Romantický román v dopisech líčí lásku muže, který miluje ženu svého přítele a protože nevidí východisko ze situace, rozhodne se zemřít.Dílo rozhodujícího významu pro historii německé i světové prózy, je jedním z prototypů romantického románu v dopisech, založeného na prosté klasické zápletce.
O autorovi
J. W. Goethe, zřejmě nejslavnější německý literát, se narodil 28. 8. 1749 v rodině císařského rady ve Frankfurtu nad Mohanem. Otec mu od dětství platil kvalitní soukromé vzdělání, mladý Goethe se učil latinu, řečtinu, francouzštinu, italštinu, matematiku, geometrii, zeměpis i jízdu na koni, šerm a s mladší sestrou Cornélií hrál loutkové divadlo. Odmala se zajímal také o literaturu a filozofii, především o Klopstocka a Homéra.
Na otcovo přání odlej studovat práva do Lipska (1765-1768), raději než právu se ovšem věnoval umění. Chodil na přednášky poetiky C. F. Gellerta, pravidelně navštěvoval ateliér profesora umění Adama Oesera, chodil do divadla a začínal milostné známosti. Během studií ale onemocněl (pravděpodobně syfilidou) a vrátil se do Frankfurtu.
Právnická studia měl dokončit ve Štrasburku (1770-1771). Tam se zamiloval do dcery faráře Friederiky Brion, které věnoval několik básní. Především ale potkal J. G. Herdera, který prohloubil jeho zájem o lidovou poezii a obdiv k Shakespearovi. Společně pak stáli u vzniku hnutí Sturm und Drang.
Goethe odjel znovu do Frankfurtu a v roce 1772 začal pracovat ve Wetzlaru u komory říšského soudu. Tento pobyl se pak stal předlohou k sepsání románu Utrpení mladého Werthera.
V roce 1775 přijal nabídku Sasko-Výmarského vévody Karla Augusta na práci tajného rady ve Výmarské vládě. Při časově náročné práci dále dramaticky tvořil a věnoval se také přírodovědeckému zkoumání. Svými pracemi obohatil především obory osteologii a botaniku. Ve Výmaru zůstal deset let. Následovala jeho dvouletá cesta do Itálie, která ukončila období Sturmu a Drangu.
Po návratu do Výmaru vznikala zralá tvorba Goetha (období tzv. Výmarské klasiky). Po předchozím bouřlivém období je tato tvorba ve znamení uměřenosti, vyváženosti a vyrovnanosti antiky. V roce 1799 se Goethe seznámil se Schillerem a vzniklo mezi nimi důvěrné přátelství trvající až do Schillerovy smrti o šest let později.
Ačkoliv se Goethe během života několikrát zamiloval, oženil se jen jednou, a to v roce 1806 s Christianou Vulpius. Měli spolu jednoho syna.
J. W. Goethe emřel na infarkt 22. března 1832 ve Výmaru jako uznávaný umělec.
[dalsi_dila]
Charakteristika díla
Román Utrpení mladého Werthera napsal Goethe v roce 1774 a jedná se o typické dílo hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor, 1767–1786). Toto hnutí zahrnovalo několik mladých německých autorů, kteří reagovali na osvícenství. Ideově se jedná o vzpouru proti současnému stavu společnosti. Umělci vyzdvihovali roli citu, emocí, do popředí se dostaly subjektivita, originalita, síla jedince, génia. Tyto rysy má i Goethův román. Autoři Sturmu a Drangu se nebáli zobrazovat ani negativní společenská témata. V případě Goethova románu to byla především sebevražda.
Obsah románu do značné míry ovlivnily vlastní zážitky autora z Wetzlaru. V ponurém městě se Goethe necítil dobře, ale okouzlovala ho okolní příroda. Při toulkách po okolí se seznámil s dcerou správce Buffa Charlottou. Goethe se do ní zamiloval, ona ovšem byla zasnoubená s dvorním radou Johannem Christianem Kestnerem, který se stal Goethovým přítelem. Nepovedený milostný troúhelník skončil Goethovým odchodem z Wetzlaru. Nešťastně zamilovaný Goethe tak měl jiný osud než jeho románová postava, která se zastřelila.
Román je psán formou dopisů, která umožňovala zachycení hloubky vlastního prožitku a uvolnění vášnivých citů. Zvláštní je, že jediným autorem dopisů je Werther, konverzace je tedy jednosměrná a děj je nahlížen z jeho perspektivy.
Kniha je rozdělena na dvě části, první a druhý díl.
Román si okamžitě získal popularitu po celé Evropě, jen církev ho kritizovala pro nemravnost. S postavou Werthera se mnoho mladých ztotožnilo, což vedlo i k několika sebevraždám.
Ústřední postavy knihy
Werther - Nese v sobě všechny ideály Sturmu a Drangu. Je to snílek, vášnivý, impulsivní člověk, v centru jeho osobnosti stojí srdce jako charakteristický znak jeho životního postoje. Obdivuje přírodu, která je protikladem civilizace s jejími konvencemi a také zdrojem pocitu bezpečí, jistoty a spřízněnosti. Věří v rovnost člověka. To způsobuje konflikty s tehdejší společností, která byla v 18. století rozdělena na jednotlivé stavy. Werther žije ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. Jeho štěstím je láska k Lottě, která se však postupně mění v čiré zoufalství.
Lotta - Werther ji popisuje jako velmi krásnou. Její vášní je tanec, hudba a romány, s jejichž postavami se identifikuje. To mají s Wertherem společné. Pro Werthera je spřízněnou duší. Je dobrou křesťankou a ctí společenská pravidla, takže ačkoliv ji to k Wertherovi také přitahuje, zůstává věrná svému snoubenci Albertovi.
Albert - Je protikladem Werthera, reprezentuje společností očekávané normy a modelové chování. Albert je racionální a snaživý, úspěšný v kariéře, ale chybí mu Werterova vášnivost a fantazie.
Dějová linie
Werther je mladý muž, který ještě přesně neví, co od života chce. Přijíždí do města W., aby se tam postaral o dědický podíl své matky a taky aby vypadl ze zaběhnutého prostředí. Mladíka to táhne především do přírody v okolí W. Kousek za městem se studna, ke které chodívají děvčata pro vodu. Ta se stane jedním z jeho oblíbených míst. Spřátelí se s prostými lidmi nedbaje stavovských rozdílů. Osudové se pro něj stává setkání s nejstarší dcerou ovdovělého místního správního úředníka.
Lotta mu okamžitě učaruje a postupně se z nich stávají přátelé. Wertherovo přátelství ovšem přerůstá v hlubokou, vášnivou lásku, která však není z Lottiny strany zdaleka tak vřele oplácena. Lotta je totiž zasnoubena s Albertem. Ten se stává Wertherovým upřímným přítelem, jejich vztah je ovšem díky Lottě stále napjatý.
Werther tak velmi trpí. Jeho čest mu ovšem nedovoluje zajít příliš daleko. Lotta a Albert se také obávají o svou pověst. Na konci prvního dílu už Werther svoje trápení nevydrží a odjíždí. Přijímá místo u velvyslance, což mu schvaluje i přítel Vilém, kterému jsou adresovány jeho dopisy.
U velvyslance se ale Werther dlouho nezdrží. Hnusí se mu byrokracie a rozlišování příslušnosti k jednotlivým stavům, navíc mu příliš chybí Lottina přítomnost. Vrací se zpátky do Wetzlaru, když je Lotta už vdaná. Albert je ale příliš zaměstnaný a Lotta, zdá se, také postrádá důvěrnost. Sbližuje se více s Wertherem. Žena však cítí vinu a prosí Werthera, aby odešel. Ten už nemůže dále snášet své utrpení, napíše dopisy na rozloučenou a zastřelí se Albertovou pistolí.
