Kniha vydána roku 1954 zaznamenala velký úspěch. Autor vychází z osobních zážitků a osudů českých lidí, kteří byli nasazeni v Německu. Román měl velký úspěch, popisuje skutečné příběhy.
O autorovi
Narodil se v Břeclavi 27. srpna roku 1921, po maturitě, kterou absolvoval na gymnáziu. Po krátkém kurzu, který absolvoval se stal úředníkem. Byl v roce 1942 ve druhé světové válce nasazen, odklízel trosky po náletech. V roce 1945 pracoval na tehdejším národním výboru, stal se tajemníkem Svazu spisovatelů. Byl také redaktor časopisu Květen. Angažoval se v roce 1968 na straně „reformistů“, proto ho po roce 1969 zakázali. Když jej zakázali, pracoval v pojišťovně, návrat do literatury mu byl umožněný roku 1984. Umřel 1. května roku 2002.
Charakteristika díla
Dílo je zasazeno do druhé světové války. Román se člení do sedmi obsáhlých kapitol, které mají řadu podkapitol.
Ústřední postavy knihy
Román nemá individuálního hrdinu. Autor svou pozornost soustřeďuje na pracovní kompanii. Postavy nejsou, kromě výjimek, pořádně propracovaně, spíše ostatní postavy doplňují děj a hrají epizodní role.
Honzík Kovář – mladý klavírista, skladatel, přesvědčením komunista
Pepouš – tělesně postižený student, nejpropracovanější postava z psychologického hlediska
Kovanda – drsně dobrácký dělník
Olin – egoista, který se neustále odděluje od druhé kompanie
Hejtman Kieser – přes něj autor znázorňuje nacismus
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha obsahuje přímou řeč, zachycuje širokou škálu dějů, osob a také míst. Postava Pepouše si je psychologicky nejpropracovanější, v textu se objevují výňatky z Pepoušova deníku, text je tištěn kurzívou. Objevuje se a také převažuje realistické vyprávění, které se odehrává ve třetí osobě. Objevuje se i vypravěč, který v textu je něco jako nositel společného vědomí, které má celý kolektiv postav v tomto díle.
Dějová linie
Honzík Kovář je mladý klavírista a skladatel. Svým politickým přesvědčením je komunista, který hledá i v německém prostředí svou cestu k antifašistům. Setkává se s Käthe a zamilovává se do ní. Prožívají společně krátký milostný vztah, ten je však přerušen a to velmi násilným způsobem. Käthe totiž zatýkají. Honzík je přirozený vůdce druhé kompanie, v ní velmi výrazným způsobem figuruje drsně dobrácký dělník Kovanda. To je nejstarší člen druhé kompanie. Dále se zde vyskytuje Karel, který má instinktivní odpor vůči nacistickému násilí. Ideově si je velmi blízký s Honzíkem, mají stejné myšlenky a nápady. Objevuje se zde také Pepouš, což je tělesně postižený student.
Jeho názory jsou rozkolísané, zastává masarykovou demokracii. Po celou dobu shromažďuje výstřižky z novin něco jako soukromý archív z 2. světové války, všechno dělá formou deníku. V druhé kompaii je také Olin, což je egoista, který stále vyčnívá a od druhé kompanie se tak nějak odděluje. Následně v románu končí Olin jako kolaborant a udavač. Hejtman Karel Kieser je zakomplexovaný hrbatý člověk. Skrze něj autor popisuje nacismus. Kromě hejtmana nacismus také ztělesňuje feldvébl Benta, který je cynický a umí všechno jen ničit, sadistický svobodník Hilla, který je velkým tupcem.
I když je celkový pohled na německé vojáky špatný, nacházejí se mezi nimi světlé výjimky. To je například vojín Lipinski. Ten se narodil ve smíšené rodině, německo – polské. Do uniformy Wehrmachtu je navlečený násilím. Tento vojín se Čechům snaží pomáhat, jak to jenom jde. Blíží se konec války a v německém zázemí se lidé setkávají se smrtí, jednou z obětí se stává také Pepouš. Román končí hromadným útěkem, kdy čeští dělníci se na samém sklonku války rozhodli utéci. Během svého útěku se setkávají s tanky sovětské armády.
Další díla autora
