Piková dáma

Piková dáma je jedním z nejznámějších děl ruského autora Alexandra Sergejeviče Puškina. Jedná se o novelu s jednoduchým dějem a rychlým spádem, která byla vydána roku 1834. Tato kniha byla napsána na motivy skutečné osoby, muže pocházejícího z moskevské aristokracie. Jak již název napovídá, jedná se o dílo s tématem karbanu.

O autorovi

Ruský básník, prozaik a dramatik Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice. Po škole se začal politicky angažovat, byl na straně děkabristů, a začal být také literárně činný. Stal se členem literárních spolků Zelená lampa a Arzanas.

V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. a hrozilo mu vyhoštění na Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis Moskovskij Věstnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.

Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a smrt s milencem své manželky.

Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.

Charakteristika díla

Piková dáma se odehrává v prostředí vyšší ruské společnosti přibližně v období autorova života (první polovina 19. století). Puškin zde zpracovává téma lidské nenasytnosti, přičemž do děje zapojuje mystické prvky.

Ústřední postavy knihy

Heřman - žije poměrně prostý život, syn poruštěného Němce, lstivý, posedlý a ctižádostivý.

Hraběnka Anna Fedotovna - osmdesátiletá dáma znající tajemství karet.

Lizaveta Ivanovna - hraběnčina schovanka, není u ní příliš spokojená, cítí náklonnost k Heřmanovi.

Jazykové prostředky a stylistika

Dílo je vyprávěno z pohledu třetí osoby, přičemž se zde nachází hojně dialogů. Jazyk Pikové dámy je jednoduchý a srozumitelný. Puškin se často věnuje popisu emocí a konfliktem mezi nimi a konvencemi vyšší společnosti. Prostředí zde není příliš popisováno.

Dějová linie

Hraběnčin vnuk Paul Tomskij vypráví příběh své babičky, která dříve v Paříží pomocí sázky na jistou kombinaci tří karet dokázala vyhrát zpět prohrané peníze. Tento způsob jí doporučil hrabě Saint Germain. Paulův příběh slyší i Heřman, který žije pouze ze svého platu, a nemá tedy příliš peněz nazbyt.

Heřman začne být posedlý touto kombinací karet, respektive hraběnčiným tajemstvím. Nakonec vymyslí plán, jak se k ní dostat. Začne psát milostné dopisy hraběnčině schovance Lizavetě, která ho nejprve ignoruje, ale poté mu začne odepisovat. Nakonec se dohodnou na tom, že se sejdou jedné noci, kdy bude hraběnka na plese. Lizaveta popíše Heřmanovi, jak se dostane do jejího pokoje. Ten se ovšem nedostaví a schová se v hraběnčině ložnici.

Když se hraběnka vrátí z plesu, ulehne do svého lože, ale nemůže usnout, načež si sedne k oknu a kouká ven. Heřman vycítí příležitost a chce z hraběnky dostat její tajemství. Šokovaná stará dáma jen mlčky zírá, a tak jí Heřman pohrozí pistolí, načež se hraběnka sesune k zemi. Heřman nejprve nevěří, že zemřela, a tak nadále pokládá otázky, ale pak si uvědomí, že to hraběnka nehraje.

Po tomto uvědomění odchází za Lizavetou, která mu pomůže utéct. O tři dny později, na pohřbu, se Heřmanovi zdá, že na něj mrtvá hraběnka mrkla. Doma se mu pak zjevuje duch mrtvé hraběnky, který mu prý musí prozradit své tajemství. Poradí Heřmanovi, ať vsadí na karty tři, sedm a eso.

Heřman se vydá do Moskvy mezi bohaté hráče a první večer opravdu vyhrává, přičemž vsadil veškeré své úspory na trojku. Druhý večer se tento úspěch opakuje, tentokrát však se sázkou na sedmičku. Třetího večera přichází zvrat. Heřman si myslí, že vsadil na eso, což by znamenalo třetí výhru, ale ve skutečnosti vsadil na pikovou dámu. Když si to uvědomí, tak se mu zdá, že na něj piková dáma mrkla.

Heřman se na základě prohry a úšklebku pikové dámy zblázní a stále si opakuje: "Trojka, sedma, eso! Trojka, sedma, dáma!"

Další díla autora