Písně kosmické

Básnická sbírka z roku 1878 je oslavou Vesmíru a rozumu, poznávajícího tento řád. V pohybu vesmírných těles se odrážejí osudy lidí. Vesmír je autorem zobrazován jako místo, kde nebeská tělesa vzájemně bojují o svou existenci a tento boj je přirovnáván k lidské společnosti. Do některých básní autor zakomponoval své nejsoukromější city ke své matce a milence Anně Tiché.

O autorovi

Jan Neruda pocházel z pražské Malé strany. Studoval práva a filozofii. Studia však nedokončil a věnoval se novinářské činnosti. Začínal v Národních listech, později působil v časopisech Obrazy domova, Čas a Květy. Společně s básníkem Vítězslavem Hálkem vydával časopis Lumír.

Podnikl řadu zajímavých cest do zemí jako je Německo, Francie, Řecko, Maďarsko nebo Egypt, které ho velmi inspirovaly ve vlastní tvorbě – fejetony Obrazy z ciziny.

Neruda se nikdy neoženil, jeho životem však prošlo několik žen, mezi nimi i Karolína Světlá. Jeho největší láskou však byla Anna Holinová. Zemřel v roce 1891 na rakovinu tlustého střeva.

Charakteristika díla

Básnická sbírka vyšla poprvé v roce 1878. Je uvedena  mottem Leandra  (vlastním jménem Richarda Volkmanna), který byl Nerudovým současníkem. Básníkovým cílem nebylo popularizovat astronomii, ale konfrontovat vesmírné procesy s životem lidské společnosti.

Neruda se celý život zaníceně zajímal o astronomii a před napsáním Písní kosmických intenzivně četl odborné statě o astronomii. Inspiroval se především soudobými pracemi Boj  o přežití na nebi od du Prela a Autobiografií nebe od M. W. Meyera.

Ústřední postavy knihy

Písně kosmické obsahují řadu bezchybných odborných termínů z oblasti astronomie (Neptun, Venuše, Země, Mars, Alfa Kentauri, eón, spektroskop a mnoho dalších). Častá je personifikace Slunce, Země či Měsíce (básně Oblaky Země jsou synové tkliví, Měsíček že je mrtvý muž?). Vedle idylických a humorných veršů opírajících se o folklorní  popěvek ve sbírce najdeme i patos  hymnických zpěvů.

Jazykové prostředky a stylistika

Básník zobrazuje osudy Měsíce, Slunce a Země a přirovnává je k osudům lidským.

Dějová linie

V první části sbírky seznamuje Neruda své čtenáře s děním ve vesmíru (Letní ty noci zářivá, Po nebi hvězdic je rozseto), v druhé části toto dění promítá do života na Zemi. (Vzhůru již hlavu, národe, Děj Země je krátce jen vyprávěn.) Závěr sbírky je věnován zániku světu a zrodu nových. Nad vědomím této konečnosti vítězí víra v sílu lidského poznání a schopnost obrody, v čemž tkví idealismus této sbírky.

Knihu bychom mohli rozdělit také podle cyklů věnovaným hvězdné obloze: Slunci, měsíci a Zemi. Asi nejznámější básní celé sbírky je Jak lvové bijem o mříže a Seděly žáby v kaluži.

Mluvíval člověk a Mluví člověk – dvě básně, v nichž básník konfrontuje falešné sebevědomí lidí, kteří se považují za střed světa, se sebevědomím soudobého člověka, který je plný víry v sílu lidského ducha.

Další díla autora