Zpěvy páteční

Zpěvy páteční jsou poslední básnickou sbírkou Jana Nerudy, vznikala nejspíše v posledních deseti letech autorova života, zůstala však nedokončena. Sbírka poprvé vyšla v roce 1896, tedy až po smrti Jana Nerudy. K vydání je připravil a shromáždil Jaroslav Vrchlický. Lyrické básně mají tématiku národnosti a vlastenectví. Předtím byly básně uveřejňovány v časopise. Jednotlivé básně jsou psány jako žalozpěvy nebo jako hymny.

O autorovi

Jan Neruda se narodil 9. Července 1834 v Praze. Byl to pražský významný básník a novinář, který působil v období realismu. Byl členem družiny májovců. Pocházel z Malé Strany, studoval na malostranském gymnáziu, kde také odmaturoval. Pokoušel se, na nátlak otce, studovat práva, ovšem to nedopadlo úspěšně.

Prošel několika úřednickými pozicemi, v nich však spokojen nebyl. Jako novinář působil v Obrazech domova, Čase. Vydával časopis Lumír, publikoval také v časopise Květy. Podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Egypta, Řecka. Byl také prohlášen za národního zrádce. Zemřel 22. Srpna 1891 v Praze.

Charakteristika díla

Básnická sbírka se ubírá směrem vlasteneckým a také národním. Tato tématika se objevuje snad v každé básni.

Autor měl velmi dobrý vztah k národu, což jej naučila jeho matka, která mu vštěpila lásku k národu.

Básněmi se snaží zaujmout určité stanovisko k situaci národních bojů v 80. letech.

Sbírka obsahuje deset lyrických básní.

Ústřední postavy knihy

Básnická sbírka nemá ústřední a hlavní postavy. Autor se obecně zaměřuje spíše na děj, než na člověka jako postavu. Nejsou zde proto žádné postavy, které by v básních byly dominantní. Samozřejmě se zabývá tím, jaký vliv má děj na člověka.

Jazykové prostředky a stylistika

V básnické sbírce je vidět silné vlastenecké cítění autora.

V básni se můžeme setkávat s lidovými výrazy, jazyk totiž vychází ze soudobé lidové češtiny.

Jelikož byly básně psány pro obyčejný a prostý lid, snažil se autor o jednoduchost a srozumitelnost ve svém projevu.

Dějová linie

Ecce homo

Toto je báseň, která je zaměřená na protiklady, které postihují český národ. Báseň jakoby vyzývá k jednotě a pospolitosti národů. Neruda přemýšlí nad dvěma obrazy, které vidí za výkladní skříní. Ecce homo, a Když na lid český padla persekuce.

První obraz Ecce Homo ukazuje pána Boha a to co učí. Druhý obraz ukazuje ty, kteří vraždí v jeho jménu. Přemítá nad tou nesrovnalostí, klade si také otázku, zda to tak bude navždy. Končí konstatováním, že nikdo nevyřknul trpčí slovo než Ecce Homo.

Jen dál!

Báseň, která vyzývá celý národ k velkým činům a to i ve chvíli, kdy mu do cesty budou padat překážky. Chce utlumit ty hlasy, které hovoří o nepřízni doby, chce také odstranit klímání u kormidla. Vyzývá a nutí k rychlému činu, jelikož kdo chvíli stál, již stojí opodál. Je potřeba využít všeho, co máme k dalšímu vítězství.

Láska

Tato báseň ukazuje autorovu lásku a vřelý vztah k českému národu. Nevadí mu, že se ve světě každý tomuto malému a chudému národu vyhýbá. Nedívá se na nedostatky, miluje jej jako dívku. Nenechává se proto ani ovlivnit názory některých lidí. Jeho matka jej naučila, aby svůj vlastní národ miloval, a on jí v tomto věří.

Moje barva červená a bílá

Tehdejší český prapor byl tvořený červeným a bílým pruhem. Proto se Jan Neruda rozhodl napsat oslavnou hymnu právě na tehdejší prapor. Autor pěje ódy na krásu tohoto praporu, který vlaje ve větru. Barvy rovněž s něčím spojuje, červenou barvu přirovnává ke krvi a bílou k vroucí bílé pěně.

Nebo také ke sněhové kopě, která je pokropena krví. Prapor také přirovnává k národu a k jeho proměnlivém osudu. Ke konci vyzývá barvy praporu, aby národ vedly jako světla v boji i v míru.

Další díla autora