V knize se prezentuje jádro Pavlovy autobiografické tvorby, která se objevuji již ve sbírce Smrt krásných srnců a v knize Jak jsem potkal ryby. Zlatí úhoři tak poskytují ucelený příběh autorovy rodiny.
O autorovi
Prozaik, žurnalista a sportovní reportér Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, se narodil v roce 1930 v Praze do rodiny židovského otce. Od dětství ho velmi bavil sport. Poté, co jeho otce a starší bratry během 2. sv. války odvezli do koncentračního tábora, žil jen s matkou, která byla nežidovského původu. Jeho rodina válku přežila a vrátila se.
Ota byl krátkou dobu hokejovým trenérem, ale především se věnoval práci sportovního reportéra v rozhlase i v tištěných médiích. Díky své profesi často cestoval, i na západ.
V roce 1964 se u něj projevila psychická nemoc, maniodepresivní porucha a musel odejít do invalidního důchodu. Zemřel v roce 1973 na infarkt.
Jeho próza má autobiografické rysy především z jeho dětství, typická pro něj je i sportovní tematika.
Charakteristika díla
Dílo je rozděleno do třech období a tvoří to ucelený obraz rodiny Pavlů. Ukazuje se láska autora k přírodě, k vodě a k rybaření.
Ústřední postavy knihy
Ota – samotný autor, milovník přírody a rybaření
Tatínek – otec Oty a jeho bratrů, milovník přírody, rybář a Žid
Maminka – nemá židovský původ
Starší bratři Oty – milovníci rybaření, přírody
Jazykové prostředky a stylistika
Kniha je napsaná hovorovou češtinou, objevuje se mnoho výrazů spojených s rybařením a přírodou. Autor popisuje lásku a něhu ke své mamince.
Dějová linie
Doba předválečná se objevuje v první části díla a Ota, tehdy šestiletý, jí vnímá svýma dětskýma očima.
Černá štika
Povídka poeticky vypráví o obrovské štice, který prý občas připlouvá právě do oblasti, kde sourozenci Pavlovy společně rybaří. Jednou se jim podařilo štiku spatřit, ovšem nepodařilo se jim jí ulovit ani chytit.
Moje první ryba
Z malého Oty se stává skutečný rybář. V této povídce autor vzpomíná na chvíle, kdy objevoval krásu z úlovků ryb, láska, s jakou vzpomíná je velmi krásná a neobyčejná. Nejvyhlášenější rybář v okolí Karel Prošek stojí u zrodu jeho vlastního rybaření. Vyrábí totiž Otovi první prut, který je obyčejný. Na něj právě Ota chytá svůj první úlovek a to okouna.
Druhá část knihy je z doby okupace.
Kapři pro Wehrmacht
Nacisti zabrali všechno, dokonce i rybník, který kdysi tatínek Oty Pavla koupil. Otci přichází rozkaz, který ho povolává do transportu. Noc před transportem však tatínek jde a ryby tajně nachytá, tudíž nacistům nic nezůstalo, jeho kapříky tak nikdo nedostane.
Smrt krásných srnců
Název povídky je odvozený od lovu, který provozoval Karel Prošek na srnce. Jeho nejbližším sluhou byl vlčák Holan, on byl ten, kdo uměl srazit vaz srnci. Otovi bratři dostali povolávací rozkaz do koncentračního tábora. Tatínek se proto rozhodl, že Otovi a mamince musí zajistit v této nelehké době jídlo. Půjčuje si od Karla Proška vlčáka Holana a chystá se ulovit nějakého srnce. Lov se podařil, srnec byl zraněn, avšak dostává se do rukou někomu jinému. Tatínek spolu s Karlem Proškem musejí být rafinovaní a získat zraněného srnce zpátky.
Třetí část pojednává o osudech rodiny a to krátce po válce
Lov bolena dravého
Rodina Oty Pavla si pořizuje chatu, aby byla v co nejužším kontaktu s přírodou, vodou a hlavně s jejich milovaným koníčkem, s rybařením. Ota dospívá, objevují se u něj jiné zájmy a tak pravidelné výjezdy na chatu moc nebere a začínají ho nudit. Na přehradě se objevují jednoho dne boleni a Ota se rozhodl počkat si na ně a políčit na ně. Během několika týdnů prázdnin jich chytil dost, dvanáct z třinácti. Toho posledního Ota ne a ne chytit, bolena chytil až Josef Bican, slavný fotbalista, který ze dne na den přišel. Ota si ze zubů bolen, které chytit nechává udělat řetěz. Spojuje mu je zlatník stříbrem a navléká na zlatý řetěz.
Zlatí úhoři
Ota pro svého tatínka připravil skvělý dárek k narozeninám, jedenáct krásných úhořů. Tatínek byl tím velmi potěšen a chtěl svému synovi tento dluh splatit dříve, než umře. Nachytal postupně jedenáct zlatých úhořů a vždy, když nějakého chytil, pozval si svého syna Otu a naservíroval mu úhoře na másle. Tak mu postupně splatil dluh, byla to opravdu těžká a tvrdá práce. Tatínek pak umírá a Ota hází trošku jeho popela do Berounky, to byla tatínkova nejoblíbenější řeka.
Další díla autora
