Kniha pojednává o největším sportovním úspěchu Jiřího Rašky a také o jeho životě. Příběh se prolíná s pravdivými příběhy a pohádkovou nadsázkou.
O autorovi
Prozaik, žurnalista a sportovní reportér Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, se narodil v roce 1930 v Praze do rodiny židovského otce. Od dětství ho velmi bavil sport. Poté, co jeho otce a starší bratry během 2. sv. války odvezli do koncentračního tábora, žil jen s matkou, která byla nežidovského původu. Jeho rodina válku přežila a vrátila se.
Ota byl krátkou dobu hokejovým trenérem, ale především se věnoval práci sportovního reportéra v rozhlase i v tištěných médiích. Díky své profesi často cestoval, i na západ.
V roce 1964 se u něj projevila psychická nemoc, maniodepresivní porucha a musel odejít do invalidního důchodu. Zemřel v roce 1973 na infarkt.
Jeho próza má autobiografické rysy především z jeho dětství, typická pro něj je i sportovní tematika.
Charakteristika díla
V díle se prolíná pohádková fantazie a nadsázka s reálnými příběhy. Objevují se v díle také dokumentární fotografie a vtipné kresby od Borna.
Ústřední postavy knihy
Jiří Raška – sportovec
Věrka – manžela Jirky
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je psána s pohádkovou nadsázkou, s fantazií. Objevují se prvky humoru, kniha je psána hovorovou češtinou, a jelikož jde o sportovní téma, objevují se i sportovní názvy.
Dějová linie
Oldřich Raška a jeho žena Bedřiška měli čtyři děti. Jedním z nich byl i Jiří Raška. Když bylo otci čtyřicet, umřel na leukémii. Jirka musel hodně pracovat, denně od matky dostával sedm úkolů, chodíval k tetě Pravečkové. Chodil se svým kamarádem Mikeskou běhat do lesa a to brzo ráno. Přinesl si domů sud slanečků. Z prkýnek sudu si vyrobil dvě prkna, ty připevnil pomocí řemínků a špagátů na boty a začal lyžovat. Jirka v zimě vyhrál také své první sjezdařské závody, které se konaly na Radhošti. Jeho snem však bylo skákat, sjezdy jej moc nebavili. Začal skákat, ale začátky byly hodně těžké, on se však nevzdával. Při skocích mu byli nápomocni bratranec Bartoš a strýc Rudolf, jelikož oba dva také skákali a to velmi dobře. Jirka jede na opravdové závody, neprohraje, ale ani nevyhraje, končí uprostřed. K sobě si jej bere Josef Skrbek, ostravský trenér a je mu ihned dává pěkně do těla. Jirka tak postupem piluje techniku a přichází na to, že nejdůležitější je odraz. Jirka nemá moc peněz, proto žije velmi skromně, opravuje obrábějí stroje v MEZ.
Jirka vyhrává své první závody, ostatní závodníci mu říkají Franto, jelikož se chůzi podobá skokanovi Frantovi Felixovi. Skákal v Krkonoších, kde o něj nebyl zájem, novináři šli raději na kávu. Poté se však museli na skok vyptávat, byl nejdelší i nejkrásnější. Povolali ho na vojnu, hlídal hranice na Šumavě, kde se mu líbilo, ale nebyly tam skokanské můstky. Ministr obrany zjistil, že má mezi svými vojáky velmi dobrého skokanského lyžaře, vydal cestovní rozkaz a poslali jej do Liberce. Tam už na něho čekal trenér Zdeněk Remsa, vzal ho do kasáren a k můstku, aby ukázal, co všechno umí. Blíží se zimní olympijské hry v Innsbrucku, Remsův tým měl mnoho nadějných skokanů a tak si Jirka neskočil ani jednou. Jirka se po návratu z her vrací domů, vypršela mu vojenská služba. I když jej Remsa přemlouvá, Jirka chce domů, je ženatý s Věrkou a mají spolu dceru, taky Věrku. Jirka pracuje ve Frenštátě v továrně, vyhrává poháry, někdy odchází poražený. Je vyslán na mistrovství světa do Norska, ti největší skokani si mezi sebou rozdělují téměř všechny zlaté medaile.
Jirka se potkává na závodech s Norem Wirkolou, jeho skok byl krásný, ale skončil na čtvrtém místě, oba tituly vyhrál Wirkola. Doma si vytvořil malou tělocvičnu a denně se z ní ozývaly zvuky cvičení. V té době Věrka porodila Jirkovi syna, Jirku. Vrací se k tetě Pravečkové, která má u chalupy spadlý jasan, z něj si Jirka dělá lyže na ZOH do Grenoblu. Jirka se připravoval na skok, odrazil se a letěl, byl to krásný skok. Remsa si omýval obličej vodou, fotograf přestal fotit, nor Wirkola přestal pískat. Jirka se zastavil, chvíli bylo ticho, poté se ozvala salva potlesku, skočil na středním můstku 79 metrů. Rozhodčí vytáhli vysoké známky. Ve druhém kole Jirka nechyboval a stal se tak olympijským vítězem a také mistrem světa. Celý Frenštát se z toho úspěchu radoval, chtěli jej spatřit. Jirka nezapomněl na tetičku. Vysadil před její chalupu podobný jasan, který mu teta dala na lyže, chtěl, aby jasan vyrostl pro někoho podobného, jako byl on. V Jugoslávii navíc Jirka vytvořil rekord, 164 metrů.
Další díla autora
