Příběhy Robinsona Crusoa ztroskotaného na opuštěném ostrově patří dodnes k nejoblíbenějším dobrodružným románům. Daniel Defoe, jeden z nejvýznamnějších anglických představitelů osvícenství, se při tvorbě svého nejslavnějšího díla nechal inspirovat skutečným příběhem skotského námořníka.
O autorovi
Anglický novoklasicistní spisovatel a žurnalista Daniel Defoe se narodil okolo roku 1660 v Londýně do rodiny řezníka a svíčkaře Jamese Foa. Na svůj původ nebyl nijak hrdý a později si ke jménu přidal šlechticky znějící předponu De. Získal dobré vzdělání a stal se obchodníkem.
V boji protestantů a katolíků, který na konci 17. století v Anglii hořel, stál na protestantské straně a byl proti politice krále Jakuba. Podporoval Viléma Oranžského, který se stal prvním parlamentem zvoleným králem. Po jeho smrti však skončil ve vězení za veřejné pobuřování. Po propuštění v roce 1703 založil bojovný politický týdeník The Review. Za jeden ze svých ironických pampfletů byl odsouzen na pranýř. Od roku 1707 působil jako tajný agent a připravoval sjednocení anglického a skotského parlamentu.
Během života Defoe vystřídal na dvě stovky pseudonymů.
Defoe zemřel v roce 1731 v Londýně.
Charakteristika díla
Ústředním tématem románu je zachycení hrdiny, který je odkázaný téměř třicet let přežívat sám na opuštěném ostrově jen s přírodou, zvířaty a Bohem, na kterého se často obrací.
Román je jedním z první děl s realistickými prvky – inspirací byl skutečný příběh skotského námořníka Selkirka, kterého v roce 1705 potrestali vysazením z lodi na opuštěném ostrově. Jako trosečník žil čtyři roky a čtyři měsíce.
Román vznikl v roce 1719. Spadá tak do doby anglického osvícenství a má několik jasně osvícenských znaků. Robinson se např. pokoušel civilizovat ostrov a později i Pátka. Veškeré dění a situace se snažil racionálně vysvětlit, byl zodpovědný za své činy. V této době hrála významnou roli pravda a kniha je snad proto mystifikací – Defoe se snaží v úvodu čtenáři namluvit, že se jedná o skutečný příběh, což se podporuje detailními popisy v průběhu děje.
Kniha obsahuje řadu popisů přírody, pracovních postupů i náboženských úvah.
Román dal název podobně laděným dobrodružným románům – tzv. robinsonádám.
Ústřední postavy knihy
Robinson Crusoe – Pochází z bohaté rodiny obchodníka z Yorku. Jeho snem je plavba na moři. Ten se mu nakonec splní, ale přitom ztroskotá a stane se trosečníkem na pustém ostrově na dvacet osm let. Je to klasicky osvícenská postava – racionální, zodpovědná. Je odvážný a vynálezavý, má velké odhodlání a vůli přežít.
Pátek – Černoch, který s pomocí Robinsona unikne před jistou smrtí a snězením kanibalů. Uctívá horského boha, ale Robinson jej převrátí na křesťanství. S Robinsonovým vedením se naučí také angličtinu a další dovednosti. Je odvážný a věrný.
Jazykové prostředky a stylistika
Vypravěčem je sám Robinson – vyprávění je tedy v ich-formě. Příběh má jednu dějovou linii a vyprávění je chronologické. Má formu deníkových záznamů.
Jazyk je spisovný. Časté je použití monologů a dialogů a tedy přímé řeči.
Vykreslení postav a prostředí je detailní.
Dějová linie
Příběh začíná v polovině 17. století v Yorku, kam se přestěhoval bohatý obchodník Kreutznauer, jehož jméno Angličané zkomolili na Crusoe. Měl tři syny. První se ztratil na moři, druhý padl v bitvě se Španěly. Nejmladšího Robinsona to na moře taky vždycky táhlo, často vysedával v přístavu a pozoroval moře a námořníky, ale otec byl proti. Na plavbu se nakonec ale skutečně vydal.
Doprovázel svého přítele námořníka Martina, aniž by o tom otec věděl. Při plavbě do Londýna nedaleko břehu jejich loď ztroskotala, ale všichni přežili a dostali se do Londýna. Tam Robinsonovi ujel dostavník zpátky do Yorku a Robinson navíc prohrál všechny peníze v hazardu. Potkal však kapitána Dubbleyoho, který za něj zaplatil a navíc ho vzal na svou loď plující do Afriky. Robinson neváhal a vyplul s kapitánem. Loď se však dostala do spárů pirátů a Robinson skončil jako oblíbený zajatec krále pirátů Muleje. Robinsonovi se nakonec s přítelem, také otrokem, podařilo utéct a dostat se na jednu portugalskou loď. Dopluli na ní do Brazílie, kde si založili plantáže. Chyběli jim ovšem otroci, tak se pro ně vydali přímo do Afriky. Po několika dnech na moři jejich loď ztroskotala.
Neštěstí přežil jediný Robinson. Podařilo se mu doplout k opuštěnému ostrovu. Ten si pro sebe pojmenoval Zoufalství a strávil na něm více než dvacet osm let. Postupně se zabydlel, vybudoval si rozsáhlá opevnění, choval v ohradách zvířata. Po téměř dvaceti letech našel na ostrově lidské stopy, což ho velmi potěšilo. Jeho pátrání ho za mnoho měsíců později zavedlo až ke kmeni kanibalů, kteří na ostrov připlouvali. Udělalo se mu z nich špatně a chtěl se nepozorovaně zdálit a nikdy se nevracet, ale zatoužil po lidském společníkovi. Při jejich další návštěvě ostrova je proto znovu pozoroval. Kanibalové si zrovna začali pochutnávat na zajatém mladíkovi. Mezitím Robinson pomohl uprchnout druhému vězni. Byl zrovna pátek, a tak svého nového přítele Robinson pojmenoval Pátek. Naučil ho svou řeč a mnoho dovedností. Přivedl ho ke křesťanství.
Uplynulo už více než dvacet osm let, co se Robinson dostal na ostrov Zoufalství, když u břehu zakotvila anglická loď, na které vypukla vzpoura. Robinson s Pátkem ji pomohli porazit a za odměnu je loď odvezla zpátky do Anglie. Na ostrově zanechali vůdce povstání.
