Pekař Jan Marhoul je prvním románem českého spisovatele Vladislava Vančury. Tato kniha bývá často (ne zrovna právem) řazená k proletářské literatuře, ale od ostatních proletářských děl se výrazně odlišuje.
O autorovi
Český spisovatel, filmový režisér, novinář a dramatik Vladislav Vančura se narodil 23. června v Háji ve Slezku. Přes studijní neúspěchy se dostal na vysokou školu, kde původně studoval práva, ale po těžké nemoci své matky si zvolil medicínu a stal se lékařem.
Svou první knihu vydal v roce 1924 (Pekař Jan Marhoul), kdy byl ještě členem komunistické strany. Z té ale, spolu s dalšími spisovateli, odešel po nástupu Klementa Gottwalda do jejího vedení. Politická angažovanost ho nakonec stála život. Za německé okupace působil v odboji a 1. června 1942 byl v Praze nacisty popraven.
Vladislav Vančura měl svůj specifický jazyk, který v sobě mísil několik stylů. Jeho nejznámější díla jsou romány Rozmarné léto a Markéta Lazarová.
Charakteristika díla
Děj knihy se odehrává v Benešově v období mezi dvěma světovými válkami.
Kniha se skládá z pěti hlav.
Už zde se projevuje autorův osobitý styl, který je později často vyzdvihován a kritizován pro přemíru patosu.
Ústřední postavy knihy
Jan Marhoul - naivní pekař s dobrým srdcem, který nakonec o vše přijde.
Jan Josef Marhoul - Janův syn, který po něm zdědí mnohé vlastnosti.
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je psaná spisovným jazykem v er-formě. Autor často používá metafory a staví na kontrastu archaismů a čistě lidových výrazů. Vyprávění není chronologické, autor často přeskakuje v čase.
Dějová linie
Kniha začíná pohřbem Jana Marhoula, ale ihned po něm se vracíme o čtrnáct let zpět, kdy byl Jan ještě pekařem. Vyznačoval se přehnanou dobrotivostí. Nikdy neupřel žebráku peníz a pro každého měl vlídné slovo. Právě díky této své vlastnosti se brzy dostal na mizinu, musel prodat své pekařství a stal se nájemníkem rozbitého mlýna, který vlastními silami (a také za pomoci věrných přátel) opravil. Brzy ale neměl peníze na další splácení nájmu a mlýn mu byl odebrán.
Nový nájemce, mlynář, tam jeho i celou jeho rodinu nechal, protože právě vypukla zima. Jan novému mlynáři vydatně pomáhal a odměnou mu byla střecha nad hlavou a něco málo k snědku. Brzy mu nabídl také místo po stárkovi, který v tu dobu zemřel. Jan Marhoul ale věděl, že mlynář se svými zaměstnanci zachází špatně a proto od něj odešel.
Byl úplně na mizině, ale potřeboval peníze na studium pro svého syna Jana Josefa. Nakonec byl v Benešově přijat jako dělník do svého bývalého pekařství. Synovi ale učení na gymnáziu moc nešlo a ani samotný Jan na tom nebyl se silami nejlépe. Brzy byl nucen práci opustit a krátce na to také onemocněl smrtelnou nemocí a zemřel.
Další díla autora
