboval tomu, aby nebyli vyděšení. Malý Šimon mu věřil nejvíce, jelikož v něm viděl velký vzor. Theodor Mundstock s ním chodil do ZOO, nosil mu známky, přál mu pomoc ve studiích, malý Šimon však nemohl chodit do školy, protože je Žid. Rodina však podvědomě tušila, že to není tak, jak jim pan Mundrock vypráví.
Začátkem okupace se u něj objevuje Mon. Theodor Mundstock začíná hubnout a psychicky je na tom velmi špatně, nechodí téměř vůbec ven, často vede dlouhé rozhovory právě s Monem. Přichází zvrat, ve chvíli kdy pracuje, zametá ulice, přichází do Mečířské ulice, která je plná nepořádku. Theodorovi Mundstockovi se udělá až špatně, má pocit, jakoby se proti němu všichni lidé, kteří v této ulici žijí, spikli a zrovna v ten den uklízeli. Už přemýšlí nad tím, jak to vzdá, jak ho odsoudí ke smrti, protože nesplnil příkaz, který mu byl dán. Poté si vzpomene na svého bývalého zaměstnavatele, pana Vojahrena, který o něm vždy říkal, že je to praktický člověk a něco se v něm zlomí.
Kyblíky, ve kterých byly odpadky, nevysypával, začínal je věšet na svůj vozík, cihly do svého vozíku skládal tak, aby ušetřil místo. Najednou si uvědomil, proč by se měl bát transportu do koncentračního tábora, když je tak praktický člověk. Jednoduše se na to dostatečně připraví a určitě to přežije. Jen je potřeba, aby pořád myslel tak, jako myslel při úklidu v Mečířské ulici. O tuto zkušenost se chce podělit s Monem, ale ten je najednou pryč. Theodor Mundstock začíná s přísnou přípravou.
Nápady na přípravu se mu jen hrnuly. Věděl například, že váha kufru může mít pouze 50 kilogramů, proto si sbalil jen ty lehčí věci i tak to bylo hodně. Stanovil si, že musí kufr přesouvat z jedné ruky do druhé po každých deset krocích. Čtyřicet kroků před cílem se kroky sníží na pět. Druhou ruku je dobré protřepávat – více se prokrví a nebude to pak bolet. Držadlo bude držet celou rukou a obalí jej flanelovou látkou. Levou ruku začal posilovat, protože jí měl slabší.
Při výstupu z vlaku musí být uprostřed řady, ti po stranách dostávají od vojáků nejvíce ran, když náhodou ránu schytá, vyplivne pár umělých zubů, aby byl voják spokojený. Začal spát na žehlicím prkně a vstává v pět ráno. Naposledy navštívil Šternovi, poté jen přišel dopis, že odjíždějí do Terezína. Malý Šimon jel v dalším transportu, proto jej prosili, aby se o něj postaral. Mundstock se tedy snaží připravit i malého Šimona, nemá ovšem dost času, za pár dní přichází psaní i jemu.
Mundstock spěchá s kufrem na nádraží, počítá kroky a nad vším přemýšlí. Malý Šimon na něj před nádražím čeká. Neustále přemýšlí, zda na nic nezapomněl. Zjistí, že se blíží k nádraží a tak musí změnit přehazování kufru po pěti krocích. Zastaví se, ovšem nevšimne si toho, že stojí uprostřed rušné silnice, naráží do něj vojenské auto a Theodork Mundstock umírá, nad ním se sklání malý Šimon.
Další díla autora
