Havlova divadelní hra Zahradní slavnost, kterou v roce 1963 uvedlo Divadlo Na zábradlí, je považována za první české absurdní drama. Odehrává se v 60. letech v komunistickém Československu. Hlavní hrdina Hugo Pludek úspěšně stoupá po společenském žebříčku, protože si dokonale osvojil rétoriku prázdných frází. Ztrácí tak ovšem svoji identitu.
O autorovi
Václav Havel byl český dramatik, spisovatel, bojovník proti komunistickému režimu a prezident. Narodil se v roce 1936.
Pocházel z intelektuálské podnikatelské rodiny, díky čemuž měl za komunismu problémy se studiem. Studoval v oboru chemického laboranta. Nesměl nastoupit na vysokou školu s humanitním zaměřením, studia ekonomie nedokončil. Pracoval jako jevištní technik, studoval dálkově dramaturgii na AMU.
V roce 1956 se seznámil se svou budoucí ženou Olgou. V 60. letech psal alegorické hry zaměřené proti režimu, uvádělo je divadlo Na zábradlí. Svými články přispíval také do řady časopisů.
Po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvyv roce 1968 se stal ještě ostřejším kritikem režimu. Následkem toho ztratil zaměstnání a pracoval jako dělník. V roce 1977 jeho aktivita vyvrcholila založením Charty 77. Poté byl zatčen a uvězněn na 4,5 roku. Byl podmínečně propuštěn ze zdravotních důvodů. Uvěznění se ale opakovalo ještě dvakrát.
Po sametové revoluci se stal prvním československým prezidentem, po rozpadu Československa i prvním českým prezidentem. V úřadu byl až do roku 2003.
V roce 1996 zemřela jeho žena Olga. Havel se oženil pdruhé za herečku Dagmar Veškrnovou.
I poté, co opustil prezidentský úřad, se vyjadřoval k politickým otázkám v Česku i ve světě.
Za svou činnost získal řadu literárních cen, byl několikrát nominován na Nobelovu cenu míru.
Zemřel v roce 2011.
Charakteristika díla
Zahradní slavnost navazuje na klasické absurdní drama Becketta nebo Ionesca. Havel ji napsal v roce 1963. Premiéru měla v Divadle Na zábradlí. Má čtyři dějství.
Hra se odehrává v totalitním Čechoslovensku na počátku 60. let. Zobrazuje typického maloměšťáka, který se nesnaží vyčnívat z davu, nikam se příliš nehrne, neupozorňuje na své názory, jen čeká na příležitost, aby si polepšil v práci nebo ve společenském žebříčku. Člověk má strach být sám sebou, normálně uvažovat, jen přeříkává naučené fráze, aby se přizpůsobil společenské normě. I když tak ztrácí vlastní identitu.
Postavám chybí charakterové vykreslení, nejsou psychologicky věrohodné, což je typické pro absurdní drama.
Ústřední postavy knihy
Hugo Pludek – Mladý muž na prahu dospělosti. Je přičinlivý, má předpoklad pro dobrou kariéru.
Božena a Oldřich – Jeho rodiče. Záleží jim na synově budoucnosti.
Petr Pludek – Jeho bratr. Intelektuál. Za celou hru nepromluví. Zřejmě černá ovce rodiny.
Jazykové prostředky a stylistika
Ve hře se opakují nicneříkající fráze, vyprázdněné věty, známé výroky a slogany z dobového slovníku. Některé výroky jsou ve slovenském nebo ruském jazyce. Typická je nemožnost dorozumění mezi postavami.
Dějová linie
Na začátku hraje Hugo Pludek šachy sám sebou. Vede přitom dialog se svými rodiči Oldřichem a Boženou. Střídavě chválí svou hru před matkou a schazuje ji před otcem. Rodiče synovi domlouvají, aby se konečně rozhodl, co chce dělat se svým životem. Pomoci mu v tom má rodinný přítel, pan Kalabis, na kterého teď všichni čekají. Rodina ale obdrží telegram, že pan Kalabis nepřijde, protože musí jít na zahradní slavnost Likvidačního úřadu.
Tam se nakonec vydá i Hugo. U vchodu se setkává s Tajemníkem a Tajemnicí, kteří ho seznamují s absurdními pravidly slavnosti. Hugo všechny překvapí svými řečnickými schopnostmi, což nakonec vyústí v jeho jmenování vedoucím Likvidačního úřadu. Dostane hned důležitý úkol. Má zrušit Zahajovačský úřad a vytvořit nový úřad – Ústřední komisi pro zahajování a likvidování. Hugo se snadno přizpůsobuje okolí a společenským nárokům, které jsou na něj kladeny. Přitom zapomíná na vlastní já, ani rodiče ho nepoznávají. Mluví v prázdných, neosobních frázích.
