Dodnes patří Gogolova pětiaktová satirická komedie Revizor k nejlepším světovým dramatickým dílům. Gogol v ní kritizuje zkaženou ruskou morálku, která je prosáklá úplatkářstvím, byrokracií i hloupostí. Zatímco mezi širokými vrstvami zažila hra okamžitý úspěch, šlechta správně pochopila, že hra střílí do jejích řad, a proto ji ostře kritizovala.
O autorovi
Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil v roce 1809. Měl ukrajinský původ. Gogol je považován za zakladatele ruského kritického realismu a patří k jehe nejvýraznějším představitelům.
Jeho otec byl ukrajinský statkář, ale miloval divadlo. Divadlo si i založil a nechal v něm hrát malého Gogola. Gogol byl od mala vychovávaný jako geniální dítě.
Poté, co vystudoval gymnázium, odešel v roce 1828 do Petrohradu. Tam se neúspěšně pokoušel o hereckou kariéru. Neslavně skončily i jeho básnické a malířské pokusy. Pracoval tedy jako úředník a cestoval. V letech 1836 až 1839 strávil v Itálii, později navštívil Jeruzalém.
Ke konci života trpěl Gogol depresemi, měl pochybnosti o smyslu svého díla. Pravděpodobně zešílel. Zemřel v roce 1852.
Charakteristika díla
Revizor je pětiaktová satirická komedie vydaná v roce 1836, premiéru měla v Petrohradě. Gogol v ní kritizuje ruskou společnost a zejména korupci a podlézavost. Ukazuje na lidi, kteří zaujímají vysoká úřednická místa, kritizuje jejich zpřeházené hodnoty, byrokracii, úplatkářství, hloupost, podlézavost, pokrytectví.
Všechny postavy jsou hluboce psychologicky vykresleny.
Hra měla velký ohlas zejména mezi mladými a intelektuály. Naopak kritiku sklidila z vyšších vrstev.
Námět Gogolovi navrhl Puškin a zakládá se na tehdejších praktikách tajné policie, která na rozkazy cara Mikuláše I. inkognito navštěvovala okresní města a kontrolovala proticírkevní či protivládní nálady. Často se tak stalo, že obyčejní cestovatelé byli považováni za kontrolu.
Děj se odehrává v jednom dni malém provinčním městě za časů carského Ruska.
Ústřední postavy knihy
Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij – Hejtman, který pevně řídí své město, má jeho obyvatele pěkně pod palcem. Je také bezcharakterní, úplatkářský, rád by byl velkým pánem v Petrohradě.
Ivan Alexandrovič Chlestakov – drobný úředník z Petrohradu, podvodníček, vychytralý a bezcharakterní, dokáže využít (zneužít) situace, rád se chvástá, jedná impulsivně.
Osip – Chlestakův sluha, je to mudrlant, je chytřejší než Chlestakov.
Bobčinskij a Dobčinskij – Postarší zemani, kteří do všeho strkají nos, a ostatní tak přivedou na myšlenku, že Chlestakov je revizor.
Jazykové prostředky a stylistika
Jazyk je hovorový až nespisovný, postavy mluví v dialektech.
Děj je chronologický.
Dějová linie
Hejtman dostává od přítele varování, že do jeho městečka má přijet revizor z Petrohradu. Hejtman se obává odhalení korupce a svolává všechny důležité lidi a rozděluje jim příkazy. Zpráva o revizorovi se donese i k dvojici zvědavců Bobčinskij a Dobčinskij, kteří hejtmana vylekají tím, že se v hostinci ubytoval podezřelý muž, snad revizor...
Revizorem má být Chlestakov, drobný úředník z Petrohradu. V městečku se ubytoval na cestě domů se svým sluhou Osipem. Jelikož postrádá peníze, využije situace, kdy ho ostatní považují za revizora, a přistoupí na jejich hru. Přijme nabídku na bydlení u hejtmana, kde svádí jeho manželku i dceru. Oběma ženám jeho přízeň velice lichotí. Mimo to Chlestakov komunikuje se všemi vlivnými osobami ve městě, přijímá jejich úplatky a získává poměrně slušné mění.
Rozhodne se požádat hejtmanovu dceru o ruku, ta jeho nabídku přijímá. Ve chvíli, kdy přípravy vrcholí, upozorňuje Osip svého pána na následky, které by nesl, kdyby pravda vyšla najevo. Proto rychle pakuje svůj nově nabytý majetek a v utajení odjíždí.
Až díky nepoctivému poštmistrovi, který má za úkol cenzurovat dopisy psané z městečka, vychází Chlestakův podvod najevo. Chlestakov napsal svému petrohradskému příteli dopis, kde líčí svou situaci a názor na představitele města. Z dopisu se celé městečko dovídá pravdu o svém hejtmanovi, o jeho hlouposti a úplatkářství. Do této situace přichází četník se zprávou, že pravý revizor právě dorazil. Hra tak končí ve chvíli, kdy všem dojde řeč a zůstanou stát jako opaření.
