Básnická sbírka Slezské písně autora Petra Bezruče je dodnes nejslavnějším uměleckým dílem z tohoto kraje. Z Bezruče udělala oblíbeného národního básníka. Lidi oslovily jeho témata sociálního útlaku, tvrdé práce, ztráty národní identity. Zároveň sbírka obsahuje i přírodní a milostnou lyriku. Dodnes ovšem existují kritici, kteří zpochybňují Bezručovo autorství.
O autorovi
Český básník Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek) se narodil v roce 1867 v Opavě. Jeho otec byl spisovatel a gymnaziální profesor, přikláněl se k politickému realismu. Vašek studoval na Brněnském gymnázium, poté pokračoval studiem klasické filologie v Praze, to ovšem nedokončil. Vrátil se do Brna a pracoval jako poštovní úředník, později tuto profesi vykonával i dva roky v Místku. To bylo zkraje 90. let a tento pobyt byl pro jeho osobní i profesní život zásadní. Ve slezském městě se setkal se sociálním i národnostním útlakem, zažil osobní citové zklamání.
Poté se vrátil znovu do Brna. V roce 1899 poslal své básně do časopisu Čas Janu Herbenovi pod pseunonymem Petr Bezruč. Herben jeho básně vydával postupně v následujících letech a ty se setkávaly s nadšenými ohlasy. Poprvé vyšly souhrnně jako Slezské písně v roce 1909.
Během 1. světové války byl Bezruč zatčen za protirakouské básně, byl ovšem shledán nevinným.
Po válce patřil Bezruč díky Slezským básním k oblíbeným národním autorům, sám se ale schovával před veřejností, uzavřel se do sebe a téměř netvořil. Chodil na túry po Beskydech, podnikal výlety na Hanou. Zemřel v roce 1958. V roce 1945 získal titul národní umělec.
Bezručův styl je ojedinělý. Ovlivnil jej symbolismus a česká moderna a bývá řazen ke generaci tzv. anarchistických buřičů.
Charakteristika díla
Původně byly básně vydány v roce 1903 v časopise Čas jako Slezské číslo. V roce 1909 vyšly v rozšířeném vydání pod názvem Slezské písně. Sbírka se dělí na tzv. jádro Slezských písní (54 básní) a ostatní básně. Dodnes není jistá datace vzniku jádra Slezských básní. V tomto ohledu mlžil i sám autor. Konečnou podobu sbírka získala v roce 1928. Má 81 básní.
Děj básní se odehrává v 2. polovině 19. století v oblastech Těšínska, Ostravska a Opavy. V té době bylo Slezko pod polským a rakousko-uherským vlivem, na školách se vyučovalo pouze v polštině nebo němčině. Hlavní námětem je tak sociální a národnostní útisk slezského lidu. Tématy jsou popolšťování a poněmčování, utrpení, zoufalství, sobectví, marný boj slabého se silným soupeřem, úpadek jazyka a kultury, alkoholismus, ale i lidová slovesnost. Bezruč na neutěšenou situaci Slezska upozorňuje, je „bardem“ slezského lidu. Kromě tzv. sociálních balad obsahuje sbírka i intimní lyriku, básně na téma básníkovy osamělosti. Některé básně jsou na témaa antiky a lidové slovesnosti.
Podnětem pro sepsání Slezských písní byl Bezrušovi dvouletý pobyt ve slezském Místku, kde poznal sociální a národnostní útlaky a prožil přátelství i milostná zklamání.
Básně ovlivnil realismus, symbolismus i dekadence.
Existují spekulace, že sbírka není Bezručovým dílem, ale že ji napsal jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, se kterým se setkal v Místku a který v roce 1893 spáchal sebevraždu.
Ústřední postavy knihy
Petr Bezruč – V několika básních oslovuje básník sám sebe. Je často sám vypravěčem a vstupuje do vyprávění jako osamocený člověk. Je zaujatý, subjektivní.
markýz Géra – Vystupuje v několika básních jako symbol útisku slezského lidu.
Postavami básní jsou nejčastěji utiskovaní dělníci, havíři, vdovy, sirotci a jako jejich protiklad uhlobaroni, zbohatlíci, lichváři.
Jazykové prostředky a stylistika
V jazyku jsou zastoupeny dialektismy, germanismy i hornický slang.
Bezruč používá často oslovení, zvolání, řečnické otázky. Z básnických figur jsou nejčastější personifikace, hyperboly, metafory a eufemismus.
Dějová linie
Vybrané básně:
Sociální a národnostní problémy:
Maryčka Magdonová
Hlavní postava dívka Maryčka ztratí otce, když opilý spadne a poraní si lebku. Její matka taky zemře, porazí ji vůz s uhlím. Maryčka a její mladší sourozenci tak zůstanou sami. V zimě, když hrozně mrzne a všichni hladoví, vypraví se dívka do lesa markýze Géra. Načapá ji burkmistr Hochfelder a vše poví policii. Pro dívku si přijde policista a odvádí ji podél Ostravice na stanici. Cestou Maryčka přemýšlí o potupě i o svých sourozencích, kteří budou hladovět. V zoufalství se vrhne ze skály a zabije se.
Ostrava
Snad nejznámnější Bezručova báseň popisuje těžkou práci horníků v těžkých podmínkách a je ostrou kritikou jejich utlačovatelů. Je napsána z pohledu chudých dělníků. Upozorňuje na propastné rozdíly mezi horníky a šlechtou. Je i určitou výzvou ke vzpouře. Autor doufá ve spravedlivou budoucnost.
70 000
Číslo v názvu básně značí počet lidí, kteří ještě nebyli popolštěni nebo germanizováni na rozdíl od 200 tisíc dalších Slezanů.
Kantor Halfar
Učitel Halfar je trnem v oku okresnímu inspektorovi, protože v polské části vyučuje v češtině. Za tuto opovážlivost je potrestán – nemůže získat místo ve škole, které by si přál, a tak i vyšší plat. Kvůli tomu se nemůže ani oženit a zůstane sám. Halfar je nešťastný a končí tragicky – oběsí se.
Intimní lyrika:
Červený květ
Vypravěčovi vykvetl kaktus červeným květem. Básník, který přijde na návštěvu, ale obdivuje červenou růži, protože je jednoduše krásná. Kaktusu si ani nevšiml. Červený květ kaktusu je symbolem něčeho nového, nepochopeného, revoltujícího. Samotný kaktus znázorňuje drsný život.
Labutinka
Autor se vyznává z dalšího milostného zklamání. Zamiloval se do krásné dívky Labutinky a požádal její rodiče o její ruku. Ti souhlasí, ale prosí oba, aby zatím svatbu o pár let odložili. Když se vypravěč vrací po dvou letech do města, z Labutinky je prostitutka.
